Pohled z okna Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, zá¾itky atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na jeden "nakupovací den...
JEDEN DEN SENIORKY (4) (Dopis kamarádce)
Ahojky, ®o¾ko,
vùbec jsem si nedovedla pøedstavit, jak to bude probíhat, kdy¾ si vyjedou ètyøi ¾enský na nákup. Vèera se to stalo.
Kdy¾ mi veèer Veronika nabízela, ¾e jede ráno do Kauflandu a ¾e mù¾u jet s ní, pokud se nebudu bát – má øidièák max. týden èi dva – tak jsem nakonec pøiznala, ¾e to ještì nespìchá, a ¾e do pátku, kdy mì mladí berou s sebou na veèerní nákup, hlady neumøu.
Ovšem ráno, na zdravotní procházce s Windouskou, kdy¾ jsem ty tøi ¾enský vidìla, jak se chystají odfrèet tím malým èerveným, mìla jsem napilno, aby mi neujely. Jo, Ty nevíš jaké ètyøi? Veronika usadila za svoje øidièské sedadlo Pavlínku poøádnì a podle pøedpisu zakotvenou na sedaèce, vedle ní ve funkci hlídaèe sedla její starší sestøièka Denisa a já se usadila ve pøedu coby pravá ruka øidièky.
Pak se muselo vycouvat, aby se vozítko dostalo do správné pozice ke zdolání docela prudkého sjezdu k bránì. Mezitím pøi couvání staré vozítko tøikrát „zdechlo“, ne¾ se rozhodlo - tak ¾e jo, kdy¾ to musí být, tak pojedu. A namíøilo si to ranním mìstem ke Kauflandu na Vršavì.
Parkovištì, které jindy bývá v tuto dobu poloprázdné, pøekypovalo jako tìsto na vdolky, ale volné místo se nám podaøilo uzmout po právì odjí¾dìjícím rozhodnì vìtším autu, ne¾ bylo to naše.
Stejnì plno bylo i uvnitø, kdy¾ jsem zjistila, ¾e postrádám nepostradatelný mobil, tak¾e bude docela sranda, jestli se tøi a jedna od sebe s vozejky oddìlíme. Ještì ne¾ se to stalo, jsem zjistila, ¾e ne jen mobil, ale taky peèlivì týden sepisovaný seznam jsem v tom spìchu zapomnìla v kuchyni na stole. V ten moment jsem mìla hlavu absolutnì prázdnou. Asi jsem vypadala dost vydìšenì, proto¾e se zalekla i Veronika a „co je“ a otázka, kde ten seznam le¾í a jestli se k nìmu Filip dostane, mne zase vzpamatovala natolik, ¾e jsem byla schopná odpovìdi. Ještì ¾e ta dnešní generace tøicátníkù je se svými chytrými telefony u¾ doslova srostlá.
Pak to byla „brnkaèka“ – Vera zavolala Fildovi, ten ofotil zapomenutý seznam, odeslal jej Verunce a pak jsme se od sebe u¾ nehnuly a¾ ke konci, kdy jsem se zdr¾ela hledáním sádla na škvaøení a holky se mi ztratily z obzoru.
Vydala jsem se tedy pomalu k pokladnám peèlivì hledajíc v mase všelijak se prodírajících lidí èervenorezatou hlavièku Denisky. U pokladen jsem takovou barvu nevidìla. A tak jsem se pomalu prodírala zpátky a dìlala jsem, ¾e nevidím ¾ádné nevra¾ivé pohledy všech spìchajících opaèným smìrem. To si nedovedeš pøedstavit, jak se mi ulevilo, kdy¾ jsem v davu pøed sebou uslyšela blí¾ící se spokojené Pavlínèino dédédédédédé….
Ještì Ti pro ilustraci pøidávám pohled na nákup, který se nám jen tak tak do zadního prostoru vešel.
Naše první spoleèná holèièí jízda dopadla nadmíru dobøe a ne¾ se zpojízdní fordík, budeme si ji asi èastìji opakovat.
To¾ tak – „…maj sa dobre, srdieèko“ a brzo se ozvi.
Tvoje @}à--- MaW
Text: Marie Zieglerová
Foto: Veronika Sklenaøíková
Pohled z okna
Ahojky, ®o¾ko,
