Zdá se najednou snadnìjší, chtít zmìnit svìt
Lékaøe Jana Hnízdila není tøeba nijak zdlouhavì pøedstavovat. Hnízdil je dobøe veøejnì znám jako propagátor celostní a psychosomatické medicíny a tvrdý kritik politicko-stranického systému i souèasného zdravotnictví. Hnízdil také o medicínì a svých praktických zkušenostech napsal nìkolik knih. Ta poslední vydaná v èeském jazyce vyšla v roce 2014 a jmenuje se: Zaøíkávaè nemocí. Chcete se léèit, nebo uzdravit? Ptá se ètenáøù Jan Hnízdil u¾ na samotné obálce.
Podobnì jako v knize Mým marodùm: Jak vyrobit pacienta se i v knize Zaøíkávaè nemocí: Chcete se léèit, nebo uzdravit? nachází Hnízdilovy sloupky a fejetony, které jsou však v této knize propojeny dlouhým rozhovorem. Otázky známému lékaøi pokládala Cecílie Jílková, dcera Ludvíka Vaculíka.
V první øadì nám Hnízdil ukazuje, ¾e léèit pøíznaky nestaèí. Pokud potlaèíme pøíznak nemoci (bolest, vyrá¾ku, nespavost) po¾itím prášku, odstraníme tak projev nemoci, ale ne její pøíèinu. Samotná pøíèina pøitom mù¾e být zakotvena v našem osobním ¾ivotì, v našem nesprávném stravování nebo v naší pracovní pøetí¾enosti. Èasto pak do sebe ládujeme ve velkém mno¾ství léky, které pouze potlaèují pøíznaky, ale neléèí pøíèiny. Zdravotní problémy se opakovanì vrací nebo pøecházejí do chronického stadia.Podle Hnízdila by mìl lékaø léèit pouze pacienta, kterého zná a o jeho¾ ¾ivotním stylu si umí udìlat pøedstavu. Jedinì takový zpùsob léèby, celostní, vede ke skuteènému uzdravení. S pacientem je tøeba probrat nejen jeho zdravotní problém, ale zasadit ho do kontextu jeho ¾ivota. Lékaø by mìl vìdìt, co dotyèného trápí v osobním ¾ivotì, poznat ho se vším všudy. Pak teprve mù¾e zaèít léèit.
V souvislosti s tím Hnízdil kritizuje náš nepøirozenì uhonìný zpùsob ¾ivota, naše nesmyslné dobývání cílù, ale také zdravotnictví a celý náš politický systém. Jako zpùsob vyjádøení nesouhlasu s tím vším hlásá ignoranci politických voleb. ®ádný politik nikdy nic zásadního opravdu nezmìní. A na druhou stranu, my si politiky volíme, máme tedy pøesnì takové, jaké si zaslou¾íme. Hnízdil volá po zmìnì. Ale nenabádá k revoluci, pobízí ètenáøe, aby ka¾dý zaèal u sebe. Se zmìnou uva¾ování, se zdravým zpùsobem ¾ivota, s preferováním skuteèných hodnot.
Pøesto¾e Hnízdil neøíká nic nového, umí to výbornì vyjádøit, spojit v celek, umí poš»ouchnout na správném místì, donutit k hlubšímu zamyšlení, jak bych mohl zaèít u sebe, jestli opravdu ten systém, který tak haním, sám nezneu¾ívám. Všichni to vnitønì cítíme, ¾e se vývoj ¾ene špatným smìrem, všichni o tom v soukromí mluvíme, ale zároveò máme všichni pocit, ¾e se stejnì nikdy nic nezmìní, a tak jsme naštvaní, otrávení, znechucení, ale zároveò pro tu zmìnu nic nedìláme. Hnízdil nám však svým optimismem, pøesvìdèením, svou vírou ve zmìnu dává nadìji. Zdá se najednou mnohem snadnìjší, chtít zmìnit svìt, proto¾e staèí zmìnit sebe…