Psí historky
®ivot naší rodiny byl odjak¾iva doprovázen ¾ivoèišstvem všeho druhu, vìrnì ho doprovázeli i pejsci nejrùznìjší rasy a pùvodu. Dìtství mé ¾eny pøipomínají Valdyna a Tref (mo¾ná byli i další), mì jako novoman¾ela v domì vítal krásný a dokonale vycvièený vlèák Bojar. Po menší pauze beze psù následovala pro dceru klidná a hodná Jiskra (jméno dostala jako dovádivé štìnì), pro vnuèku Barr, malý hrdý kníraè pøekypující temperamentem… Toto povídání je o tìch dalších které následovali a snad najde své ètenáøe.
Pøíbìh detektivní
V¾dy jsem si myslel, ¾e se psi kradou pouze v románech, napøíklad v Osudech dobrého vojáka Švejka, pøíhoda, která následuje nás pøesvìdèí, ¾e pohnutky jsou mo¾ná jiné, ale skutek zùstává. I tam, kde by to èlovìk nejménì èekal.
Hurly je psí sleèna, plným jménem Hurly Valle Suave, feneèka parcel-russel-teriéra, ¾ivá, podnikavá, milující pohyb, dobrodru¾ství. A¾ pøíliš. Je to v ní, je to stopaø a bìda, kdy¾ „chytne stopu“, pocítí pach potenciálního úlovku. Zapomene na všechno, na panièku, na pøítelkyni Adélku, na tetu Cherry, na teplé hnízdeèko a chutnou krmi a vyrá¾í za dalším dobrodru¾stvím.
Hurly s tetou Cherry
Nestalo se to poprvé, ¾e se takto vydala do neznámého svìta, ale poka¾dé se po sledované stopì vrátila, tøeba v hluboké noci, urousaná, špinavá, s babkami v ko¾íšku… V ten den to zaèalo stejnì. Staèila chvíle nepozornosti panièky u obvyklé odpolední procházky, Hurly zmizela v dáli, asi zase nerazila na tu zajímavou, lákavou stopu, jí¾ se tak tì¾ko odolává. Rozdíl byl v tom, ¾e v ten veèer panièka marnì vyhlí¾ela svého miláèka, vyèkávala u otevøených domovních dveøí, Hurly se ani v noci, ani následující ráno neobjevila.
Panièka to nevzdala, po celém mìsteèku rozvìsila plakáty se ¾ádostí o pomoc s popisem a fotografií psa, s pøíslibem odmìny, na událost upozornil mìstský rozhlas, ozvali se svìdci, kteøí Hurly zahlédli v rùzných èástech mìsta, ale jejich prùzkum nepøinesl obrat. Koneènì jasnìjší stopa, ozvala se paní, majitelka tenisového kurtu, podobného psa prý vodila sleèna kolem dvaceti na kurtu na vodítku, kdy¾ pøedtím si zahrála nìkolik setù. Naštìstí se pronájem kurtu zapisuje, v evidenci se našlo alespoò její jméno a majitelka vìdìla, ¾e dívka je sice cizí, je z Kromìøí¾e, ale jezdí na návštìvu ke svým pøíbuzným. Odpovìï na dotaz u pøíbuzných ale pøekvapivì znìl: o nièem nevìdí, nikdo je nenavštívil, ¾ádnou pøíbuznou toho jména nemají !
Dcera u¾ ztrátu psa málem o¾elela, kdy¾ se do pøíbìhu vlo¾il Martin, detektiv Baboèka. Na malém mìstì se lidé dokonale znají, vidí si málem do talíøe, podle paní z kurtù zmínìná rodina v jedné z nejlepších místních ètvrtí mladou pøíbuznou v Kromìøí¾i má, aè jí lhali, dívku zapøeli, pravidelnì k nim jezdí. Baboèka se rozhodl konat a vyzbrojen pøíjmením dívky i fotografií psa se vydal do Kromìøí¾e. Ale ouha, rodiny se stejným pøíjmením nalezl nejménì ètyøi. Nezbylo, ne¾ je postupnì projít. ®ádný o pejskovi nevìdìl, nìkterý spíše nechtìl vìdìt. Baboèka se nevzdal. Náhoda nìkdy pøece jen pøeje a pilný pátraè od obyvatel pøece jen zjistil, na které ulici, okolo kterého domu se pejsek, navlas podobný hledanému, objevuje. Náhoda pøece jen nìkdy pøeje a kdy¾ si sleèna po ulici vykraèovala se svoji koøistí jako kdysi nadporuèík Lukáš ve Švejkovi, potkali se. Setkání probìhlo malinko dramaticky, sleèna toti¾ vùbec nebyla ochotna svou koøist vydat, pøesto¾e ji Baboèka pohrozil policií – netušila, ¾e pejska by nebyl problém jednoznaènì identifikovat podle voperovaného èipu. Zasáhl a¾ tatínek a Hurly se koneènì vrátila ke své majitelce, malinko zubo¾ená, zchudlá, sleèna, která se s ní ráda producírovala asi zapomnìla, ¾e pes také potøebuje pøimìøenou krmi.
Pøíbuzným mladé zlodìjky Baboèka neopomnìl podìkovat za lhaní a já se touto cestou k nìmu pøidávám.
Imrich Lenz
Další èlánky autora: