Školní rok finišuje
Je nás – bývalých kantorù – tady na ST dost a moc dobøe si pamatujeme, jak od pololetního vydechnutí rychle mizí týden za týdnem, jak s pøicházejícím jarem je stále t쾚í obrátit pozornost ¾ákù od zadumaných pohledù do vlastního vnitøního svìta a pøinutit je, aby se vìnovali vzdìlávacímu procesu aspoò natolik, aby na blí¾ícím se konci školního roku nepropadli.
Obèas se vnuèky zeptám – „A co škola?“
Odpovìï jako na kolovrátku – „Jó, babi, je to dobrý…“
Obèas jsem zvìdavá – „A co èeština?“
Na tento vtíravý dotaz jsem pøed dvìma týdny dostala odpovìï – „Psali jsme závìreènou slohovku. Zadání bylo pro všechny stejné: Mé oblíbené zvíøátko.“
Nevím, jak reagovali ostatní ¾áci, ale u svojí vnuèky jsem si byla absolutnì jistá – bla¾ený úsmìv na tváøi a jiskra v oèích. Prozradím proè ta jistota – od prvního okam¾iku, kdy si š»astný otec pøivezl domù z porodnice man¾elku a mròavou “panenku“, byla støedem zájmu celé tehdejší rodinné psí smeèky, která ji bedlivì hlídala, opeèovávala a se kterou byla vychovávána. Stala se její souèástí.
V souèasné dobì má svoje dva psy – border colii a bearded colii – sama si je vycvièila a spoleènì sbírají úspìchy na soutì¾ích Agility. Propracovali se spoleènì a¾ do Mistrovství Evropy juniorù a mláde¾e Bearded colie.
Dnes mi tu slohovku pøinesla k nakouknutí. Vedle posledního øádku dva centimetry vysoká jednièka a klikyhák pí. uèitelky.
Marie Zieglerová (Mara)
* * *
Ze školního sešitu - 3
Slohová kontrolní práce
Mé oblíbené zvíøátko
(úvaha)
Pøed dvìma lety na svìt vykouklo malé chundelaté štìnì. U¾ jeho jméno vyvolává pøíjemné myšlenky: „Never Say Never“. Jak je mo¾né, ¾e k nìmu tak sedí? Proè, kdy¾ se na nìj podívám, cítím takovou energii do ¾ivota? Jak mi doká¾e tak rychle zvednout náladu a pomoct mi, i kdy¾ z nìho nevypadne jediné slovo ani hláska, ale i tak mì doká¾e utìšit. U¾ jak se narodil, byl u hodnì lidí oblíbený a milovaný. A u mì obzvláš».
Hned jak ho moje oèi spatøily, vìdìla jsem, ¾e on je mùj. Mám tušení, ¾e cítil to samé. Nechápu dodnes, jak to udìlal nebo proè, ale jsem za to neuvìøitelnì ráda.
Má nìco v sobì, co ho øadí mezi ty nejbli¾ší. Jiskru? Povahu? Svìtlo?... Nenapadá mì ¾ádné slovo, které by to vystihovalo.
I kdy¾, jedno by tu bylo – Never Say Never Black Chevers – jeho jméno.
Vendula Sklenaøíková VIII. A
* * *