Stáří mladýma očima

Stáří a stárnutí se stalo globálním problémem: žije čím dále méně mladých lidí a dospělých a čím dál více starších pracovníků, důchodců a velmi starých lidí. Je tomu tak i v Ostravě a v Havířově. Děti a mladí lidé přebírají štafetu od početnějších generací než jsou sami. Na příklad na přelomu tisíciletí bylo v Ostravě při Sčítání 2001 na 100 seniorů starších 65 let 129 dětí do 14 let, v Havířově bylo na stejný počet seniorů 134 čtrnáctiletých děvčat a chlapců. Za necelé desetiletí se poměr radikálně proměnil. V roce 2007 žilo v Ostravě na stovku seniorů 98 dětí a v Havířově 89 dětí! Problémy stáří a stárnutí vyvolávají řadu otázek, a to i v životě městských komunit. S hledáním odpovědí se začalo. Díky programu Slezské diakonie byl v letech 2007 – 2009 uskutečněn empirický výzkum Mládí o stáří. Téměř 600 chlapců a děvčat ve věku 14 – 18 let z Ostravy - Poruby a z Havířova odpovídalo na otázky, týkající se mezigeneračního vztahu „děti – rodiče“, „děti – prarodiče“.

Výzkumná práce završena samostatným pojednáním Stáří mladýma očima.

Informuje o postojích městských mladých lidí ve věku 14 – 15 let k negativním stereotypům o starších a starých lidech, a jaké změny, související se stářím, vnímají děvčata a chlapci „mezi dětstvím a dospělostí“. Odborníci, zabývající se problematikou opakovaně a delší dobu upozorňují, že platí přímá úměra: s tím, jak starších lidí přibývá, přestávají být k nim mladší tolerantnější. Náš výzkum však také signalizuje, že senioři svými názory a jednáním v mladých lidech příliš smířlivost, ohledy či snášenlivost nevyvolávají.

Podle mínění mnohých mladých to bývá naopak. Na příklad mezi „příznaky emocí a povahových změn ve stáří“ je asi jedna třetina pozitivních. Mladí očekávaně oceňují vztah seniorů k nim samým, jejich „pohostinnost a obdarovávání“, že na ně „nekřičí jako doma“, že jsou „moudří a mají nadhled“, že jsou „obětaví, laskaví a vstřícní“. Ovšem dvě třetiny změn, souvisejících se stárnutím, vnímají děvčata a chlapci negativně. Více než jedna třetina formulací se týkalo nálad seniorů, jako „přecitlivělost“, „vztahovačnost“, „rozmrzelost“, „nevrlost“, „popudlivost“ až „agresivní chování“ v městské dopravě, v nákupních centrech aj. Mladí lidé kritizují na starších a starých lidech jejich „přehnanou starostlivost“, „neustálé poučování“, „montování se do toho, do čeho jim nic není“. A dalo by se pokračovat.

Ať s výroky souhlasíme nebo ne, oceňme, že děvčata a chlapci jsou vesměs dobrými pozorovateli. Ovšem také platí, že mnoho z nich problematiku stáří, života ve stáří, úskalí a rizika s tím spojená neznají. Mnohdy přejímají mýty roků. a nebezpečné předsudky, které slyší ve svém okolí a ve společnosti vůbec. Pomoci ke změně myšlení mladých Ostravanů by měla především rodina. A i škola … Jako dovětek uveďme, že závěr velkého tématu o stárnutí a stáří v současnosti ve městech regionu by měl být proveden sociologický výzkum i na téma Stáří o mládí. Budou donátoři ke stejně potřebnému námětu nakloněni?

Doufáme, že ano.
PhDr. Juraj Hon

Vyprávění dětí, končících povinnou školní docházku, o starších a starých lidech – vybral Juraj Hon

V lednu 2009 jsem inicioval na třech základních školách v Ostravě, Havířově a ve Zlíně, vždy mezi dětmi 8.a 9.tříd, slohovou práci. Téma anonymní ankety bylo toto: VYPRÁVĚNÍ O STARŠÍCH A STARÝCH LIDECH, s podtitulkem „Příhody/zážitky, události/ se 60letými a staršími lidmi“. Účastníkům byla určena doba na slohovou práci 30 – 40 minut a rozsah jeden list A4.

Po napsání „slohu“ nebo „výčtu charakteristik“ byly listy pedagogem vybrány, vloženy do obálek, které byly vesměs vzápětí zalepeny. Vyučující práce dětí neopravoval, nečetl a ani nekomentoval. „Slohové ankety“ se zúčastnilo 234 respondentů (96 dívek, 138 chlapců).

Ukázky ze „slohové ankety“ mladých lidi z OSTRAVY

Já osobně ráda pomáhám starším lidem, například moji babičce a prababičce…. Starým lidem bychom měli pomáhat když potřebují pomo, protože tak jednou skončíme i my a kdybychom jim nepomohli nikdo by tak nemusel pomoct nám až to budeme potřebovat. Starší lidé jsou stejní jako my, ale mají jiný věk, tak proč se k nim obracet zády. Všichni na vše sami nestačí tak někteří skončí v domově s pečovatelskou službou. S přirůstajícím věkem se jejich zdraví horší nevidí, neslyší, zapomínají a také umírají. Starejme se o své nejbližší dokud je tu máme.
(14let - dívka)

