Tragédie
Zde máte moje pøiznání. Miluji ¾enu Máòu, utopence, pivo a zvíøátka. Ta obzvláštì. Hlavnì tedy slony, delfíny a pejsky. Pøedevším ty chlupáèe, proto¾e nejenom ¾e mají krásný kukuè, ale díky tomu, ¾e ztrácí chlupy by byla Máòa natolik zamìstnaná jejich luxováním, ¾e by jí nezbyl èas mnì zadávat moøe úkolù, které nemám rád.
Koèky, pakli¾e ovšem nenosí suknì, zrovna rád nemám. I kdy¾ jsou chlupaté. Vadí mnì, ¾e jsou pøíliš individuální. Vìtšinou se tváøí pøívìtivì a dìlají jako by se nechumelilo, ale padne tma a z líných, vìènì spících miláèkù se stanou nemilosrdní vrahouni, zabíjející nic netušící ptáèky. Jenom zøídka se vrhnou na krysu. Pak je ovšem rád mám. Ale to se stává zøídka a odpornou mrtvolu vám nechají na prahu, aby se pochlubily, jak v tom umí chodit. Taky nevím, proè sousedovic koèka soustavnì chodí kadit k nám na zahrádku jako by to nemohla dìlat doma na koberci. Jsou to prostì podivná zvíøata, ale proti gustu, ¾ádný dišputát. Máte-li rádi koèky, tak budi¾.
Hmmm…já mám taky rád morèata, i kdy¾ se k mému vkusu a¾ pøíliš podobají ochlupeným krysám. Ale v jádru jsou to rozkošná zvíøátka. ®ijí pohromadì, nepáchnou, povídají si mezi sebou a volný èas nepromrhávají spaním, ale hlavnì neostyšným šukáním.
Je pøímo neuvìøitelné, kolik mláïátek tito tvorové doká¾í pøivést na svìt. Poøídíte si párek, ani se nenadìjete a máte v kleci celou rodinku. Dìtièky vìtšinou pøemluví rodièe, aby jim k Vánocùm koupili párek tìchto domácích mazlíèkù. Za krátkou dobu mamince a tatínkovi nezbydou oèi pro pláè, kdy¾ se jim po pokoji prohání smeèka tìchto hlodavcù.
I naše dcerka, ¾ijící v domì sousedícím s tropickým lesem v subtropickém pásmu Nového Ji¾ního Walesu, mìla rozkošný párek morèat. Ano, MÌLA, proto¾e tragédie, která její oblíbené miláèky postihla, zpùsobila, ¾e je nutno pou¾ít minulého èasu. A navíc se neštìstí odehrálo na Vánoce, svátcích míru, lásky a pokoje.
Páreèek se mìl jako prase v ¾itì v kleci umístnìné na verandì. Vesele si pochutnával na èerstvém salátu a zrní a obèas si pod dcerèiným dozorem hrál i v pokoji. Dozor musel být, proto¾e by si na morèátkách mohly pochutnat dvì koèky. Ale naštìstí se všichni mìli rádi jako v pohádce. A¾ do vèerejška!
Ráno, pøed odchodem do práce šla dcerka pøihodit do klece èerstvý salát. Pohled na klec jí vyrazil dech a vedral slzy do oèí. V kleci si toti¾ hovìl èerstvì na¾raný veliký had, škrtiè python, a v rohu klece chvìjící se ještì nespolknuté druhé morèe. Co se nestalo! Hladový had se lehce protáhnul do klece, kde se¾ral hnìdé morèe. Chudák spolknutý a nestrávený hlodavec udìlal pythonu v bøiše bouli, která mu znemo¾nila z klece vylézt. V ní na¾raný a spokojený le¾el stoèený had a¾ do té doby, ne¾ ho z klece vysvobodil zavolaný chlapík, který ho vypustil do buše vedle baráku na svobodu.
„On se urèitì vrátí, buï se¾rat druhý morèe nebo naši Elišku,“ zahoøekovala naše dcera. Nedivím se jejím obavám. Vloni se toti¾ python dostal výbìhem pro koèky do domu a zamíøil si to rovnou do postele naší vnuèky Elišky!! Ta mìla snad ještì vìtší šok ne¾ to v kleci pøe¾ivší morèe. Vùbec jsem se nedivil. Pøedstava, ¾e by se tøeba nìco podobného stalo mnì a místo ¾eny Máni by se mnou sdílel lo¾e hladový had, se mnou otøásla. O takovou pøítulnost tedy v ¾ádném pøípadì nestojím.
Zrovna tak smutné jako spolknutí morèete byla reakce zvíøátka, které pøe¾ilo. To sedìlo na klínì naší dcery a ¾alostnì plakalo. Kdy¾ jsem jeho pláè slyšel, i já jsem stì¾í potlaèoval slzy. Víme, ¾e labu», kdy¾ ztratí svého druha, ¾alostí také zahyne. Zrovna jako mnoho jiných zvíøat, která s námi ¾ijí na této planetì, pøijdou-li o své druhy. A proto nemohu souhlasit s návrhy nìkterých, se kterými jsem se o tuto smutnou historku podìlil, ¾e se mìl python nemilosrdnì sprovodit ze svìta. Tá¾i se proè? V buši na nìj jistì èekala nìjaká dru¾ka hadice nebo i malé hadièky. A ty by jistì ¾alostnì oplakávali ztrátu hada, který mìl jen pøirozený hlad…
