Expertem Evropské komise - 1
Nemám pøíliš jasnou pøedstavu o tom, jak slepý k houslím pøišel, ale nìjakým podobným øízením osudu jsem se tak trochu neoèekávanì koncem roku 1994 stal expertem Evropské komise pro energetiku. Pracoval jsem pro ni dokonce témìø tøi roky, z toho dobrou polovinu v zahranièí, byla to souèást více ne¾ dùstojného závìru mé odborné kariéry. Mo¾ná vás budou zajímat mé dojmy z této pro mne mimoøádnì zajímavé spolupráce a zkušenosti. Konce koncù i ST má svùj oddíl „Co vím o EU“, mé poznatky mohou ty vaše trochu obohatit. Hovoøí o tom, jak se vstup do EU pøipravoval, o pomìrnì velkorysém programu technické a ekonomické pomoci PHARE transformujícím se zemím støední a východní Evropy ve fázi jejich pøípravy pøechodu do evropských struktur.
Jak to zaèalo - pøekvapivá nabídka
Bylo to nìkdy v dubnu 1994, kdy mì nìkdejší kolega Petr P. po¾ádal, abych co nejrychleji pøijel do svého bývalého ústavu. V rychlosti mì seznámil s tím, ¾e Evropská komise (EK – výkonný orgán Evropské unie) má v úmyslu v rámci programu PHARE zøídit v Rumunsku koordinaèní pracovištì pro tzv. nadnárodní energetický program (tzv. Programme Coordination Unit – PCU) a hledá, za celkem zajímavých podmínek, vedoucího budoucího týmu s náplní, která – podle jeho názoru – je šitá jako na míru pro mne. Následoval telefonát do Paøí¾e – budoucí kolega Chris Sratford, se zkušenostmi z práce pro EU, mì v rychlosti seznámil s pøedpokládanými úkoly a podmínkami. Po krátkém váhání jsem projevil ochotu, zúèastnit se vypsaného výbìrového øízení (s tajnou myšlenkou: takových návrhù u¾ bylo!). Petr mi pøedal balík papírù, popisující podmínky „tenderu“; mým úkolem bylo obratem vyplnit pøihlášku, která ještì tého¾ dne odešla faxem do Bruselu.
Man¾elka s nápadem nerozvá¾nì souhlasila: Všechny zajímavé nabídky na práci v zahranièí ti v¾dy nìkdo pøekazil, proè bys to nezkusil. Musím dodat, po letech v¾dy chudièkého a napjatého rozpoètu našich ès. projektù se pøede mnou rýsoval koneènì program, který je velkoryse dotován z evropských prostøedkù, projekt bez finanèních problémù. Jeho rozpoèet pamatoval na vše, na mzdy, cestovné, provozní náklady, vybavení kanceláøí nábytkem a špièkovou výpoèetní a komunikaèní technikou, dokonce i na slu¾ební automobil…
Mimochodem, uchazeèem o tento projekt, na návrh Petra P. i Chrisa byla má tehdejší „poradenská firma“, spíše firmièka: Imrich Lencz, Energetika – Elektrotechnika. U¾ o dva dny, po dodateèném podrobném prostudování podmínek jsem pochopil, ¾e moje nabídka na úèast v projektu byla zcela bláhová, EK hledala smluvního partnera zcela jiné dimenze. Jak se dalo oèekávat, za tøi týdny jsem obdr¾el podìkování EK za moji pøihlášku se zdvoøilým odmítnutím: moje firma nesplòuje pøedstavy zadavatelù.
Celou epizodku jsem hodil za hlavu, kdy¾ se po nìkolika dalších týdnech ozval v telefonu mùj starý známý a spolupracovník, Vladimír W. øeditel docela významné pra¾ské poradenské firmy VÚPEK: My jsme, ze sta firem, které se zúèastnili tenderu, postoupili do u¾šího výbìru dvaceti. Byli bychom rádi, kdybychom tì mohli navrhnout jako našeho kandidáta na vedoucího týmu, nemáme, koho bychom tam vyslali ! Pravdìpodobnost 1:20 není pøíliš velká, s lehkým srdcem jsem souhlasil s dalším pokusem, mimo jiné i proto, ¾e jsem byl pøesvìdèen, ¾e skonèí pøesnì stejnì jako ten pøedchozí, to je neúspìšnì.
