Svatou Lucii si pøipomínáme právì v adventní dobì. Urèitì bude dobøe se o ní dovìdìt víc. Je historicky dolo¾enou osobností, která zemøela muèednickou smrtí. Narodila se v Syrakusách kolem roku 286 – pøesnì pùl tisíciletí po Archimédovi, který Syrakusám svými vynálezy pomáhal proti útoèícím Øímanùm a meèem ho proklál øímský voják, jemu¾ vìdec øekl: „Èlovìèe, jdi od mých obrazcù!“
Lucie u¾ jako dítì slo¾ila slib vìèné èistoty, o to víc trpìla, ¾e jí matka vybrala man¾ela a navíc pohana. Kdy¾ matka tì¾ce onemocnìla, poradila jí Lucie, aby navštívila v Katalánii hrob sv. Agáty. Matka se skuteènì uzdravila a slíbila Lucii, ¾e jí splní ka¾dé pøání. Souhlasila i s její touhou nevdát se a ¾ít zdr¾enlivý panenský ¾ivot, slou¾it Bohu.
®enich u¾ tak smíølivý nebyl a udal ji u císaøe Diokleciána. Dívka byla øímskými okupanty zatèena a krutì muèena, ale nezlomili ji. Pøišel záludný trest: bude slou¾it v nevìstinci a odveze ji tam volský potah. Stal se však zázrak, ani voli, ani vojáci s vozem nepohnuli. Rozzuøení Øímané polili Lucii vaøícím olejem – ani trochu jí neublí¾il. A¾ kat byl úspìšný, probodl jí hrdlo dýkou. Stalo se tak Léta Pánì 13. prosince 304.
U¾ v byzantské dobì se nad jejím hrobem tyèil kostel, který po rùzných úpravách stojí v Syrakusách dodnes. A slavnou píseò „Santa Lucia“ zná celý svìt. Jméno svìtice má pùvod v latinském „lux“ = svìtlo.
V lidových tradicích chodí Lucie od domu k domu a pøináší èistotu. Pro hospodynì to byl také den, kdy mìly pøísnì zakázáno pøíst. Nìkde dokonce vynášely v tento den pro jistotu kolovrat ze svìtnice na pùdu. V pøedveèer svátku chodily po domech Lucy, Lucky - v bílé plachtì obleèené dívky, ¾eny (nìkde i mu¾i) s oblièejem zamouèeným - zabíleným, nebo se škraboškou, s pøipevnìnými velkými øepovými zuby. Pokud nìkterou pøadlenu pøistihly pøi práci, lupkali ji pøes prsty, jinde Luca brala pøadlenám potáèky (vøetena s navinutou pøízí), které si potom musely vykupovat.
Nìkde zase nosila koštì a vymetala všechny kouty, aby bylo v domácnostech èisto. Byla pokládána za tajemnou bytost. Vìøilo se, ¾e je ochránkyní proti èarodìjnictví.
Jan Kareta
Pranostiky
Datum „tøináctého“ je mnohdy pova¾ováno za neš»astné, ale v prosinci to neplatí, proto¾e k nìmu nacházíme mnoho hezkých a zajímavých rèení. Napøíklad - Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc. Jak dobøe víme, je to tvrzení pøedèasné, nebo» nejdelší noci jsou u nás a¾ kolem zimního slunovratu. Tedy nìkdy kolem 21. prosince. Z toho je zøejmé, ¾e tato pranostika je hodnì stará a vznikla pravdìpodobnì u¾ pøed zmìnou juliánského kalendáøe na kalendáø gregoriánský, nìkdy v polovinì 16. století. Další rèení pasují svatou Lucii na královnu zimy, co¾ naši pøedkové zasadili do následujících pranostik – „Kdy¾ pøijde Lucie, najde tu u¾ zimu“ nebo „Od svaté Lucie zimy dost“.
Nejznámìjší je ale urèitì rèení spíše astronomické, které je také staré a zní – „Lucie noci upije a dne nepøidá“. Pokud v tomto období mrzlo, pak se také øíkalo, ¾e - Svatá Lucie nosí høeby. K tomuto prosincovému datu se však zachovala i nìkterá víceménì povìreèná rèení. Pøíkladem je pochybná pøedpovìï budoucí úrody - Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len. A nakonec povìra nejvìtší. Podle poèasí ve dnech od svátku Lucie a¾ do vánoc se mìlo pøedvídat, jaké bude poèasí v mìsících pøíštího roku. Naši milí pøedkové se prostì sna¾ili pøi svých pøedpovìdích vyu¾ít všech mo¾ných i nemo¾ných souvislostí. Ale souèasné vrtkavé poèasí to jaksi nehodlá akceptovat.
Je historicky dolo¾enou osobností, která zemøela muèednickou smrtí. Narodila se v Syrakusách kolem roku 286 – pøesnì pùl tisíciletí po Archimédovi, který Syrakusám svými vynálezy pomáhal proti útoèícím Øímanùm a meèem ho proklál øímský voják, jemu¾ vìdec øekl: „Èlovìèe, jdi od mých obrazcù!“
zøejmé, ¾e tato pranostika je hodnì stará a vznikla pravdìpodobnì u¾ pøed zmìnou juliánského kalendáøe na kalendáø gregoriánský, nìkdy v polovinì 16. století. Další rèení pasují svatou Lucii na královnu zimy, co¾ naši pøedkové zasadili do následujících pranostik – „Kdy¾ pøijde Lucie, najde tu u¾ zimu“ nebo „Od svaté Lucie zimy dost“.