Tisící kardiostimulátor voperovali lékaøi Nemocnice ve Frýdku-Místku 1. 3. 2005. Mezi tøiatøicet pracovi¹» v republice, které provádìjí tyto operace, patøí zdej¹í interní oddìlení od roku 1993. V kraji je dále dìlají ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Porubì, v ostravské mìstské nemocnici ne Fifejdách a v Tøinci. Kardiostimulátor pomáhá udr¾ovat potøebnou tepovou frekvenci srdce elektrickými impulsy. Je nutný, pokud vlastní elektrické impulsy, které srdci vysílá tzv. sinoatriální uzel, má nìjakou poruchu, je¾ zpùsobí, ¾e nìkdy nebo stále bije srdce pomalu, pøípadnì dochází k výkyvùm.
Panu Martinovi je nìco
pøes sedmdesát let. Právì se pøipravuje na operaci svého prvního
kardiostimulátoru, která probíhá s lokální anestezií. Pøed chvíli ho pøivezli na
chirurgický sálek, který personál udr¾uje v dokonalé èistotì. "Infekce je
jedním z nejvìt¹ích nebezpeèí operace," upozoròuje primáø interního oddìlení
Vladimír Mrózek. Pacient sice komunikuje se zdravotním personálem, ale jinak
vypadá, ¾e je mu v¹echno jedno. "Je pod sedativy, ale jinak není pøi operaci
narkóza nutná," øíká sálová sestra Lenka Nováková. Lékaø naøízne kù¾í pod
klíèní kostí a místo uvolòuje, vytváøí v podko¾í jakousi kapsu, kam pozdìji
ulo¾í asi pìticentimetrová kovovou placku s výkonnou baterií a programovatelným
softwarem. Pak operatér zavádí ¾ilou do srdce elektrodu. V tomto pøípadì jednu,
proto¾e u pacienta bude nutné stimulovat pouze jednu srdeèní komoru. Existují
ov¹em i dvoudutinové kardiostimulátory, které se u¾ívají, pokud je nutné
stimulovat komoru a síò.
První
kardiostimulátor na svìtì voperoval lékaø Senning ze ©védska. Jeho pacient se
do¾il pomìrnì vysokého vìku, ale musel vystøídat 22 stimulátorù. Tehdy mìl
pøístroj k souèasné podobì dost daleko. Dnes baterie vydr¾í od pìti do deseti
let. "Máme ale pacienty, kteøí potøebují vymìnit kardiostimulátor a¾ po
patnácti letech, tak¾e teï budeme mìnit nìkteré, které jsme zavádìli v roce
1993," øíká primáø Mrózek. Dost zále¾í na tom, kolik stimulù musí pøístroj
vyslat, aby srdce udr¾el ve správném chodu. Nìkteøí nemocní tøeba potøebují
pouze jeho noèní chod, kdy srdce bez jeho pomoci nestaèí zásobovat celé tìlo
dostateèným mno¾stvím okyslièené krve.
V ¹edesátých letech byla ve výrobì kardiostimulátorù Èeská republika na ¹pici. Pøístroje s odbornou pomocí IKEM vyrábìla Tesla. V osmdesátých letech nás ale svìt zaèal pøedbíhat. Dnes u¾íváme kardiostimulátory z USA , Nìmecka, Francie, Itálie.
Lidé s kardiostimulátory chodí pravidelnì co pùl roku na kontroly, pøi kterých lékaøi zji¹»ují, zda pøístroj funguje v souladu s potøebami srdce, je¾ se mohou èasem mìnit, a jak je na tom baterie. Pokud má pacient a» u¾ s kardiostimulátorem nebo bez nìj opakovanì potí¾e, náhlé bu¹ení srdce nebo nevolnosti, které nejdou zjistit okam¾itým mìøením EKG v nemocnici, dostane tzv. holter, co¾ je jakési pøenosné EKG, jím¾ zaznamená èinnost srdce v okam¾iku zdravotních problémù.
Operace pana Martina trvala pùl hodiny. O nìco déle ne¾ obvykle, proto¾e operatérovi se na poprvé nepodaøilo zavést elektrodu do komory tak, jak potøeboval. Její cestu ¾ílou do srdce lékaøi sledují na rentgenu. Kdy¾ se ocitne, kde má, zafixují ji. To u¾ pan Martin spokojenì spal. Tak¾e o vlo¾ení kardiostimulátoru a koneènì za¹ití rány nic nevìdìl.
Blanka Malá