Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Běla,
zítra Slavomír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prozraď mi zrcadlo, jaký jsem
 
Chtěli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinečnou příležitost. Pohlédněte do své duše, a tak nějak ji vyzpovídejte.
 
Je to určitě výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto případě možné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, že tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
  
Výhodou také je, že prostor není omezen ani místem ani časem. A tak se ptejte zrcadla a přinuťte ho vyprávět…
 
Těšíme se!
Václav a Ludmila
 
* * *
 
Přemysl Časar úspěšný autor a blízký spolupracovník našeho magazínu SeniorTip 
 
Zrcadlo: Tvůj kamarád a spolužák se svou pílí vypracoval až do funkce šéfredaktora známého bulvárního časopisu a napadlo ho, že by s tebou mohl uskutečnit interview. Ke smluvené schůzce však nedošlo, protože byl náhle akreditován na jednání zvláštní komise do Bruselu. Byl si tenkrát ale tak dobře naladěn a připraven ze sebe vychrlit pohotové odpovědi na všetečné otázky, že mi tě bylo líto a řekl jsem si, že já jako zrcadlo udělám rozhovor sám s tebou.
Viděl jsem tvoje filmy, četl tvoje povídky a verše, obdivoval jsem torzo tvých výtvarných projevů, četl jsem komentáře k tvým hudebním vystoupením poslouchal tvé komentáře, podařilo se mi prokousat tvou odbornou, objemnou diplomovou prací o vývoji železniční dopravy v Evropě, prohlédl bezpočet tvých fotografií a alb, prošel stránkami na tvém internetovém profilu a webu a zůstávám s obdivem nad takovou šíří aktivit a zájmů. Z čeho pramení tvé tak obsáhlé nadání a talent, kterým oplýváš?
 
Přemek: Milé zrcadlo, příliš mně lichotíš, vyjmenoval si zde téměř vše, co může jeden obyčejný člověk vytvořit. Myslím, že jsem odpověď napsal ve své knize, Nevlastní otec - Nevlastní děda. Porodní bába mě prý po vykouknutí na svět držela chvíli pod stolem, abych byl zdravý a chytrý. Patrně mě tam držela jen krátce, a ještě se mnou nevhodně vrtěla, takže jsem od všeho dostal do vínku jen trochu, takový ždibec, který snad obdivuješ.

Zrcadlo: Prý si kreslil již jako malý chlapec.
Přemek: Ano, většinou to byly kosočtverce s čárkou uprostřed, ale z toho jsem se poctivě vyzpovídal již před svým prvním svatým přijímáním.
 
Zrcadlo: Ty jsi věřící?
Přemek: Byl jsem pokřtěn, jako římský katolík, aniž jsem se k tomu mohl vyjádřit. Stalo se tak ve farním kostele svatého Václava na Proseku a svěcenou vodou mě pocákal ctihodný kaplan Bohumil Muška. Je zajímavé, že jsem obdržel jméno Václav, ale za kmotra, vlastně za kmotru mi byla proti zvyklostem žena, porodní bába. S kmotrou jsem se tak ocitl v duchovním příbuzenství. Naštěstí to neovlivnilo moji sexuální orientaci. Od křtu jsem stejně svoji kmotru, jako spolumatku, v životě už nikdy neviděl.
 
Zrcadlo: Byl si někdy sám také kmotrem?
Přemek: Ano, shodou okolností také v kostele svatého Václava, ale za Portheimkou na Smíchově. Byl jsem vybrán švagrem, abych se stal kmotrem jeho syna, který dostal jméno Václav. Když jsem ho držel na rukou, malý Václav naštěstí řval tak, že zaniklo moje blekotání, když došlo k modlitbě Otčenáš, jenž jsi na nebesích. Pamatoval jsem si jen první větu. Nikdo si toho nevšiml, až na kněze, který se na mě díval bolestně, až lítostivě. Za to švagrová se mě obdivně ptala, kde jsem se naučil Otčenáš latinsky.
 
