Bajka o øíši hmyzu
Bylo to dávno, pradávno. Dokonce ještì dávnìji ne¾ prapradávno, tak¾e si to na této naší zemìkouli u¾ vùbec nikdo nepamatuje! Pokud by náhodou nìkoho zajímalo, jak to tedy vím, tak vám to nepovím. A pakli¾e se zeptáte - proè? – pak odpovím obligátním – pro slepièí kvoè! Ono na tom toti¾ vùbec nezále¾í, nebo» je mnohem dùle¾itìjší, aby tento skuteènì témìø neskuteèný pøíbìh se stal mementem pro všechna spoleèenství na této planetì. Kde ale zaèít?
Nejlépe asi v období, kdy vývoj a organizace ¾ivé hmoty na Zemi dospìla do stádia, ¾e hmyz se pomalu ale jistì stával poèetnì dominující tøídou ¾ivoèichù. Hmyz byl v¾dycky na Zemi v èele vývoje celé ¾ivoèišné øíše. Hmyzí havì» byla mezi prvními, kdo vylezl nìkdy na poèátku prvohor z moøských vod a zaèal se mno¾it na souši. Ta havì» se mno¾ila a mno¾ila a vyvíjela a vyvíjela rychlostí z hlediska historického vývoje ¾ivoèichù vskutku nevídanou i bìhem následujících druhohor a tak hmyzích druhù bylo najednou nìkolik miliónù a hmyzí jedince by zcela jistì nikdo nikdy nespoèítal!
Rùzné druhy hmyzu se hravì dokázaly pøizpùsobit všem pozemským, nadzemským i podzemským prostøedím. Po zemi dovedou nejen chodit, bìhat, skákat, plazit se a válet, ale také se do ní zavrtávat, dovedou ve vodì plavat hned nìkolika styly, ale plavou i pod vodou a pøitom tøeba i bøichem ke hladinì, po které dovedou i chodit, co¾ je zále¾itost naprosto bezkonkurenèní a po nich to dokázal u¾ jen Kristus. Velká èást hmyzu dovede létat ve vzduchu popøedu i pozpátku, o stání na místì ani netøeba hovoøit, tak¾e ptáci mohou jen závidìt.
Zástupci této ohromné øíše mají na svém kontì celou øadu celosvìtových ¾ivoèišných rekordù. Tak tøeba milimetrová blecha vyskoèí do výšky a¾ 20 cm, do dálky 35 cm a samozøejmì skáèe po perfektní balistické køivce s optimálním úhlem 45 stupòù. Frekvence køídel vá¾ek je ú¾asná a zrychlení pøi startu i zastavení ve vzduchu je neuvìøitelné. Pracovitost vèelek je povìstná, i kdy¾ si prý samy nejvíce vá¾í svých ¾ihadel, a vosy a sršáni je mohou pou¾ít dokonce mnohokrát. Mravenèí dìlnice pak unese a¾ 32x t쾚í pøedmìt, ne¾ sama vá¾í.
Vèely, vosy, sršni, èmeláci a mravenci pak u¾ pradávno dospìli k sociálnímu zpùsobu ¾ivota v ohromných spoleèenstvech, ve kterých dochází ke specializaci rùzných skupin. Nejdále se v organizování svých kolonií dostali právì mravenci, kteøí jsou skvìlými staviteli, chovateli, sbìraèi a také lovci a bojovníky. A ponechme radìji stranou fakt, ¾e mají v èele mraveništì jednu jedinou královnu…
Jak u¾ to tak na tom svìtì odedávna chodí, i našim milým hmyzím a nesmírnì inteligentním tvorùm postupnì kde kdo z tehdejších ¾iváèkù – a dalo by se dokonce øíci, ¾e témìø ka¾dý – pøerùstal pøes hlavu, a to doslova a do písmene. To pøerùstání vyvrcholilo v druhohorách a je jasné, ¾e si to ti tvoreèkové nemohli nechat líbit. V¾dy» co se týèe inteligence, nesahali ti obrovití dino-, bronto- a další –sauøi jakémukoliv hmyzímu jedinci ani po kotníky jeho èetných no¾ièek! A tak celá hmyzí øíše zaèala pracovat „na plné pecky“ na upevnìní svého hegemonního postavení mezi ¾ivými tvory.
Hmyzí chemici vyvíjeli úèinnìjší jedy, bodavý hmyz postupnì ztu¾oval svá ¾ihadla a prodlu¾oval je, jiní hmyzí bojovníci posilovali svá kusadla, další zlepšovali své maskování tak, ¾e nebyli k rozeznání od vìtvièek èi lupení. A výsledek na sebe nenechal dlouho èekat. Velicí – suaøi, a» u¾ býlo¾raví èi maso¾raví, se zvýšenou rychlostí zaèali mizet z pozemského svìta a u¾ ve tøetihorách s mírnou pomocí moudré Matky Pøírody skonèili na smetišti dìjin. Nebýt nìkolika paleontologù, spisovatelù, malíøù, filmaøù a v poslední dobì i politikù, po tìch druhohorních potvorách by dnes u¾ neštìkl ani pes!
A ponauèení? Nejen stokrát nic umoøilo osla, ale i milionkrát nìco mròavého mù¾e umoøit obry!
Text: Vladimír Vondráèek
Foto: Svatoslav Vrabec
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora