Ukázka z knihy „Podchotucké Povìsti Pohádky Povídaèky“
Dávno, opravdu dávno, za jednoho krále øeèeného druhý, kdy ještì krávy nebyly fialové a èernozem polí pod Chotucem orali konì zapøa¾ení do pluhu, udál se hrozivý pøíbìh.
Jakýsi nìmecký rytíø, jen¾ se ve vojenských slu¾bách vyznamenal, obdr¾el od onoho krále, toho jména druhého, rozsáhlé území pøi øece Mrlinì v léno. Jak se jmenoval, si u¾ nikdo nepamatuje. Øíkejme mu tedy Zlohnìv, nebo» byl zlostný a hnìvivý.
Kraj, kde se chtìl usadit, byl bohatý, rovinatý, s úrodnou pùdou a moha vesnicemi. Dominovaly mu dva kopce – Chotuc a Holý vrch, jejich¾ okolí se je¾ilo rozsáhlými porosty prastarých habrù, dubù a jilmù. A právì Holý vrch Zlohnìv zvolil k vystavìní hradu.
Od zemské cesty vedoucí z královského mìsta Nymburka na sever a¾ kamsi k vysokým horám krkonošským, nechal vybudovat stezku kolmo vedoucí na vrchol Holého vrchu. Na jejím poèátku postavili nevolníci srub, v nìm¾ jejich pán pøebýval a dohlí¾el na stavbu hradu. Po obvodu kopce nechal vykopat hluboké pøíkopy, nad nimi¾ vkrátku vyrostla hradba ze silných dubových kùlù, s patrovou bránou, a uvnitø ní pak kamenný palác a vysoká vì¾. Pevné a honosné sídlo si nechal Zlohnìv vystavìt. A stejnì tvrdì a nesmlouvavì odtud panoval.
„Jak bych ten svùj nový hrad mìl pojmenovat?“ špekuloval dlouhou dobu. A proto¾e jeho rod pocházel ze Švábska a tím pádem uva¾oval po nìmecku, napadlo ho jméno Kunstberg. Kunst je toti¾ nìmecky umìní a berg znamená hora. A on na tu horu, co se jí døíve øíkalo Holý vrch, posadil hrad, šperk, umìlecké dílo! Jen¾e místním lidem to cizí slovo Kunstberg na jazyku zadrhávalo, tak ho pøekroutili na Kuncberk.
Po první noci, kdy ulehl na lù¾ko v jizbì paláce s velkým oknem, z nìho¾ pøehlédl svoje léno pod Chotucem se rozkládající, však vstával nevyspán, se špatnou náladou. Zdál se mu toti¾ ošklivý sen, ¾e jeho hrad oblehl silný nepøítel. Cizí vojáci zdolali hradby, èeleï pobili a jeho, rytíøe, pána na Kuncberce, potupnì obìsili.
„Hrozný sen, brr, to byl. Ale mo¾ná je to vnuknutí, ¾e by se to mohlo stát. Pro takový pøípad se musím pojistit,“ rozhodl se.
Zmno¾il svoji dru¾inu, nechal zpevnit hradby a postavit pøedbraní. Z Hor Kutných najal partu zkušených havíøù, aby z hradu vykopali podzemní chodbu vedoucí a¾ k úpatí vrchu Chotuce. Srub, v nìm¾ na poèátku sám pøebýval, se stal jejich pøíbytkem. S nikým se nesmìli stýkat, aby ¾ivé duši nevyzradili, co vlastnì budují.
Kdy¾ po nìkolika mìsících tì¾ké práce dílo dokonèili a podzemní chodbou se dalo z hradu v pøípadì nutnosti pohodlnì uniknout, shromá¾dil Zlohnìv v pøedveèer svátku svatého Jana kopáèe ve srubu pod záminkou oslavy a vyplacení zaslou¾ené mzdy. Kdy¾ byli všichni po notné konzumaci vína a pálenky opilí, zavøel petlicí zvenèí dveøe a døevìný srub zapálil. Aby nikdo z nich neprozradil, odkud a kam podzemní chodba vede, všichni uhoøeli.
Ani Zlohnìv se však nedoèkal lepšího osudu. Nedlouho po oné události si vyjel na lov do hlubokých lesù nad Zábrdovicemi. Jeho kùò však klopýtl, rytíø spadl hlavou na kámen. Tomu místu, kde zemøel, se dodnes øíká U Mrtvoly.
Hrozivá událost s upálenými havíøi se neutajila a historka se vyprávìla po chalupách z generace na generaci. Po mnoha letech vystavìli lidé na místì tragédie, na památku nevinných obìtí, kostelík zasvìcený svatému Janu.
Jan Øehounek
* * *
Ukázka z knihy „Podchotucké Povìsti Pohádky Povídaèky“ našeho autora Jana Øehounka.
Knihu je mo¾né si objednat v nakladatelstvi Kaplanka na telefonu 603 23 85 23 nebo napsat na adresu: jan.rehounek@seznam.cz Zobrazit všechny èlánky autora