Zrcadlo: Vystavoval si někdy své obrazy?
Přemek: Nevystavoval. Měl jsem radost, že se moje obrazy líbí a tak jsem je daroval. Některé obrázky vycházely v časopise Železničáři a byly slušně honorovány. Po čase se přišlo na to, že nejsem členem Svazu výtvarných umělců a posledních pět set korun mi redakce posílala deset měsíců po padesáti korunách. Více mi jako nečlenu nemohli platit.
  
Zrcadlo: Proč si nebyl členem Svazu výtvarných umělců?
Přemek: Domnívám se, že důvod byl v tom, že jsem nebyl členem strany. Přítel Michal, jachtař z přístavu v Podolí, mně sice nabídl výhodné členství v Plojharově Československé straně lidové, která byla členkou Národní fronty, ale mám za to, že by to nestačilo.
 
Zrcadlo: Vidím, že si i příznivec konání dobrých skutků?
Přemek: Byl jsem. Byl. Jednou jsem jel autem do Karlových Varů. Pršelo, bylo chladno a foukal nepříjemný vítr. Za Bochovem na dlouhé rovině jsem dojel starou paní se dvěma taškami. Zastavil jsem, stáhl okénko a nabídl, že jí svezu. Snad jsem ji neměl oslovovat babičko. Položila tašky na zem a začala ječet, hotový koncert.
„Ty syčáku, co si to dovoluješ! Já jsem poctivá ženská, na tyhle špásy si najdi ňákou mladou, ty jeden chlípníku. Na starou ženskou by si dovolil. Já ti dám svezení ty kurevníku, že se nestydíš. To tě učili ve škole? Takovýhle manýry si dovoluj někde v bordelu, ale poctivý ženský nech na pokoji.“
Její výřečnost se stupňovala a každý nový výkřik doprovázela kopnutím do dveří auta. Dál jsem nečekal a rychle odjel. Ještě jsem zahlédl vzadu její zdvižené hrozící ruce. Od té doby žádné dobré skutky nekonám.
    
Zrcadlo: Proč si se nevěnoval také sochaření, nebo modelování?
Přemek: Měl jsem snahu. Například jsem vymyslel úplně nový tvar Jidášků, smažených na Velikonoční svátky. Po zhlédnutí výstavy Olbrama Zoubka jsem pokusů zanechal. Jednou jsem otesal samorost a věnoval jsem ho sousedovi. Od té doby mě nenáviděl, protože ušlechtilé dřevo všem připomínalo krásné paroží.      
 
Zrcadlo: Dosáhl si i hodnosti nadporučíka. Co tě vedlo ke vstupu do armády?
Přemek: Chtěl jsem být v pubertě odvážný, chrabrý a hrdina, který bojuje za světový mír, proti imperialistickým štváčům. Byl jsem přijat v roce 1950 do vojenské školy, po jejímž absolvování bylo zjištěno, že mám mnoho příbuzných za železnou oponou. Ze zdravotních důvodů jsem byl subarbitrován. Šarži mi nechali, aby to neprasklo.  

Zrcadlo: Co tvoje rodina, jak to všechno snášela?
Přemek: Měl jsem několik rodin. Většinou se mnou nesouhlasily a včas mě opouštěly pro nepřekonatelný odpor. Pomáhal jsem vychovat několik dětí vlastních, několik nevlastních a ostatních. Některé se mi finančně dost prodražily.
 
Zrcadlo: Rozsah tvých zájmů svědčí o důkladné přípravě teoretické i praktické, co vše si studoval?
Přemek: Studoval jsem s přestávkami, abych se příliš neunavil. Po maturitě jsem vystudoval dva roky stavební průmyslovky, dva roky dopravní průmyslovku, stavební fakultu, kurs malování a figurální kresby, dvakrát vysokou školu ekonomickou, různé kurzy programování a systémového inženýrství. Ovšem také jsem chodil nejen do školy, ale i za školu. V tercii jsem například půl roku ve škole nikomu nechyběl. Přeskočil jsem některé nudné předměty.  Pro svou práci jsem svoje studijní úspěchy v životě nikdy nepotřeboval. Spoléhal jsem na okolí, protože podle Fulghama každý ví něco, co nevíte vy.
 
