Místa je tu málo...
Zasláno k tématu - Mezigeneraèní vztahy
Stalo se to pøed více ne¾ ètyøiceti lety. ®ila jsem tehdy v Karlových Varech a èekala své první dítì. A proto¾e jsme bydleli v Tuhnicích, tehdy v okrajové èásti lázeòského mìsta, dosti èasto jsem vyu¾ívala slu¾eb mìstské hromadné dopravy. Byla jsem velmi mladá, ale bøíško, které jsem u¾ mìla pìknì zakulacené, mnì nutilo vyhledávat místo k sedìní.
Jednou jsem jela nìkam k lázním V., u¾ ani nevím proè. Do autobusu pøistoupila starší dáma a oèima hledala, kam by si sedla. Pøede mnou si na sedadle hovìl mladík, a nic kolem sebe nevnímal. Zrovna koukal z okna na nìco, co ho dost silnì zaujalo. Stará paní se hrnula pøímo k nám. Kdy¾ rozeznala moje tìhotenství, provokativnì se postavila nad mladíka a netrpìlivì pøešlapovala. Pak si zaèala nespokojenì pro sebe nìco brblat.
S výraznì upøeným pohledem na mladíka si docela nahlas posteskla: „Jak tak koukám, d¾entlmeni u¾ vymøeli“.
Mladík k ní zvedl své oèi a s klidem jemu vlastním jí odpovìdìl: „Paní, d¾entlmeni nevymøeli, ale místa je tu málo!“
Pro stojící dámu to byl šok. Nadechla se a chtìla spustit bandurskou, ale mladík na další zastávce urychlenì vystoupil. Nesla se za ním slova jako – drzoune drzá, já bych tì pøerazila, a tak podobnì. No zá¾itek ze støetu generací jako vyšitý.
Ale to jsem ještì zdaleka netušila, jak mnì po mnoha letech nadzvedne u televize jeden vtip z vystoupení Miloslava Šimka a paní Zuzany Bubílkové.
Najednou slyším jak pan Šimek øíká: „Do tramvaje nastoupí starší dáma a hledá, kde by si sedla. Místa jsou obsazena, tak si provokativnì stoupne nad sedícího mladého mu¾e a vyhrkne na nìj – d¾entlmeni asi u¾ vymøeli!
Mladík se na ní podívá a odvìtí – "d¾entlmeni ještì nevymøeli, ale místa je tu málo“.
Chvíli jsem zara¾enì mlèela. Co to znamená? V¾dy» tuhle situaci jsem pøed mnoha lety osobnì za¾ila. Samozøejmì, ¾e jsem si prostoøekost mladíka nenechala pro sebe a vykládala tu historku v¾dy pøi nìjaké spoleèenské pøíle¾itosti.
Nevím, jestli je to taková náhoda a vtip pana Šimka vznikl jinde a jinak, ale s nejvìtší pravdìpodobností se moje verze dostala k tìm správným uším a následnì k tìm správným lidem, kteøí jej interpretovali. Ale tato pøíhoda ¾ila svým ¾ivotem po mnoho let a kdoví jaká byla její cesta, ne¾ se dostala do scénáøe pana Šimka. Bohu¾el, nestihla jsem ho vèas informovat, ¾e vtip, který vykládal, byl kdysi skuteèností, Dodnes mnì to mrzí, mo¾ná bych se dozvìdìla zajímavé vìci.
Eva Janèíková