Mùj nový perspektivní zamìstnavatel, VÚPEK postupoval mnohem chytøeji. Pro druhé kolo pod patronací francouzské firmy BECOM, zastoupené Chrisem zorganizoval pìtièlenné mezinárodním konsorcium (pátým, tichým partnerem byl BECOM). O nìkolik dnù jsem se pøedstavil zástupcùm konsorcia, svojí lámanou angliètinou (nemìl jsem za ¾ivot mnoho pøíle¾itostí ji prakticky pou¾ít) jsem odkoktal cosi o sobì, o svém odborném profilu…V tomto kole jsem pøesvìdèil (nikoho lepšího nemìli), schylovalo se však k vlastnímu výbìrovému øízení pøed komisí EK.
Letní mìsíce roku 1994 byly pro mne, ètyøi a šedesátiletého mladíka, dobou intenzivních pøíprav. Do tajù programù PHARE mì ochotnì zasvìtil Honza P., øeditel èeského národního programu PHARE. Jak se pøipravit na výbìrové øízení mì dokonale pouèil jeho zahranièní expert Giovanni Caprioglio, bodrý Ital, o nìm¾ pøítel Honza tvrdil, ¾e je schopen vyhrát jakékoliv výbìrové øízení. Angliètinu jsem si trochu osvì¾il a doplnil v mìsíèním letním konverzaèním rychlokursu, poøádaném British Council v Brnì…
Výbìrové øízení
Giovanni mì doprovázel i na závìreèný akt výbìrového øízení do Bukurešti. Své pøedpokládané vystoupení jsem se nadøel do posledního detailu, jako kdysi pilný studentík pøed maturitou. Pøed komisí ze zástupcù Evropské komise a budoucího u¾ivatele výsledkù, Ministerstva prùmyslu a obchodu Rumunska, které mìlo projekt zaštítit, jsem prezentoval projekt našeho konsorcia, projekt budoucího støediska pro koordinaci energetických projektù PHARE, zamìøeného na energetiku 11 postkomunistických zemí. Zde jsem se také blí¾e seznámil se svými potenciálními kolegy a spolupracovníky budoucího støediska: Bulharem, technickým expertem Nikolajem Milevem, Polákem, finanèním expertem Jackem Kostrzevou, a svým asistentem, Rumunem Valerijem Alexandrem Binigem. Prezentace mìla celkem hladký prùbìh, byl jsem dokonale pøipraven, budoucí kolegové mì skvìle doplnili; po diskusi a delší poradì nám komise sdìlila, ¾e náš projekt zvítìzil.
Ještì tentý¾ veèer se stáváme úèastníky Plenárního zasedání energetických projektù PHARE, øeditelù a nejbli¾ších spolupracovníkù národních koordinaèních støedisek zemí, které se k programu pøipojili, zástupcù dvou generálních øeditelství EK (DG Ia pro zahranièní vztahy a DG XVII pro energetiku) a dalších, celkem asi šedesáti osob. Od záøí – øíjna mì oèekává úzká spolupráce s vìtšinou z nich! Den vrcholí bohatým spoleèenským programem s hostinou, posezením.
V posledních letech jsem se novým známostem spíše vyhýbal, zde rozum velí seznámit se pokud mo¾no s vìtšinou z pøítomných národních expertù. Se sklenièkou vína v ruce obcházím jednu skupinu po druhé, Poláky, Bulhary, Rumuny, Slováky, Albánce, Slováky, Estonce, Litevce, Lotyše, Slovince, budoucí spolupracovníky z rumunského ministerstva prùmyslu. Vrchní koordinátor z UK, pan Graham Walker se zdá být nepøístupný. Vidím, ¾e rád by vyfotil rumunské krasavice, které pøed námi pøedvádìjí svùj národní tanec. Beru mu z ruky fo»ák, naplòuji jeho zámìr a ledy jsou prolomeny. Bavím se, vidím, ¾e zástupce EK Peter Nagy z DG XVII sleduje start (kick-off) mé mise a najednou upozoròuje: ještì jsi zapomnìl na Maïary.
