Mrazík

Tak nám to už zase začalo. Rok se pomalu nachýlil k závěru, venku se konečně dá plýtvat vodou na horské svahy a v televizi se zase rozhořel boj o atraktivní filmy pro pobavení čumilů. Každý, kdo se nechystá předvádět svou fyzickou zdatnost usedne ve dny sváteční před kouzelnou bedýnku (dnes již vlastně placku) se jako každý rok těší na návštěvu statného Ivánka, krásnou Nástěnku, neopakovatelnou Marfušu a hlavně dědu Mrazíka a čarodějnici.

Vůbec mě nebaví počítat, kolikrát jsem tento film již viděl. Přesto se mi zdá, že je to lepší než oslava Kokakolového Klauze. Pomalu začínám být alergický na ony rudobílé čepičky, které se nám servírují již od října. To abychom nezapomněli.

Vrátím se k našim hrdinům. Ivánek, typický představitel ruského bohatýra se musí nejdříve potulovat sibiřským hájem s nepřehlédnutelnou zásobou březové kůry a ukecaných hříbečků. Jeho velikášství jej ale opustí v okamžiku, když pozná naši miloučkou Nástěnku. Její sladký hlásek musí každého nadchnout. Zlá macecha jí vyhnala do lesa, protože potřebovala provdat svou vlastní dceru, která uměla tak krásně louskat ořechy, že se stala miláčkem našeho národa. Pokoušet se tady o rekonstrukci děje se mi zdá nošením dříví do lesa. Jenom bych se rád zastavil u některých aspektů, které mě zaujaly.

Loupežníci, značně zaostalé bratrstvo, které se ještě nezmohlo na moderní loupežnické prostředky. Bylo by zajímavé, jak dlouho by se ve vzduchu udržely takové Kalašnikovy. Na druhou stranu, ale vzdušná vlhkost by asi znemožnila jejich opětovné použití. Čarodějnice, na svou dobu značně technicky vyspělá, viz použití prasete jako dopravního prostředku, jej zřejmě řídila pomocí družicové navigace, ale zřejmě nečetla žádnou pohádku a tak sedla na lopatu, jako úplný blbec.

Nastěnka.
Typický příklad zdánlivě naivního děvčátka, které se ukáže jako šikulka. Zajímalo by mne, jestli její tvrzení, že netrpí chladem, je vskutku jen její fixní představa o teple a nebo je to vidina teplého místečka a velké odměny. To by znamenalo, že její naivita je jen pouhou maskou vychytralé polosiroty.
Hlavní a titulní hrdina je vlastně dobrý hospodář na svém pracovišti. Podle zásob drahých kamenů a zlata je vidět, že se skutečně staral, aby na stará kolena nestrádal. To, že sáhl do zásob by se mohlo považovat za úplatek mladé a hezké dívence za trochu živočišného tepla, kterým by prozářila jeho samotu.

Marná snaha. Jak se blíží Vánoční svátky, začínám se těšit na správné výšplechty
zúčastněných postav.

Míra Herout