Obrázky a slovem o mnohém kolkolem
Èlovíèek
Cestou bì¾í èlovíèek, velký je jak malíèek.
Za sebou je jištìn tátou a máminou láskou zlatou.
Udivenì na vše hledí, hopsá, skáèe, neposedí.
Vidí lidi, oblohu, auta, pejska na rohu.
Za chvilku mne, ale míjí. Nabil mne však energií.
Všem tøem za to vzdávám, dík.
Celý den teï budu fit.
Vrabci
Hopsají si cvrlikají. O èem asi, zatracenì?
V Èechách je jich hodnì ménì.
Všechno mo¾né probírají, v¾dycky døíve mnohé znají, ne¾ rozhlas a televize.
Je to tím, ¾e neznaj krize. Jak se øíká èlovìèe.
O èem se jen tajnì šušká, cvrlikají na støeše.
Missky
Jak, ¾e skonèí èeské missky, za nì¾ ¾ivot neruèí?
Ponejvíce, spíše v¾dycky, s bohatými v náruèí.
A» ji¾ je to hokejista, nebo zdatný obchodník.
Auto, dùm je cesta jistá.
Lepší ne¾ jít na chodník.
Pøíroda
Nejkrásnìjší svìta chrám. Rád v ní proto pobývám.
Nejradìji všude pìšky. Pozoruji ptáky, je¾ky.
Po celý rok mìní obraz. Neumí a nezná podraz.
Od rána a¾ do veèera pøijímám ji oèima.
Jiná dnes ne¾ byla vèera. Neustále dojímá.
Hmatem, sluchem, èichem, chutí, ani¾ by nás nìkdo nutil,
bereme ji v ka¾dý èas.
V¾dy» jsme v ní a ona v nás.
Letadla
Letí, letí velký pták, stále výš a¾ do oblak.
Jsou v nìm lidé, koukaj, vidí, jeden poznal dùm, kde bydlí.
Ze zemì je jiní zdraví od Prahy i z Posázaví.
Lítat jak lítají ptáci, lidé dávno chtìli taky…
Jinak budou pro legraci. Nakonec to pøece zmákli.
Jak nás všechny ten èas honí, lítaj dnes u¾ miliony.
Vìda, pokrok. Jak je snadné vznést se érem k obloze.
Stane se, ¾e nìkdy spadne, poláme se namnoze.
Stále více lidí dosud, lítá všude po svìtì.
Vìøí ve svùj š»astný osud. Patøíme k nim. Tìšíme se.
Koøist
Ka¾dý subjekt v¾dy sebe jistí, kdy¾ se shání po koøisti.
Stát v tom není výjimkou, straší nás však záminkou.
Potøebujem reformy, køièí na nás „pravá“ ústa.
Pøi tom je to kráde¾ pustá. Bohatým víc do torny.
Pomalu u¾ ale není, co by bylo k rozkradení.
Krade dùchodcùm i dìtem. Lidi, kdy tu paká¾ smetem?
U¾ si staví pilíø druhý, ne aby splatila dluhy.
Nic jí toti¾ nestaèí. Chce být ještì bohatší.
Všichni, kdo¾ jsou proti, mohou si být jisti,
¾e je tahle banda nazve komunisty.
Dívky
Úsmìv v¾dy sluší tváøím hezkých dívek.
Rád bych je vidìl bez pøikrývek.
Kdy¾ pak nejen v tváøi, v duši krásu mají,
pak jsou jak magnet s pøita¾livou silou
Nìkterá z nich mo¾ná stane se tvou milou.
Milování z radosti a lásky bez poplatkù, bez cla,
není u¾ tak èasté. Prvnímu však všechno ve mnì tleská.
Integrace
Ka¾dý krok i ka¾dý vývoj nese s sebou problémy.
Pøíliš mnoho úøedníkù znamená mít v zádech dýku.
Sjednocená Evropa je spoleènou naší metou.
Jedni pro a druzí proti, tøetí zase všechno pletou.
Ka¾dý krok a ka¾dý vývoj mù¾e jít vpøed, leè i zpátky.
Omyly a chybièky vrátí se zadními vrátky .
