Povìsti z hradu ®eberk
Starý hrad ®eberk byl zalo¾en v roce 1273 Albrechtem ze ®eberku. Nachází se v Krušných horách na vrcholu hory Jezeøí u Horního Jiøetína v okrese Most. Le¾í na území národní pøírodní rezervace, jihozápadnì od zámku Jezeøí ve výšce 707 metrù. Opuštìn byl pøed rokem 1383. Zùstaly po nìm relikty opevnìní a zbytky zdí. A také zajímavé legendy.
O ¾eberské pannì
Jeden mladý rytíø se zamiloval do pøekrásné dcery pána ze ®eberku. Ta však jeho náklonnost neopìtovala a sna¾ila se neodbytného ctitele zbavit. Na oko mu slíbila, ¾e si ho vezme, jen musí na dùkaz lásky podniknout pou» do svaté zemì k Bo¾ímu hrobu. Doufala, ¾e nechtìný nápadník buï cestu nepøe¾ije, nebo na ni po dlouhém odlouèení zapomene. Mladý šlechtic neváhal a hned druhý den vyrazil na východ. Pøe¾il spoustu tì¾kých bojù, pøestál mnohá nebezpeèí, a skuteènì se dostal a¾ do Palestiny. Na zpáteèní cestì však upadl do otroctví a byl zavleèen do Egypta. Tam se stal oblíbencem svého majetného pána, který ho dokonce poslal studovat školu pro egyptské knìze. Zde se vyuèil èerné magii, s její pomocí se vysvobodil ze zajetí a mohl spìchat domù. Mezitím pán ze ®eberku zemøel, a jeho dcera se stala majitelkou hradu. Ještì pøed koncem doby smutku se zamilovala do velitele hradní posádky, na svùj pøíslib sòatku úplnì zapomnìla. Kdy¾ se rytíø po návratu z dobrodru¾né výpravy dozvìdìl o nevìøe své milé, jeho láska se promìnila v nenávist. Ne¾ zapadlo slunce, tøikráte objel na svém koni hradby a vyøkl strašlivou kletbu. Vzápìtí se celý hrad s nevìrnicí i jejím milcem propadly do zemì. Od té doby se hradní paní ka¾dou Kvìtnou nedìli zjevuje v ruinách ®eberku v èerném šatu. Vysvobodit ji mù¾e jinoch, který jí odejme klíèe, které dr¾í v rukách. Mù¾e si pak jimi odemknout hradní sklepení se ¾eberským pokladem.
Panna se svazkem klíèù
V dubnu 1812 dva tesaøi z Horního Jiøetína spravovali plot na lobkovickém panství u hradu Jezeøí. Kdy¾ snídali, pøemýšleli o tom, proè se pramen u jejich nohou jmenuje „Guackbrunen“ (obèerstvující). Povídali si také o pannì, se kterou je spojen hrad ®eberk. Rozhodli se, ¾e na hrad vystoupají a prohlédnou si zøíceninu. Na cestu se vydali, kdy¾ právì na vì¾ních hodinách v Jezeøí bylo tøi ètvrtì na dvanáct. Sedli si na zbytek zdi a vybalili si svùj skromný obìd. Náhle uvidìli dámu èernì odìnou a zahalenou èerným závojem. Kráèela zvolna k nim, prošla tìsnì okolo nich a její roucho se dotklo jejich kolenou. Ruce dr¾ela za zády, kde si pohrávala s klíèi. A najednou zmizela. Oba tesaøi si slíbili, ¾e nic neøeknou o svém dobrodru¾ství, aby se jim nedostalo výsmìchu. Ale po nìjakém èase se jeden z nich o svém zá¾itku svìøil své ¾enì, a tak se velmi rychle pøíhoda stala všeobecnì známou.
Permoník na ®eberku
Dva houslisté se jedné noci vraceli ze zábavy domù. V místech, kde kdysi stával hrad ®eberk, ke svému pøekvapení spatøili pøekrásný palác. Pøed jeho branou hoøel oheò a u nìj sedìl jakýsi mu¾íèek. Kdy¾ spatøil muzikanty, pokynul jim a po¾ádal je, aby ho následovali do zámku. Uposlechli ho a byli uvedeni do pøekrásné haly. Tam je skøítek vyzval, aby zahráli. Jakmile spustili taneèní kousek, zaèaly dovnitø ze všech stran proudit krásné dámy i vá¾ení pánové v roztodivných oblecích, které ji¾ dávno vyšly z módy. Obìma šumaøùm pøebìhl mráz po zádech. Uvìdomili si toti¾, ¾e nehrají lidem z masa a kostí. Naštìstí dostali nápad zahrát „Ave Maria“. Po prvních tónech zbo¾né písnì duchové pøestali tanèit, a v m¾iku se doslova vypaøili ze sálu. Mu¾íèek ale zùstal klidný, vyvedl hudebníky ven k ohni, a ka¾dému z nich do plátìného obalu na housle nasypal pár ¾havých uhlíkù. Kdy¾ ucítili, ¾e plátno zaèíná doutnat, horký obsah vakù radìji vysypali na zem, a chvátali domù. Ráno si jeden z houslistù uvìdomil, ¾e asi bude mít pouzdro samou díru, poprosil proto ¾enu, aby je prohlédla. Ta ¾ádný problém nenašla, kdy¾ však pytel obrátila, vypadl z nìj zlatý dukát. Muzikant rychle bì¾el pro svého pøítele, a spoleènì utíkali do lesa k místu, kde se vèera zbavili ¾havého skøítkova nadìlení. ®ádné zla»áky tam samozøejmì nenašli. Oba mohli jen trpce litovat, jak se unáhlili. Na ®eberk v noci se však u¾ nikdy neodvá¾ili.
Povìsti z hradu ®eberk