Zrcadlo: Je známo, že se říká, že jsme to, co jíme. Jakým jídlům dáváš přednost?
Přemek: Upřednostňuji kuchyni českou, protože nejlépe pomáhá odolávat oxidačnímu stresu. Miluji vůně, povzbuzují chuť, ale jsou samy nekalorické. Pokud jde o maso, mám rád španělské ptáčky. 
 
Zrcadlo: Abychom odbočili, jaký vztah máš k ženám a rodinnému životu?       
Přemek: Velmi kladný, vnitřně i navenek. Všechny ženy svých rodin jsem miloval a obětoval jsem jim vždy kus života. Některé mě ovšem nespravedlivě pomlouvaly, že jim platím malé výživné na děti. Nebylo to od nich fér. Protože za stejnou dobu, co já platil alimenty, si kamarád koupil v té hodnotě dvě auta.
 
Zrcadlo: Jak sportuješ a odpočíváš? Máš nějaké oblíbené sporty?
Přemek: Vypracoval jsem si šetrný, ale velmi účinný způsob posilování a relaxace. Sportuji a odpočívám najednou. Mám celou řadu cviků, které pravidelně a některé nepravidelně provozuji. Příkladně podpor ležmo. Lehy mám vůbec nejraději. Břišní a boční jsou náročné, zádové jsou příjemné, zejména s roznožením. Na rozdíl od lehů roznožných, jsou lehy snožné bezpečnější. Spojení sportu s odpočinkem považuji za velmi prospěšné. Zatím jsem se při sportování nezranil, protože za nejmilejší sporty považuji šachy, dámu, kanastu a vrhcáby…

 
 
Zrcadlo: Na YouTube jsem viděl desítky tvých filmů. Také na Rajčeti máš několik set fotografií v albech.
Přemek: Vypracoval jsem se postupně. S osmičkovou Admirou jsem přestal pracovat, když mě málem přejelo auto u východoslovenské přehrady Domaša. Fotografovat jsem přestal, když mně ve vlaku z Tatranské Lomnice do Popradu ukradli brašnu s celým vybavením. S analogovou kamerou jsem bohužel spadl do jezírka Afroditiny lázně u města Polis na Kypru. Až kamera digitální mi přinesla první úspěchy v soutěžích. Tedy bez té první, v Dobříšském mazáku, kde jsem se ze čtrnácti účastníků umístil na čtrnáctém místě. V porotě nebyl nikdo s hudebním vzděláním a můj film o malé noční procházce s Mozartovou hudbou nebyl správně v celé hloubce pochopen.
 
Zrcadlo: Prohlédl jsem si tvoji internetovou stránku. Vypadá jako střídmě navštěvovaný blog. Je málo aktualizovaná, nemyslíš?
Přemek: Milé zrcadlo, tahle stránka je moje neštěstí. Kdyby nebylo příbuzných, které jsem pod pohrůžkou donutil, aby si můj web prohlédli, tak to nikdo nečte. Přitom to stojí takových peněz. Nejhorší je na tom vkládání. To je jedno, jestli fotky, nebo texty, videa a různé pumprdlíky. Prostě to tam nedostanete, kdybyste si stěžoval i u Ústavního soudu. Když jsem požádal o radu na jednom okýnku, tak mi popsali promptně a ochotně takový postup, že jsem si myslel, že je to překlad z čínštiny. Ale musím být spravedlivý. Počet návštěv roste. Za poslední měsíc to viděly tři lidé, pokud to nebyly automaty.
 
Zrcadlo: Jaké máš plány pro nejbližší období. Myslím nějaké kreativní záležitosti.  
Přemek: Plánů mám mnoho. Nechci prozrazovat svůj tvůrčí potenciál. Nebylo by to pro čtenáře a diváky překvapivé. Mám před sebou velký archeologický úkol. Základní škola jednoho z mých dětí připravuje výstavku o cvičení na Spartakiádě a shání vše, co se tehdejšího cvičení týká. Vzpomněl jsem si, že moje dcerka kdysi při nedělní vycházce zapomněla v Divoké Šárce švihadlo. Pojal jsem úkol škole pomoci a inkriminované cvičební nářadí nalézt. Krumpáč s lopatou mám již připraveny.