Brusel, sídlo generálních øeditelství Evropské komise, která našemu projektu dala po¾ehnání – Velké námìstí
Zde odboèím, oèekávala mì práce, v ni¾ jsem podléhal dokonce tøem øeditelùm. Z hlediska našich zákonù jsem byl øádným zamìstnancem èeské firmy, která byla za konsorcium nositelem smlouvy na projekt EK – øeditel è. 1. Organizaèní vytvoøení støediska EK svìøila Rumunùm, podle mého soudu dosti neš»astnì. Pan Barbu, námìstek Ministra prùmyslu a obchodu Rumunska byl oficiálním øeditelem støediska (øeditel è.2), já jsem nesl tíhu faktického organizátora jeho práce, jako Team leader malého mezinárodního týmu. Tou nejdùle¾itìjší osobností projektu byl ovšem vysoce postavený expert EK Jean Luc Delpeuch, mimoøádnì schopný a vzdìlaný mladý Francouz, který projekt vymyslel, prosadil a ve skuteènosti z posice EK odbornì øídil a vykonával jeho supervizi. Pova¾oval jsem ho za svého øeditele è.3 (podle jeho významu a rozhledu jsem ho mìl zaøadit na stupeò nejvyšší). Vyhovìt všem po¾adavkùm neobvyklého triumvirátu ovšem mnohdy nebylo vùbec jednoduché.
Mise zaèíná
Evropská komise nás nenechala nepøipravené na naše budoucí úkoly. Následuje širší seznámení s budoucím posláním: úèast na mezinárodní konferenci programu PHARE v budapeš»ském Hiltonu pro první orientaci v bohatých a rozsáhlých programech PHARE, potom týdenní tvrdý výcvik v Bruselu na dvou generálních øeditelstvích (DG IA pro zahranièní vztahy a DG XVII pro energetiku) o tom co je Evropská unie, jaké jsou cíle a úkoly jejích komisí, podpùrných orgánù, její historie, zásady, procedury. Potom úvodní návštìva Ministerstva prùmyslu v Bukurešti, které má naše støedisko zaštítit a kde mì èeká jeden z mých tøí øeditelù (hledám si byt)…Jednoho krásného øíjnového dne se dvìma objemnými kufry vystupuji z letadla na bukureštském letišti Otopeni. Mise zaèíná.
Mé bydlištì v Bukurešti – Èeské velvyslanectví
V¾ijte se na chvíli do mé kù¾e, ve svých 64 se octnete sám v cizinì, namísto obvyklých tøí dnù bì¾ných slu¾ebních cest a¾ týdne minimálnì na rok… První myšlenkou bylo, vytvoø si alespoò nìjaké zázemí. Ale jak?
Spásná myšlenka brzy pøišla, vydal jsem se pøedstavit na velvyslanectví Slovenska. Pøijali mì neoèekávanì pøátelsky a to nejen proto, ¾e jsem na nì mluvil slovensky, a okam¾itì zapojili do svých spoleèenských akcí. Ještì tentý¾ veèer jsem se zúèastnil zajímavého kulturního programu s posezením u dobrého slovenského vínka.
Další kroky mì vedly k našemu konzulovi, pøijetí bylo neménì srdeèné a mile mì pøekvapila zcela neoèekávaná otázka: a nechtìl byste bydlet u nás (likvidovali zbyteènou mateøskou školku a projevili ochotu upravit mi ji podle pùvodního úèelu na byt)? Konzul mì poslal ještì k obchodnímu atašé, ¾e ho asi bude zajímat má mise a spoleènì jsme obratem skonèili u jeho excelence, velvyslance. S vdìèností vzpomínám na jejich následující citelnou podporu. Ze svého rumunského bytu jsem dal okam¾itì výpovìï a v krátké dobì jsem se zabydlel na bezpeèném, dobøe chránìném „èeském území“, v èeském prostøedí, s knihovnou, dobøe vybavenou nejen knihami ale i kazetami èeských filmù… (Nezanedbatelná poznámka: mikrobus velvyslanectví pøivezl mìsíènì i pro mne pøepravku plzeòského!)
Poznámka: obrázky jsou vesmìs pøefotografovány z diapozitivù
Imrich Lencz
Další èlánky autora: