Být seniorům nablízku

Starší lidé mě obklopovali již od mého dětství. Byli to především prarodiče, s nimiž jsem trávila spoustu času a přijímala jejich lásku a péči. Obě moje babičky byly velmi aktivní, pracovité a starostlivé. Dědeček, kterého jako jediného z prarodičů ještě mám, zase dostal do vínku mimořádné kutilské nadání. S prarodiči jsme hodně cestovali a poznávali krásy našeho domova – Orlických hor i celých východních Čech. Pamatuji si dlouhé společné večery se zpíváním u táboráku, procházky přírodou, čištění potoka a v neposlední řadě návštěvy bohoslužeb, pobožností a mariánských poutí. Díky svým starším příbuzným mohu s jistotou říci, že jsem měla šťastné a zajímavé dětství.

Myslím, že právě tyto skutečnosti byly tou nejlepší průpravou pro činnost, které se v dnešní době věnuji. Blížil se konec roku 2003. Právě v tomto roce jsem začala pracovat na biskupství v Hradci Králové. Na začátku tohoto působení jsem hledala nové cesty pastorace a s podporou vedení biskupství a některých mých kolegů se snažila na velkou výzvu věnovat se lidem seniorského věku. Začátky nebyly jednoduché, ale intenzivně jsem vnímala Boží přítomnost, která mým a našim krokům žehnala. V roce 2004 jsem patronací založila Diecézní seniorklub a poté Diecézní centrum pro seniory jako vůbec historicky první centrum tohoto typu v České republice věnující prvořadě lidem seniorského věku. Centrum v současné době je součástí referátu pro pastoraci – tedy součástí struktury, do níž skutečně patří. Hlavním cílem centra je především podpora smysluplného prožívání seniorského věku a přípravy na něj, prohlubování víry seniorů, upevňování mezigeneračních vztahů a komunikace a v neposlední řadě vytváření formačně-vzdělávacích programů pro animátory seniorů a zájemce o pastorační práci se seniory. Centrum pro seniory má také svoji koordinační radu a organizační tým pro některé z pořádaných aktivit.

Každý věk potřebuje zvláštní péči a pozornost. Senioři pro mě představují přítomný obraz minulosti propojený s nadějí budoucnosti, s nadějí budoucnosti v Kristu. Senioři jsou jako každý jiná generace na cestě kupředu, ale cesta člověka seniorského věku má být také a zvláště vědomou přípravou na setkání s Kristem, za nímž směřují. Své poslání beru jako dar, v němž Bůh propojil moje mládí a můj život s lidmi, kteří jsou sice mnohem starší, ale kterých si velmi vážím a toužím být jim v jejich důležitém úseku života nápomocna a inspirovat také všechny lidi dobré vůle – mladé i starší, aby se nebáli být "apoštoly seniorů".

Mgr. Veronika Čepelková
Biskupství královéhradecké
Diecézní centrum pro seniory