Zrcadlo: Při tvých širokých zájmech jako je fotografování a filmování si se jistě věnoval i hudbě. U tebe si představuji zálibu spíše v hudbě vážné, klasické. Hraješ na nějaký hudební nástroj?
Přemek: Moje matka se mnou měla dobré úmysly a zařídila mi výuku na klavír. První dva roky jsem úspěšně vydržel. S francouzskou profesorkou, Messieurs le professor Nathalie, jsem se rozloučil vlastním zkomponovaným valčíkem. Po přestěhování, v nové Lidové škole umění v Mostě, jsem na první lekci mladé učitelce odmítl poslušnost a dostal facku za to, že jsem nechtěl předložené noty zahrát pozpátku. Tím jednou provždy přišel hudební svět o genia, kterým bych se určitě stal.

Zrcadlo: To je jistě velká škoda. Hraješ ještě někdy?
Přemek: Příležitostně. Jednou jsem našel piano na Hlavním nádraží a jednou v podchodu. Zahrál jsem Boogie-Woogie, ale jen v C-duru. Já jsem již jen cédurák. Lidé se zastavovali, někteří se dívali překvapeně, někteří pískali. Jedné mladé turistické dvojici z Irska ujel vlak, malá holčička upadla, když se snažila na moje synkopy zatancovat. Její maminka na mě chrstla zbytek Dobré vody z lahve, a tak jsem raději hry zanechal. Doma si rád zahraju známé lidovky. Ve Stromovce na agátě, visí vajgl na špagátě. Dál pokračovat nebudu, protože by se to nedalo otisknout.
 
Zrcadlo: Asi máš větší úspěch jako prozaik. Píšeš ještě poezii? Docela rád bych si ještě jednou přečetl tvou sbírku Ztracené verše z roku 1955.
Přemek: Skutečně jsem z těch několika set básní ručně uspořádal sbírku a vydal ve STUDIU N. Bohužel jen v pěti výtiscích, a to jsem si knihu musel sám svázat. Pokud jde o prózu, byl to můj autobiografický pokus pro příbuzné. Kniha vyšla v brněnském nakladatelství a pro velký úspěch u sestřenic a bratranců, vlastních i nevlastních bude objednán dotisk. Povídky píšu ve chvílích, kdy nefilmuji. Několik jsem zveřejnil na webu Písmák a SeniorTip. Zhodnocení je však tak odborné a detailní, že mu ani nerozumím. Jsem vděčný, že mně komentátoři dokáží opravit měkké a tvrdé i, sem tam překlep a musím se jim touto cestou omluvit, že se při čtení mých povídek často nudí.

 
Zrcadlo: Vím, že příští měsíc oslavíš úctyhodný věk - devadesát letJak se na ten věk cítíš?
Přemek: Jak se cítím? Ten věk bych si vůbec nehádal. Při mém vzdělání a obklopen milující rodinou  se psychicky cítím na šedesát. Fyzicky je to horší. Podle reportu jedné medicínské společnosti mi vypočetli biologický věk na 115 let. Buď se zmýlili, nebo s tím budu muset něco udělat.


Zrcadlo: Doufám, že tvoje uživatelské jméno na Písmáku nesvědčí o anglické transkripci „Poslední vydechnutí“, ale že se ještě v budoucnu setkáme a opět srdečně a přátelsky pohovoříme. Děkuji Ti za tvé pohotové a veselé odpovědi.
 

Přemek: Já zas děkuji tobě, zrcadlo, a přeji všem čtenářům SenioruTipu potěšení a radost z opravdového umění, kterého je současné době nedostatek. Na shledanou v lepších časech.
 
Přemysl Časar (a zrcadlo)
 
* * *
Anotační ilustrace František Kratochvíl (FRK) a Eva Rydrychová

Zobrazit všechny články autora
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 20.06.2023  17:40
 Datum
Jméno
Téma
 20.06.  17:40 Přemek
 20.06.  16:48 Jarmila B.
 19.06.  13:15 Přemek
 19.06.  13:10 Přemek
 19.06.  13:04 Přemek
 19.06.  12:23 olga janíčková
 19.06.  11:24 Vesuviana
 19.06.  10:19 Von
 19.06.  06:32 Přemek
 19.06.  01:03 Ivan