Deník našeho pejska – 3
Stále doufáme, ¾e nám Teryk doroste jen do „rozumné velikosti“. Kdy¾ ale pozorujeme jeho neutuchající chu» k jídlu, máme strach, ¾e z nìj vyroste medvìd. On ty granule snad ani nekouše. Dvakrát olízne misku a je prázdná, a pak, pokud se zrovna nedíváme, zajde i k té koèièí. Pokud si Elvis nepospíší, má prostì smùlu.
Zalíbení našel i v okusování lavièky. Sotva jsme ji vyndali z kùlny, ještì jsme ji ani nestaèili natøít. Tak teï pøemýšlíme, jak to udìlat, aby barva neskonèila v psím ¾aludku.
Náš minulý Teryk nás vycvièil v tom, ¾e jsme opravdu kolem dokola celé zahrady zpevnili plot a „utìsnili“ všechny mezery, aby neutíkal. Byly to historky legraèní i strašidelné, ale teï jsme si byli jisti, ¾e zahrada je proti psímu vybíhání zabezpeèena. Chyba lávky. Podcenili jsme velikost i vynalézavost našeho pejska.
Kdy¾ vidìl, ¾e odcházíme do práce (sice jsme mu vysvìtlili, ¾e se brzy vrátíme, ale asi to nebylo v té správné psí øeèi), po chvíli ¾alostného kòuèení vypátral, jak na to, a podlezl. Zahlédla jsem ho, a¾ kdy¾ jsem sedìla v autobusu a odjí¾dìla.
Zachvátila mì panika. Zavolala jsem man¾elovi, ten otoèil auto…. Psa prý našel sedìt na schodech pøed vrátky. Ani si nedovedete pøedstavit, jaký kámen mi spadl ze srdce. A 40 km najetých navíc tam a zpìt? Mávli jsme rukou, hlavnì, ¾e to dobøe dopadlo. Vrátka teï „zdobí“ prkno, ale pøi té spotøebì granulí doufám, ¾e nám Teryk brzo ztloustne tak, ¾e se pod branku u¾ nevejde a budeme moci tu „parádu“ odstranit.
Nejvìtší událostí tìchto dnù byla dnešní návštìva zvìrolékaøe. Vzala jsem s sebou fotoaparát, pan doktor – bývalý ¾ák – nic nenamítal. Chtìla jsem zdokumentovat oèkování, bohu¾el to probìhlo tak rychle, ¾e pes si ani nevšiml a já taky ne. Tak alespoò pohled na váhu – náš cvalík vá¾í 6,2 kg – a šup zpátky domù.
Jako by Terýèek slyšel, kdy¾ pan doktor øíkal, ¾e po té injekci bude mo¾ná unavený. Celou cestu stávkoval a nakonec se nechal domù odnést v náruèí.
Odpustili jsme mu, hlavnì ¾e se nám dostalo ujištìní, ¾e je úplnì zdravý.
Eva Procházková