Co praví legendy a pověsti aneb šuplík plný legend a pověstí...
Ústečtí trpaslíci
Kdo se podívá na Mariánskou skálu v Ústí nad Labem, toho ani nepřekvapí, že právě tam měli žít kdysi dávno trpaslíci. V době, kdy lidé dobývali drahé kameny a minerály jen pomocí neumělých děr, oni v tom byli mistři. V Mariánské skále měli prý celé městečko, kde žili – všechno v něm z kamene, včetně stolů a postelí. Dokonce dokázali pěstovat kamenné květy.
Dobývali v klidu ve skále stříbro, minerály a poklady si vozili chodbou pod Labem na druhou stranu. Jenže lidé začali pod Mariánskou skálou budovat své město. A v dobývání minerálů a kamenů se také zdokonalovali a začali dělat do skály své díry a chodby. Bořili, co si trpaslíci vytvořili, i když zatím o nich nevěděli. „Utečeme dřív, než nás najdou a seberou naše poklady,“ navrhl nejmenší z trpaslíků na shromáždění, kam všichni přišli nové problémy řešit. Jiní zase navrhovali, aby se bojovalo. Jenže jak se postavit lidem?
Nakonec se všichni dohodli, že odejdou. V té době jim ale hlavní cestu pod Labem zaplavila voda. Co s tím? „Poprosíme převozníka, je to dobrý člověk,“ navrhl kdosi. Jaké bylo překvapení převozníka, když se před ním objevil jeden večer mužíček a prosil, aby je a všechno, co ještě mají, převezl ve své loďce na druhou stranu. Byl to dobrý muž, tak souhlasil. „Stejně za to, že odcházíte, můžeme my, lidé,“ konstatoval smutně. A celou noc převážel rodiny trpaslíků a jejich zbylé bohatství přes řeku. V loďce mu zůstal košík. Vypadalo to, že ho trpaslíci zapomněli. „Třeba se pro něj vrátí,“ napadlo ho.
Odnesl košík domů, ani se nepodíval, co v něm je. Byl tak unavený, že hned usnul. Když se vzbudil, zvědavost mu nedala a odkryl ubrousek, kterým byl košík překrytý. Uvnitř našel stříbrné šperky. Byl překvapený - když košík nesl domů, byl lehký jako pírko. Ještě dlouho poctivý převozník košík schovával, jestli se trpaslíci nevrátí. Až si vzpomněl, že mu jeden z nich v tom ruchu a shonu řekl, že to, co najde v loďce, je jeho. Teprve pak zlato a šperky prodal a do konce života s vděkem vzpomínal na trpaslíky. V Ústí už se neobjevili. Kam šli, nikdo neví. Poklady prý ale schovali pod Bukovou horou, že se pro ně jednou vrátí.