Rumunsko - zemì nikoho |
||
Rumunsko rozhodnì nepatøí mezi tradièní
turistické zemì. Ty tam jsou doby socialismu, kdy do
spøátelené zemì východního bloku jezdily davy
dovolenéchtivých rodin. Dnes si zde na své pøijdou
snad pouze turisté, kterým nevadí cestovat s batohy
na zádech a pøespávat ve volné pøírodì bez základního
pohodlí. V¹echna tato fakta jsem na zaèátku èervence
poznal jako èlen výpravy do rumunského pohoøí Bihor,
kde mi bylo dva týdny umo¾nìno poznávat pøírodní
krásy i zpùsob ¾ivota obyvatel této mnohdy bohem
zapomenuté zemì na pobøe¾í Èerného moøe. U¾
samotná cesta do Rumunska není mnohdy pøíjemným zá¾itkem.
Jako dopravní prostøedek jsme já a jedenáctièlenná
skupina mých pøátel zvolili finanènì nejménì nároènou
kombinaci vlakové a autobusové dopravy. Autobus
cestovní agentury odjí¾dìl z Brna a dopravil cestující
na maïarsko-rumunskou hranici za 11 hodin. Ji¾ na
slovensko-maïarském pomezí jsme byli zaskoèeni velmi
lhostejným a chladným jednáním maïarských celníkù.
Odbavení trvalo pøes hodinu a tento èas jsme byli
nuceni trávit v nepøíjemnì rozpáleném dopravním
prostøedku. |
||
Doprava, jak ji neznáme |
||
Po pì¹ím
pøechodu rumunských hranic jsme v¹ak byli mile pøekvapeni.
Okam¾itì se nás ujal obtloustlý chlapík, koordinátor
místní taxislu¾by, která na¹i skupinu po ètveøicích
dovezla za cenu 50 000 lei (pøibli¾nì 50 korun) a¾
do nedalekého mìsta Oradey, odkud odjí¾dìl dal¹í,
tentokrát vlakový spoj. Rumunské ¾eleznice jsou pro
na¹ince nepøíjemnì pomalé. Pro srovnání lze uvést,
¾e 81kilometrová cesta vlakem zabrala pìt hodin. Na¹tìstí
jsou vlaky naprosto pøesné, obèas dokonce pøijí¾dìjí
s mírným pøedstihem. ®eleznice nás dopravila do mìsteèka
Huedin, z nìho¾ odjí¾dìl autobus do na¹eho cíle,
vesnice Rachitele. Autobus, na který jsme si museli poèkat
hodinu oproti jízdnímu øádu na velice ¹pinavém a
zanedbaném nádra¾í, byl vyøazený nìmecký stroj,
vylep¹ený rùznými podomácku vyrobenými ozdùbkami
a zlep¹ováky, mezi nimi¾ nechybìly ani svaté obrazy
a ikony, kterými se v Rumunsku na pøístrojové desce
vozu py¹ní ka¾dý druhý øidiè. Cestu nám z(ne)pøíjemòovala
místní populární hudba - halekavé lidovky pøevedené
do rytmu techna. Po dal¹í hodinì jízdy jsme koneènì
dorazili do pøírody. |
||
Ekologie na rumunský zpùsob |
||
Bihor je
pohoøí vý¹kou srovnatelné s na¹imi Krkono¹i, které
ov¹em vynikají svou civilizovaností. Zatímco v na¹ich
nejvy¹¹ích horách není o vesnice a mìsteèka
nouze, v Rumunsku trvá cesta mezi jednotlivými sídly
nìkdy i více ne¾ den. Dopravu mezi vesnièkami, které
tvoøí zpravidla nìkolik polorozboøených chaloupek,
obstarávají nákladní vozy jezdící po silnicích,
které bychom v na¹ich podmínkách nejspí¹e nazvali
zanedbanou polní cestou. Vìt¹ina obyvatel pracuje v døevozpracujícím
prùmyslu, který na mì v¹ak pùsobil dojmem umìlé
zamìstnanosti, nebo» mno¾ství døeva, které jsme
vidìli dennì odvá¾et, by vystaèilo dvakrát men¹ímu
státu na rok spotøeby. Rumunsko si svou sí» ochráncù
pøírody zøejmì je¹tì bude muset vybudovat. |
||
Turistika pro odvá¾né |
||
Pohybovat
se v této zemi po znaèených turistických cestách vy¾aduje
urèitou dávku kreativity a detektivního talentu. Na nìkterých
místech je sice znaèek pøehr¹le, obèas se v¹ak
stane, ¾e znaèená stezka konèí v pùli kopce, jako
naschvál zrovna v nejnepøehlednìj¹ím úseku.