Někteří staří lidé jsou docela fajn ale někteří nikoliv. Furt se starají do čeho nemají a furt nás do něčeho nutí. Nejčastěji do jídla. Říkají že bysme neměly kouřit, pít, flákat se a mluvit sprostě. Ale vždycky ti co nejvíc kritizují, tak vždy sou ti kteří dělají totéž, neříkám, že všichni, ale většina jo. Říkají, že mladí mají pouštět starší, ale oni se diví, že je čím dál míň použtíme když vás chatnou za rameno a řeknou UHNI! Už jsem se s tím často setkala. Udělat to mi tak hned řvou jací jsme spratci nevychovní, ale oni mají co říkat. Jací jsou oni na nás tací budeme my na ně. Nenecháme si to přece líbit. Oni si myslí, že když jsou o 60 let starší než my že si mužou dovolit na nás šahat a řvát na nás sprostě. Nejsou naši rodiče! Je to naše zdraví když kouříme, pijeme a naše věc když mluvíme sprostě. Oni též pijou a někteří i dokonce kouří. Na světě neznám nikoho kdo nemluví sprostě ani je! Furt říkají to není možné jak můžete tak mluvit a oni sami mluví stejně. Mám tolik zážitků kdy si staří na nás vylívají zlost! Neříkám že všichni jsou stejní ale mluví též sprostě a pijou. A nebo mě štve jejich chování v obchodě. Hodinu se dívají na to jestly je ten chleba dobrý, jestly je drahý, že tam byl o 1 Kč levnější, prostě to přehání sou uplně vybiravý! Znám ale i staré lidi které mám ráda a pomáhám jim a oni mě. Ale ti kteří se chovají hnusně ke mně budu se ke mně budu se chovat stejně k nim. Nebudeme si přece nechat líbit. Nelíbí se mi na nich ani to jak kritizují naše oblečení, že je hrozn é, drahé a že by to nikdy nekoupili za tolik peněz. Prostě můj názor na ně je záporný!

(14let – dívka)

Ukázky ze „slohové ankety“ mladých lidí ze ZLÍNA

Podle mě jsou stejní jako my. Mají své potřeby, chtějí zůstat se svoji rodinou, chtějí si někdy s někým promluvit, mají své problémy, Nejsou všichni stejní, nejsou všichni špatní, nervní a drzí. Záleží, jakou má kdo z nich povahu. Většinou potkávám příjemné lidí, kteří jsou sami a chtějí s někým popovídat.
Znám ale i lidi, kteří se ke každému chovají hrozně, řvou na ně, vyhrožují jim. T ohle vůbev nechápu. Důchodci jsou prostě nevyzpitatelní. Nikdo neví kdo je ten dobrý a kdo zlý. Některých hrozně lituju. Jsou sami, rodina je opustila, oklí je zavrhuje a nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. nakonec jsou stejní jako my. I mladý člověk umí být hrozdně neslušný, drzý a sprostý. Já je nijak n esoudím, protože to se nedá. Někdo si řekne důchodce a hned si představí nervního a hloupého starého člověka. Tito lidé jsou sami hloupí, měli by se zamyslet a změnit názor, protože to nás čeká všechny. Také budeme vypadat stejně a budeme mít pár let navíc. Ale stále to budeme my, jak ti klidní, tak ti nervní. Záleží jen na povaze a to je můj názor.
(14let – chlapec)

Staří jsou :nedůvěřiví vůči mladým lidem, nepřizpůsobiví novým věcem, osamocení, často vlastní příčinou, nepřijemní, občas vlezlý až vychytralý, přehánějící. Staří jsou : hodní, rozdávační, milí, chytří. Většina starých a starších lidí je taková.Myslí si, že jejich generace byla nejlepší a každá novější přináší spoustu novýchproblémů. Když se takhle chovají, není divu, že bývají sami a nikdo s nimi nechce být. Ale jsou i moc hodní starší lidé, kteří jsou sami bez vlastního přičinění. Bohužel i tak ti hodní, jak ti druzí si myslí, že dnení mládeže je něco špatného, která by se měla změnit více nebo méně, ala měla. Od starších se můžeme hodně naučit, ale kvůli tomu, co si o nás myslí, bychom se neměli měnit. Ale u těch milích starých lidí býváme rádi i přes to to vyslechneme všec hno, co nám řeknou.
(15 let – dívka)

Ukázky ze „slohové ankety“ mladých lidí z HAVÍŘOVA

Moje babička je strašně hodný člověk. Na to že jí je 79 let je tak čilá jako rybička. Vždycky si se mnou hraje a povídá. U prababičky v pokoji to voní starým nábytkem Vždycky večer jak jsem šla spát mi četla pohádky, byli to nejhezčí večery. Moje prbabička je usměvavá, hodná, milá, upřimná, vtipná. Prababička mě vždycky rádá hlídala, chodili jsme na procházky, strašně se mi líbil její úsměv. Je taková jiná než každá babička. Každé dítko mi moji prababičku závidělo….

(13let – dívka)

Babička a děda jsou už 45 let manželé a co je znám, tak se pořád jen hádají. Maminka říkala, že se hádali už když byla malá. Navzdory tomu, že se hádají, když se jednomu z nich něco stane, tak by se pro sebe rozkrájeli… Hodně často si z nich dělám legraci, zvláště, když se snaží být moderní. Mohu se jich ptát a povídat si na různá témata“ u dědy je to politika, když náhodou ne, tak to stejně u politiky většinou skončí. Jeho přednášky už umím nzpamět a tak si potichu říkám věty, které právě budou následovat. S babičkou se můžu opravdu bavit o všem, ale když dopovím svůj monolog a čedkám, že s babičkou navážeme kontakt, tak si hrdě převezme slovo a její věta začíná klasicky: No to já jsem…! Takže prakticky taky nic. A tak tochodí pořád dokola. Přes všechny jejich minusy je mám opravdu upřimně rádá. Hodně nám pomáhají a mají nás také rádi. Věřím, že vše co dělají, činní pro naše dobro.
(14let – dívka)

Pozn.: U anketních příspěvků nebyla prováděna jazyková úprava

Juraj Hon