Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
i / y v koncovkách přídavných jmen
aneb aby náš pravopis byl vždycky skvělý a naše čeština ryzí
Přídavná jména se v češtině dělí na tvrdá, měkká a přivlastňovací a každá tato skupina má svoje skloňovací vzory.
Přídavná jména tvrdá a měkká odpovídají na otázky jaký?, který?, přídavná jména přivlastňovací pak na otázku čí?
Vzor pro příd. jména tvrdá je mladý, mladá, mladé, vzor pro příd. jména měkká je pro všechny tři rody jarní.
Důležité je , abychom si především uvědomili, jaký druh příd. jména máme před sebou. To zjistíme nejlépe tak, že si vytvoříme tvar 1.p. čís. jednotného pro všechny tři rody, např. skvělý muž, skvělá žena, skvělé dítě. Jakmile zjistíme, že každý rod má jinou koncovku(-ý,-á, -é), jedná se o př. jm. tvrdé a řídíme se vzorem mladý, v němž i/y slyšíme, např. skvělý(mladý) člověk, se skvělým (mladým) člověkem, skvělí (mladí) lidé, se skvělými (mladými) lidmi …jet novým (mladým) autem…
Jestliže však je koncovka ve všech třech rodech stejná –í (např. psí štěkot, psí bouda, psížrádlo), jedná se o př. jméno měkké a u těch tvrdá koncovka neexistuje, což si snadno ověříte srovnáním s tvary vzoru jarní ,např. psím (jarním) vytím, psí (jarní) obojky, o psích(jarních) zvycích, s psími(jarními) páníčky…
(Tady je dobré si zapamatovat, že příd. jména utvořená od názvů zvířat bývají měkká, např. soví houkání, jestřábí let, sokolí oko, kosí hnízdo, paví křik, kozí mléko…)
Větší problémy dělají pisatelům koncovky příd. jmen přivlastňovacích. To jsou příd. jména, na něž se ptáme otázkou čí?V 1.p. čísla jednotného jsou v jednotlivých rodech zakončena buď –ův, -ova, -ovo , pak se skloňují podle vzoru otcův(např. otcův dům, otcova sestra, otcovo dítě), nebo –in, -ina, -ino , pak se řídí vzorem matčin (např. matčin dům, matčina sestra, matčino dítě). Pro správné napsání i / y v koncovkách se však u obou typů řídíme vzorem matčin, kde měkké i, nebo tvrdé y slyšíme.Např.: chlapcovi (matčini) kamarádi šli…vidím chlapcovy (matčiny) kamarády…o strýčkových (matčiných) psech…se sousedovými (matčinými) slepicemi…
Nejčastější chyby se dopouštějí ti pisatelé, kteří slyší na konci slova –ovi a dále neuvažují, jestli se jedná o podstatné či přídavné jméno. Takže zatímco ve spojení typu řekl to bratrovi, napsal dědečkovi se jedná o 3.p.jed. čís. podstatných jmenbratr a dědečeks koncovkou –ovi, jež je u podstatných kmen vždy měkká, ve spojení bratrovi kamarádipřijdou a hledám dědečkovy brýle se jedná o přídavná jména přivlastňovací (čí kamarádi?, čí brýle?) a musíme se řídit vzorem matčin (matčini kamarádi přijdou, hledám matčinybrýle).
(Můžeme si zapamatovat i to, že u příd.jmen přivlastňovacích píšeme v koncovce měkké i jen v 1. pádě čís. množného rodu mužského životného (bratrovi spolužáci píší, dědečkovikrálíci dupou, starostovi voliči přijdou…), všude jinde píšeme tvrdé y ( bratrovy knihy leží, kamarádovy hodinky nejdou, slyšel otcovy výtky, mluvil se sousedovými přáteli…)
Na závěr bych Vás chtěla ujistit, že zařadíte-li přídavné jméno správně ke vzoru, nemůžete v jeho koncovce udělat chybu.
V příští hodině se začneme zabývat i / y ve slovesných tvarech. To si teprve pochutnáte!