Milí ètenáøi,
pøed lety jste velmi vlídnì pøijali Deník uèitelky prvòáèkù, a vlastnì jste tím tak trochu pomohli odstartovat mou cestu za novým koníèkem- psaním. Dnes chci pokraèovat dalším „seriálem“, který pøinesl ¾ivot, tedy samozøejmì jen tehdy, pokud se vám bude mé vyprávìní líbit. Jaké je jméno a téma?
Deník našeho pejska
Zaènu trochu zeširoka. Naše rodina je konzervativní. V èem? Nemáme moc rádi ¾ádnou zmìnu – nemìníme zvyky, nábytek, místo dovolené... O tom, jestli si napø. koupíme na zahrádku bazén, dumáme u¾ asi deset let – no, mo¾ná letos.
Máme ptáèka, papouška-andulku, u¾ asi pátého v poøadí, v¾dy se jmenuje Kryštof. A pejsek je Teryk, ka¾dý.
Ten tøetí, nejpovedenìjší ze všech Terykù, který se nám natrvalo zapsal do srdcí, nám minulý týden odešel… do psího nebe. Pøivedli jsme ho jako malého z útulku, ¾il s námi 14 let. Byl krásný, hodný, mìli jsme se moc rádi. Naše dìti s ním vyrostly.
Kluci ho brávali na èundr, dcera chodívala s Terykem na vodítku „na promenádu“. Radìji dál vzpomínat nebudu, teèou mi slzy do poèítaèe. Kdo má psa, urèitì ví, o èem píšu. Chlapa jsem vidìla breèet snad poprvé tak po deseti letech… Synové pøijali naši telefonickou informaci s chvìjícím se hlasem, Markétka se do telefonu rozeštkala a nebyla k utišení.
Teryk
A my? Jen jsme se trošinku uklidnili, vzali jsme telefon a vytoèili èíslo. Psí útulek. Byla sobota, pùl sedmé veèer. Èekala jsem, ¾e nás pošlou do háje. Neposlali. Byla to v našem neštìstí š»astná náhoda?
„Vy chcete menšího? Èerného? Kluka? Tak pøesnì taková štìòata nám sem vèera pøivezli – dvì holky a jednoho kluka. Pøijeïte se podívat.“
Man¾el pracuje ve mìstì, kde sídlí útulek, proto popadl hned v pondìlí fo»ák a zabìhl tam bìhem polední pøestávky. Domù se vrátil nadšený. Pejsek je pøítulný, èiperný – pejsek je prostì nej nej. A hlavnì – je moc podobný našemu Terykovi. Fotografie ihned putovala mailem ke všem tøem dìtem. „To bude náš nový Teryk. Líbí se vám?“
Nejstarší syn se ozval ihned. „Líbí se mi moc.“ Prostøední asi za hodinu. „Jé, ten je krásný, nemohli byste ho pøivézt døív?“ Dcera zareagovala druhý den. „Je nádherný a celý Teryk. U¾ se tìším, a¾ ho pøivezete.“
Je rozhodnuto. Bude náš. Za 14 dní si pro nìj máme pøijet, a¾ projde karanténou a oèkováním. Moc se na tebe tìšíme, Teryku!
Tohle bude náš nový Teryk…
Eva Procházková