Imigraèní invaze pøináší v¾dy nesnáze.
Laèní sociálních dávek jsou rozbuškou dalších stávek.
Ale ¾ádná revoluce nepøinesla øešení.
Integrovat cit i rozum – to je nutné, vá¾ení.
Osel
Jako on mám umínìnou hlavu. Proto jsme si asi blízcí.
Lidé mívají ho rádi. Provázíval Cervantese.
Kdy¾ je má rád, otøese se. Není skoupý na penízky.
Ka¾dému je ale nedá. Jenom tam, kde jich je tøeba.
Mnozí lidé myslí, ¾e je hloupé zvíøe.
To je ovšem omyl, jak ta kaòka na papíøe.
Ké¾ by byli mnozí chytøí jako on.
Hned by mezi nimi zaznìl libý tón.
Pobìhlice
Láska je vztahem mnoha zdání. Gejzírem silných emocí.
Napadnutý se neubrání. Vzdává se rád. Je bezmocný.
Nejvìtší láska patøí dìtem. Rodièovská a mateøská.
Existuje, co svìt je svìtem. Zaslou¾í úctu. Zatleskat.
Láska však není vùbec slepá. Ví a vidí v¾dycky víc tam,
kde jiní témìø nic. Proto je tak velkolepá.
Umí vlastnit, trýznit, kvílet. Má klíè od bran nebe, pekla.
Zamyká je. Proè se s nìkým dalším sdílet.
Obì» nechá vzdychat, šílet. A hlásá to, co neøekla.
Vìèná je pouze v myslích romantikù.
Nevìèná rájem po¾itkù a høíchù.
Erós je nauka rozšíøená. A hlavním pøedmìtem je ¾ena.
Na lov vychází neèekanì, jak lvice, která loví lanì.
Budhistická káma je pøec mnohým známá.
Pouèení o rozkoši nikdy nekonèívá v koši.
Láska zpívá, mlèí, trýzní. Milující po ní ¾ízní.
Kdy¾ pøijde èas nasycení, zazní ortel: konec, zmizni.
V tomhle je svìt nemìnný. Potøebuje kubìny.
Ani láska k jedné sleènì nepøetrvá pøece vìènì.
O jedno pøíjmení mívá láska více.
By» s kladným znaménkem, pøesto pobìhlice.
Jaká vlastnì jsi?
Poutavá, ¾ádoucí, pøítomná zde i tam.
Slovy i tìlem matoucí. V zmatku sám sebe èasto nachytám.
Krutá i nì¾ná, vroucí i snì¾ná. Plebejská i knì¾na.
Zkrátka slo¾itá, proto¾e jsi ¾ena.
Pøes všechny tyto otazníky,
na které ne v¾dy umím odpovìdìt,
ti pøesto vzdávám obdiv, lásku, díky.
Má touha potrvá, ani¾ bych mohl všechno vìdìt,
jaká¾e jsi?
Jsi tajemství.
Bohové
A stále dosud nevìøím, aè stojím blízko u dveøí,
za nimi¾ je u¾ ne¾ití a bolest se tam necítí.
V¾dy» stále ještì nevíme, jaká a kde jsou kormidla,
které vše, nejen v našem svìtì, ale i v celém vesmíru
všechny procesy a dìje øídí a jaká jsou ta pravidla.
Mnoho je názorù a rozdílù, ¾ádné však nejsou na míru.
Neznajíce odpovìdi, vymysleli lidé bohy.
Odkud se ti bozi vzali? To nám nikdo neodpoví.
Zlato
Kdy¾ si vezmem pojem zlato, je to slovo mnohoznaèné.
Ne¾ s ním nìjaký kšeft zaène, padne otázka – co za to?
Ve skupinì vzácných kovù jediné nekoroduje.
Charakter však ohro¾uje. Proto šup s ním do trezorù.
Dìlali z nìj zlaté tele. Ale názory se mìní.
I panenství ¾ena smìní, vleze pro nìj do postele.
U¾ití má celkem vzato od raket a¾ k medicínì.
Proto zazní ne nevinnì, lásko ty jsi moje zlato.
Milan Dubský
* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora