Trabant- láska na celý ¾ivot
Dnes u¾ jich na silnicích moc nepotkáte, a kdy¾ ano, za volantem sedí recesisté, nebo ti, kteøí se prostì svého miláèka nemají srdce zbavit. Jedním z tìch, kteøí svùj ¾ivot spojili s Trabantem, je i pan Milan Fresar. Vzpomínky, o které se se mnou ochotnì podìlil, vyšly v loòském roce v èasopise Doba seniorù. Tøeba i vy si rádi zavzpomínáte…
Také jste mìli Trabanta?
V dobì jeho nejvìtší slávy jich po našich silnicích jezdilo 180 tisíc. Tohle autíèko uèarovalo i panu Milanu Fresarovi (73). Za ¾ivot vystøídal ètyøi tato „lidová vozítka“. Od roku 1968 je pøedsedou Trabant klubu Praha, který letos v únoru oslavil u¾ 50. výroèí svého vzniku.
Sedím v obýváku jeho bytu a poslouchám vzpomínky na zašlou slávu. I dnes klub pracuje, ale s dobou pøed dvaceti, tøiceti lety se to nedá srovnat. Tenkrát mìl klub kolem dvou tisíc èlenù, dnes asi padesátku tìch nejvìrnìjších. Dnes u¾ jsou vìtšinou v seniorském vìku, mladých je opravdu minimum.
Scházejí se ètyøikrát do roka, vydávají svùj Zpravodaj s radami pro motoristy i zajímavostmi ze svìta Trabantù. Listuji starými kronikami, ètu zápisy a prohlí¾ím fotografie.
„Byla legrace, poøádali jsme výlety, závody, volili jsme miss Trabant, prostì akce všech druhu. To víte, kdy¾ vyrazí kolona Trabantù na výlet, je to pro pøihlí¾ející turistická atrakce…Mívali jsme i své plesy, na Vlachovce. Jestli jsem za¾il i nìjakou trabantistickou svatbu? No, tu svou…
Na svého prvního Trabanta jsem èekal ètyøi roky. Mohl jsem volit mezi ním, Škodou MB a malým Fiatem. Rozhodl jsem se pro Trabant, mìl nejvìtší kufr a byl nejspolehlivìjší. Hned jak jsem ho koupil, zamluvil jsem si další, tak¾e za další ètyøi roky jsem si šel pro druhého, po limuzínì tentokrát pro kombíka. Dali jsme mu jméno «u»a…
Byl bílý, ale natøel jsem mu støechu èervenì, aby byl frajer. Celého jsem si ho pøebudoval, mìl jsem tam rádio i televizi- udìlal jsem v nìm asi padesát rùzných zmìn. Mìl i ta¾né zaøízení, na støeše zahrádku, za sebou vlek a u¾ jsme frèeli. Ten se natahal vìcí, i bojler, který se nevešel do ®igulíka, jsme tam v pohodì dostali…
S Trabantem jsem projel velkou èást Evropy, nikdy mì nezklamal. Jednou mi horkem praskl klínový øemen, který jsem hned vymìnil, jinak jsem ¾ádnou závadu nemìl. Dojel jsem a¾ na jih bývalé Jugoslávie. Dnes u¾ nemám ani jednoho. Dr¾et si z nostalgie dvì auta, to není pro dùchodce nic levného…
Mívali jsme svépomocnou dílnu, velmi dobøe zaøízenou souèástkami, byli jsme jak malá Mototechna. Hodnì s námi spolupracovali Nìmci. Zvali ka¾dý rok dvacet z nás na týdenní školení, abychom vìdìli, jak kterou závadu odstranit. Aèkoliv jsem celý ¾ivot pracoval jako stavaø, po veèerech jsem opravoval Trabanty, dvakrát týdnì, pøes dvacet let.
Pak kdy¾ byla v restituci naše dílna vrácena, zaøídil jsem si ¾ivnostenský list a opravoval jsem doma v gará¾i. Prošly mi jich rukama stovky. V¾dycky tu stála pøed domem øada Trabantù, zájem byl velký. Nemìl jsem na nic èas, man¾elka se zlobila, byl jsem v gará¾i zalezlý po veèerech i o víkendech. Dnes u¾ to nedìlám, zmáhá mì to, jen kdy¾ pøijde s prosbou nìjaký kamarád, pomohu mu.
Byli jsme souèástí Svazarmu, ale sna¾ili jsme se vést svùj klub úplnì nepoliticky. Tvoøili jsme skoro polovinu èlenù Obvodního výboru Svazarmu, proto nás nechali na pokoji. Jen kdy¾ bylo potøeba vykazovat nìjaké branné dovednosti, domluvil jsem se s chlapama, koupili jsme vzduchovky a zašli jsme si zastøílet na støelnici. Kdy¾ nás tam pøišlo tisíc, mìli splnìno…
Dnes konèí Trabanty vìtšinou ve šrotu. Pùvodní majitelé by je dali i zadarmo, ale je tøeba zaplatit deset tisíc ekologické danì, a to se nikomu nechce. Víte, on Trabant hodnì kouøí, ale s tìmi škodlivinami to zas tak hrozné není. Kdy¾ je správnì seøízený motor a dobøe se ma¾e, mnohé diesely jsou na tom hùø. Pokud to šlo, Nìmci je stále vylepšovali.
Trabant kluby jsou po celé republice, setkáváme se na tradièních akcích, tøeba tady v Praze je ka¾doroèní Podzimní pra¾ská trabantiáda.
Jestli mám nìjaké legraèní zá¾itky? Jednou mi na rozbahnìné louce zajel pøedek Trabanta do potoka a já nemohl vyjet. Po¾ádal jsem chlapy, kteøí poblí¾ pracovali s bagrem, jestli by mi ho tím strojem nevytáhli. Plivli si do dlaní a Trabanta mi pøenesli na druhou stranu holýma rukama, smáli se, ¾e pøíštì v nìm mohu klidnì i zùstat sedìt…
U¾il jsem si s ním legraci i romantiku, Trabant byl souèástí mého ¾ivota. Mám za ta léta tolik krásných vzpomínek, ale ty èasy u¾ jsou pryè.“
Foto: autorka a archiv M. Fresara
Znáte tuhle?
Víte, proè nemá Trabant anténu? Proto¾e by si ho nìkdo mohl splést s jednohubkou…
Proè jede ka¾dý trabant pøes vesnici naplno? Aby ho psi neroztrhali.
Víte, co je souèástí dokumentace ke ka¾dému trabantu? Jízdní øád autobusù.
Jak poznáte Trabanta ve sportovní úpravì? Podle tenisek za sedaèkou.
S pøedsedou Trabant klubu v Praze Milanem Fresarem si povídala Eva Procházková
