Jak ovlivnil můj život vztah se stařenkou

Říkala mi Nadičko a jmenovala se Božena Horníková rozená Kristková. Pocházela z Litenčic, kde prožila své mládí a zbytek života prožila v Budišově n.Budišovkou, kde jsem se narodila. Poznala jsem ji jako padesátiletou to už na hlavě nosila krásně uvázaný šátek a já jsem jí říkala stařenko. Byla jsem její první vnučka, sama vychovala čtyři syny. Možná proto vznikl mezi námi tak krásný vztah, duševní spřízněnost.

Jednou, bylo to ve svatém týdnu před maturitou jsem měla pocit, že doma, kde nás bylo plno se nedokážu dost naučit, jsem vzala vozík, naložila věci a "odstěhovala" jsem se ke stařence. Ráno nám v prosluněné kuchyňce uvařila meltu s nadrobeným chlebem a já se pak učila a ona šla po své práci. Já jsem však v té době byla plna Darwinovy vývojové teorie a pomalu jsem svou věřící stařenku začala vzdělávat. Stařenka trpělivě poslouchala a říkala mi "Nadičko možná máš pravdu ale mě má víra v životě velmi pomáhá. Věřit a mít naději je krásné."

Stařenka na mne neměla moc času, ale když jsem potřebovala vyslechla mne. Nedávala mi hodně dárků, ale obdarovala mne vnímáním krásy přírody, umět se radovat, brát život takový jaký je, nestěžovat si. Byla vlídná a moudrá a mám ji stále moc ráda, ale už jí to dlouho nemohu říct.

Mé vzpomínky na dětství jsou jen ty nejkrásnější. Nazvala bych to dětství v hrách i když jsme museli pomáhat a pracovat, ale i to bylo pěkné. Měla jsem štěstí, že nás na ulici bylo plno dětí a na všechny hry nás bylo dost. Hráli jsme - Zlatá brána, Eliška, Na barvy, Na schovávanou, Na sochy, Na lupiče. Lozili po stromech, skákali přes švihadlo, hráli zaháněnou atd. Pak jsem začala chodit tančit do dětského folklorního souboru, hrát divadlo, recitovat. Pak jsem vystudovala, pracovala, vychovávala děti. A nyní jsem tak svobodná jako dětství a stále tančím, začínám s malováním, trochu a ráda cestuji, s kamarády jedu na kole, trochu cvičím a tak i ten pokročilejší věk mám stále ve hrách a to mne baví.

Jaké radosti mi přináší vztahy s vnoučaty? Vnoučata mi přinášejí tolik radosti, že jsem jí tolik ani nečekala. Mám vnoučátka tři. Princezničku Danušku, "betmena" Janíčka a malého Tomáška. Pokud mohu a jsem požádána ráda o ně pečuji a rozmazluji je jak jen to dovedu. Peču koláče, šiji kroje, chodíme do lesa a hlavně si spolu povídáme, zpíváme, vypravíme a čteme pohádky. Musím si přiznat, že síly ubývají, ale jejich slovíčko babi mám nejradši.

Naděžda Rokytová