Šuplík plný povídání Co praví legendy a povìsti... Tøi dvory – Povìsti ze tøech dvorù
O koupeli knì¾ny Libuše
Podle dávných legend se pod vysokým labským bøehem, kde se dodnes øíká „Na starém zámku“, v pradávných èasech s oblibou koupávala bájná knì¾na Libuše. Ta toti¾, jak dokládají další legendy, v tomto kraji pobývala velice èasto. K podobným úèelùm vyu¾ívala èistotu milující vládkynì i nedalekou tùò zvanou Kukaò, jejího¾ dna prý nikdo nemohl dosáhnout. Pøi jedné z vodních kratochvilných hrátek jí ale sklouzl z ruky zlatý prsten a zmizel v hlubinách. Knì¾na ho nenašla a ani nikdo z její dru¾iny, a tak prý vzácný šperk dodnes odpoèívá pod hladinou. Povìsti øíkají, ¾e kdo tento prsten pøeci jen vyloví, stane se v Èechách králem.
* * *
O hluèném duchu v tøídvorské hájovnì
Na poèátku 20. století bydlel ve staré hájovnì ve Tøech Dvorech se svou ¾enou, dcerou a osmiletou vnuèkou hlídaè Formánek. Jeho ¾ivot plynul bez zákrutù tì¾kou všední realitou a probìhl by tak celý, kdyby se jedné listopadové noci nepøihlásily ke slovu neznámé síly. Onen podivný veèer pøed Dušièkami roku 1903 se rodina hlídaèe Formánka ulo¾ila ke spánku. Úderem jedenácté se ale najednou rozezvuèel domek silnými ranami, jako kdyby nìkdo bušil kladivem do èela postele, v ní¾ spali dospìlí, stolu uprostøed místnosti i do døevìného kufru na skøíni. Vydìšený Formánek rozespale za¾ehl svíci, a aèkoliv se údery stále ozývaly, nikoho v mihotavé záøi nespatøil. Pøesto¾e bylo venku jinak mrtvolné ticho, dunivé rány bylo ve stavení slyšet hned tu a hned onde, jako by neznámá síla létala po domì a ze všech sil do nìj bušila. Rodina se pevnì semkla kolem otce, dìti plakaly, dospìlí se modlili. A pak, stejnì náhle jak zaèaly, neznámé údery utichly. Zda to bylo o pùlnoci èi déle, jisto není.
Vydìšená rodina do rána nezamhouøila oka a hned, jak se rozednilo, prohledal hlídaè celé stavení. Nic podezøelého však nenašel. S obavami proto všichni oèekávali pøíchod dalšího veèera. A bylo proè. Jakmile se toti¾ setmìlo, zaèaly se podivné rány ozývat starou hájovnou znovu. A utrpení hlídaèovy rodiny teprve zaèínalo.
A¾ do 16. listopadu se tøídvorskou hájovnou rozléhaly dìsivé zvuky, jejich¾ pùvodce zùstal neviditelný. Nìkdy je bylo slyšet mezi šestou a osmou veèerní, jindy kolem pùlnoci, nìkdy a¾ mezi ètvrtou a šestou ranní. Dokonce se stalo, ¾e bylo neidentifikovatelné rány mo¾no zaslechnout i bìhem dne. Zvìst o øádìní hluèného ducha, tedy poltergeista, ve Tøech Dvorech se bleskem rozletìla po okolí a do hájovny se zaèali sjí¾dìt novináøi a jim v patách i èetníci, aby nekalé èinnosti pochybných ¾ivlù uèinili pøítr¾. Jen¾e podivný duch se nebál vystupovat ani pøed veøejnými èiniteli a dunivé zvuky se ozývaly v pravidelných intervalech dál. Pùvodce tohoto jevu byl nejprve hledán po celé hájovnì. Byla rozebrána postel, vytrhána a pøekopána podlaha a zkoumáno i zdivo a okolí domu, ale nic podezøelého se nenašlo. A tak zaèali brzy do hájovny jezdit zvìdavci, aby na vlastní uši poznali podivuhodného klepajícího ducha.
Nakonec dorazili se svou výbavou i spiritisté a kladli neznámé síle øadu otázek „na tìlo“. Podle jejich tvrzení jim podivný duch klepáním pøesnì odpovídal. To vše trvalo pøes dva týdny. A pak 16. listopadu ráno hájovna náhle ztichla. Tajemné zvuky se druhý den neozvaly, a pak ani následující den, ani celý pøíští týden. Aèkoliv zvìdavost stále lákala nové pátraèe, podivné rány u¾ nikdy nikdo nezaslechl.
Dodnes se neví, co bylo pøíèinou této záhady, kterou na vlastní uši slyšely desítky lidí. Spekulovalo se o tom, ¾e záhadné údery mìla na svìdomí øíèní vydra, nebo ¾e šlo o unikající dùlní plyny ze vzdáleného Kaòku. Pøizvaní spiritisté prohlásili Formánkovu osmiletou vnuèku Marii za médium, které nevìdomky pøitahuje neznámé síly. Pøešly roky a s nimi i svìtová válka. Hájovna vyhoøela a její trosky byly nakonec zboøeny. Zmizeli i pamìtníci, po nich¾ zùstaly jen novinové èlánky a útr¾kovité zápisy. Celou záhadu pøekryl èas zapomnìním. A tak u¾ se dnes nikdo nedozví, kdo byl pùvodce zvukového „poltergeistu“ v onom podivném dušièkovém èase roku 1903. A mo¾ná je to dobøe…
