Vzpomínky na Bohuslava Martinù Ka¾dý umìlec pro¾ije bìhem svého ¾ivota osudovou lásku. Stalo se to i jednomu z nejvìtších skladatelù 20. století, Bohuslavu Martinù, pøesto¾e byl v té dobì ¾enatý a nebyl ¾ádný mladíèek. Známý je jeho silný vztah s pøedèasnì zemøelou skladatelkou Vítìzslavou Kaprálovou, ale ještì pøed ní se zøejmì bláznivì zamiloval do krásné a mladé baletky Zory Šemberové.
„S Bohuslavem Martinù jsem se seznámila, u¾ kdy¾ jsem poprvé pobývala v Paøí¾i. Martinù si mì velmi oblíbil a pomalu se mezi námi vyvinulo nevšední pøátelství.“
Takto zní první vìty pøiznání slavné baletky Zory Šemberové v knize Na š»astné planetì. Nevšední vztah mezi mladièkou baletkou a o dvacet tøi let starším skladatelem Bohuslavem Martinù zaèal v Paøí¾i, mìstì lásky. Umìlci a pøátelé Martinù, mezi které patøil i Jan Zrzavý, se scházeli v kavárnách jako La Coule a podobnì.
Pøesto¾e byl Martinù o mnoho let starší, nebylo to znát. Mìl velký smysl pro humor. Okruh jeho zájmù byl obrovský. A u bukinistù na nábøe¾í Seiny byl jako doma. Odtamtud mìl znaèný poèet knih o pantomimì. Právì tyto knihy po letech Martinù Zoøe daroval prostøednictvím svého pøítele Dr. Šafránka.
K tomu se vá¾e jedna pøíhoda. Paní Šemberová v té dobì u¾ uèila na pra¾ské konzervatoøi a knihy zapùjèila své pøítelkyni Laurrette Hrdinové. Mezi její ¾áky tehdy patøil i Ladislav Fialka. Své knihy u¾ nikdy nevidìla. Jaké bylo její pøekvapení, kdy¾ si po letech v novinách pøeèetla, ¾e Ladislav Fialka obdr¾el darem od Bohuslava Martinù vzácné francouzské knihy o pantomimì!
Po návratu z Paøí¾e pokraèovalo pøátelství mezi Zorou a Martinù prostøednictvím dopisù. Obracela se na nìj v¾dy, kdy¾ potøebovala umìleckou radu. Jejich vztah byl silný a spojovala je jedna spoleèná láska. Byla to hudba. Toto téma bylo hlavním pøedmìtem jejich dopisù. Psali si o svých dojmech z pøedstavení, o hudbì. Oba potøebovali znát názor toho druhého. Kdy¾ se setkali v Paøí¾i podruhé, pokusil se Bohuslav navázat se Zorou bli¾ší vztah.
Zora Šemberová ve své knize popisuje bezprostøední pocity: „Vydìsila jsem se. Nechtìla jsem o ¾enatém èlovìku ani slyšet. Dala jsem Bohouškovi jasnì najevo, ¾e to není mo¾né. Respektoval to a hranici pøátelství nikdy nepøekroèil.“
Pøátelství tedy pokraèovalo. Bohuslav zval Zoru na pøehrávky svých prvotin. Pozvání na zkoušky posílal v malých dopisech. Nìkdy dodával „Patrnì nebudete mít èas.“
Èasto na ni èekával po noèním pøedstavení v Bal Tabarin a doprovázel Zoru domù. Na cestì se obyèejnì zastavili v kavárnì, kde si Martinù dával èernou kávu s fr»anem, jak se dodnes øíká na Moravì stopce alkoholu. To byly poslední š»astné chvíle, které spolu trávili.
Pøítel doktor Šafránek jí po letech øekl: „Martinù Vás velmi miloval, kdybyste ho byla tehdy vyslyšela, tak nikdy nebylo Vitulky Kaprálové.“
Jestli by se osud dvou nadaných lidí ubíral jiným smìrem, o tom mù¾eme dnes pouze polemizovat. Osud však zasáhl a Bohuslav Martinù se setkal v Paøí¾i s mladou a ambiciosní skladatelkou a dirigentkou Vítìzslavou Kaprálovou (pozdìjší man¾elkou Jiøího Muchy, syna malíøe Alfonse Muchy, jednoho z pøedních umìlcù secesního stylu).
Kdy¾ po smrti svého man¾ela navštívila v roce 1959 madame Charlotte Martinù Prahu, mìly pøíle¾itost se obì ¾eny setkat. Tehdy Zoøe Charlotte øekla: „Martinù Vás mìl moc rád a já také.“
O moudrosti Zory Šemberové svìdèí tato slova „Nyní, kdy¾ se pøibli¾uji k svému obzoru, uvìdomuji si, ¾e všechno, co se stalo, se mìlo tak stát. Takový umìlec a èlovìk, jakým byl Martinù, nemohl vymizet z mého ¾ivota. Zralost pøináší s sebou vìtší schopnost ocenit hodnoty tvùrce i jeho dílo. Nìkteré z jeho kompozic mne budou provázet do konce mých dnù.“
Pøevzato z èasopisu Èeský dialog
Podle kapitoly vìnované Bohuslavu Martinù z knihy Zory Šemberové volnì zpracovala
Anna Sobotková s pøispìním Martiny Fialkové
* * * Zobrazit všechny èlánky autorky Ilustrace:https://www.abczech.cz/Zora-Semberova
https://operaplus.cz/operni-a-baletni-dila-bohuslava-martinu-1/
