Vánoce skonèily, Nový rok je ji¾ také trochu vìtší mladík, (to aby stihl zestárnout do prosince) ale pøesto my postarší a mírnì pohybovì nadaní se mù¾eme jen tak procházet a se smutkem koukat, jak se kolem nás ¾enou ly¾aøi na hory a nebo z hor. No co, kdy¾ to šlo, tak jsme se také trochu na tìch prkýnkách svezli. Jen ¾e co s naèatým dnem? Sednu do køesla, na kolena polo¾ím dobro (hudební nástroj) a sna¾ím se vyloudit staré písnièky.
„Mám já rád to krásné dìvèe za øekou“ . Hezké. Ale je tu otázka, za kterou? Já mám samozøejmì jako prioritní øeku Sázavu. Za prvé, je to øeka u které jsem se narodil, nìkolikrát se topil a nakonec jsem se v ní nauèil plavat. Bylo to krásné mládí, ve kterém jsem se mimo ji¾ zmínìného topení a plavání, nauèil námoønickému øemeslu, v podobì dálkových plaveb od jezu k jezu. Pirátské pøepady pobøe¾ních osad a jejich plundrování (zahrady) posléze vyústilo ve výuku plavby. Vycházeli jsme z toho, ¾e pokud mají necky dna, není tøeba plaveckého umìní. To ale nebyla jediná øeka v mém ¾ivotì. Další byla Rolava. Pokud by jí chtìl nìkdo hledat, tak musí zaèít v Karlových Varech a postupovat k severu. Není to ¾ádný veletok a také se øítí z hor a proto nevyniká zrovna teplotou. Mám podezøení, ¾e se v ní asi málokdo nauèil plavat také proto, ¾e by si odøel bøicho. Pøesto má tato øeka svoje kouzlo. Pramení u hranic a protéká loukami a lesy, které pøipomínají rozsáhlé plánì v Kanadì. Tam jsem nikdy nebyl a tak si to jenom pøedstavuju. Pak se protahuje údolím pøes N.Hamry, Nejdek a potom se spoøádanì poflakuje a¾ do Karlovarského pøedmìstí v Rybáøích. Po dvaceti letech jsem se s ní rozvedl a vymìnil jsem jí za další „poøádnou“ øeku.
Jizera. Øeka, která také zaèíná v horách stejného jména a pak se také protahuje nádhernými údolími, kouzelnou krajinou od pramene a¾ do Turnova. Pak se z ní stává øeka povalující se placatou krajinou do Labe. Abych nepomlouval, obèas má i hezké bøehy, ale kopce jsou kopce. Jizera se stala mou druhou láskou. Hlavnì horní tok, ba dá se øíci potok. Rozsáhlé plánì mokøiny a rašeliništì, meandry, ze kterých by se i hadovi zamotala hlava a hlavnì obtí¾ná pøístupnost. O nalezištích drahých kamenù nebudu mluvit.
Tak a teï mi øeknìte, za kterou øekou mám to dìvèe hledat? Tuto písnièku jsem se uèil jako mladý kluk z uèebnice „ na kytaru bez not“ a tam bylo povídání o tom jak se z jedné chajdy chlapci plavili na kanoi k dívèí partì na druhou stranu øeky. Nemám kanoe. Tak asi ¾ádné dìvèe nemám. Vlastnì mám a v¾dy» bydlela na druhém bøehu øeky. Teï bydlí u¾ drahné roky se mnou a tak budu muset zaèít s jinou písnièkou. Pokud skleróza dovolí, tak si na nìjakou vzpomenu. Tøeba, „ Cesta má pøede mnou v dáli mizí“. Fuj, to svádí k morbiditì. Tak radši budu hrát moderní hudbu, která teda rozhodnì k nièemu nesvádí a pokud ano, tak k jejímu urychlenému vypnutí. Tak tedy vypínám a jdu spát.