Turista je pak stejnì jako na¹e skupina nucen naslepo
putovat po neschùdném terénu, podél úzkých stìn a
vysokých údolí, scházet kamenitými koryty vyschlých
potùèkù a doufat, ¾e dolinou, kam schází, nìjaká
znaèka povede. I v efektivitì znaèení se Rumuni mají
co uèit. Cesty vìt¹inou bez valného smyslu vedou na
nejvy¹¹í horu v okolí, a poté opìt padají do ní¾in
a vedou k velmi vyèerpávajícímu stylu putování. Pøitom
by staèilo horu obejít, a u¹etøit tak nejen energii,
ale i vzdálenost. |
||
Pøíroda - jediné bohatství
|
||
V¹echny
tyto strasti v¹ak stojí za zá¾itky, které se v
Rumunsku dají pro¾ít. Na vrcholu ka¾dé hory se pøed
cestovatelem rozprostøou nekoneèné louky, na kterých
se bez dozoru pasou stáda divokých koní, kteøí jsou
pla¹í a utíkají pøed ka¾dým èlovìkem. Z
vrcholku kopcù se pøi tro¹e ¹tìstí a dobrého poèasí
rozevøe pohled a¾ do sousední maïarské pusty,
kterou léta socialistického plánování v zemìdìlství
pøemìnila na rozsáhlé lány polí. Nejvìt¹í
chloubou Rumunska jsou v¹ak bezesporu jeskynní systémy.
Ve speleologickém parku, který nav¹tívila na¹e výprava,
toho bylo k vidìní mnoho. A» u¾ ¹lo o padesát metrù
vysoký jeskynní dóm Cetatile Ponorului, k nìmu¾
jsme se dostali rumunskými úøady zakázanou stezkou,
úzkou prolézací jeskyni Petera Negra z èerného vápence,
nebo Petera Barsa, zaèínající dlouhým ledopádem, k
jeho¾ slezení nám stì¾í staèilo stometrové
horolezecké lano. Mnohé systémy mají dosud turisty
neznièenou krápníkovou výzdobu, ve které si pøijdou
na své jak amatéøi, tak zku¹ení speleologové. |
||
Bohatým snadno a rychle |
||
Ná¹ nároèný
pobyt jsme zakonèili zlezením ètrnáctistovky Tapu.
Naposledy jsme se pokochali divokými stády, samotáøskými
pastevci na úboèí a pøespali jsme ve stanici Stei,
kde jsme se v místním pohostinství rozhodli utratit
svùj poslední milion lei. Díky rumunským cenám to
byla hostina v pravdì nevídaná. Pro porovnání s
cenami v tuzemsku lze uvést nejoèividnìj¹í pøíklad
- v Rumunsku velmi populární koòak Napoleon. V Èeské
Republice se pùl decilitru tohoto alkoholu prodává za
cenu kolem 45 korun, rumunská cena za dvojnádobné mno¾ství
je korun patnáct. Kdo si chce na vlastní kù¾i pro¾ít
pocit valutového cizince je Rumunsko zemí zaslíbenou.
|
||
Poslední sbohem |
||
Den nato jsme plni nezapomenutelných zá¾itkù nasedli v Oradei na autobus, který nás ze zemì divokých koní, krásné pøírody a automobilù Dacia dopravil zpìt domù. Poznali jsme, ¾e zahranièí nejsou jen vyspìlé zemì na západì s výbornì fungující ekonomikou, ale i chudé státy na východì, kde se nedomluvíte ani svìtovými jazyky. I ty nám v¹ak mají co nabídnout. |
||
Alena Jasníková |