Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Věnceslav,
zítra Valentýn.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Peking 2008 - olympijské ozvěny
aneb o Zuzce Schindlerové, která reprezentovala ČR v chůzi na 20 kilometrů
 
Na úvod
Jizerské hory, Josefův Důl, 21. 8. 2008, 3:00 hod.
Peking 21. 8. 2008, dějiště olympijských her, 9:00 hod.
 
Ve tři hodiny ráno mi začal blikat budík na mém mobilu. Tisíce kilometrů od Josefova Dolu, kde jsme na týdenní dovolené, probíhají v Pekingu olympijské hry. Budím našeho 13ti letého Kubu a pouštíme si televizi, kde startuje závod žen v chůzi na 20 kilometrů. V Pekingu vydatně prší a mezi startujícími je i  21letá česká reprezentantka Zuzana Schindlerová, rodačka z Bašky, odchovankyně atletického oddílu TJ Slezan Frýdek-Místek. Závod chci vidět hlavně proto, že Zuzka je dcerou mé spolužačky z ekonomky a zároveň mé kolegyně z práce. Účast Zuzky na olympiádě je pro mne symbolem toho, že  když si člověk něco moc přeje a začne pro to něco opravdově a vážně dělat, je reálné si své sny začít plnit. Se startovním číslem 1525 vyráží Zuzka na trať bojovat s dvaceti kilometry a především s nepříjemným počasím. V přímém přenosu je sledována hlavně vedoucí závodnice z Ruska, která se dostala do náskoku hned v úvodu závodu. Celou dobu na Zuzku myslím. Už jen klima v Pekingu je nepříjemné. Devadesátiprocentní vlhkost a k tomu taková slota (kdoví, jak se to řekne čínsky).    Po 1:32:57  dokončuje Zuzka svůj olympijský závod na 27. příčce v osobním rekordu. Po dosažení cíle jí určitě padá ze srdce obrovský kámen, má za sebou největší životní závod své dosavadní atletické kariéry. Kuba během závodu usnul, zničen trasami Jizerských hor a náročným tréninkem, který mu předepsala trenérka Tereza. Je totiž členem Zuzčina rodného oddílu a atletika ho hodně baví…
 
Teď si pojďme o Zuzce něco říct:
 
Disciplína: 20 km chůze
Osobní rekord: 1:32:57, OH Peking 2008
Klub: USK Praha
Trenér: Ivo Piták
Narozena: 25. dubna 1987
Váha: 59 kg
Výška: 173 cm
Stav: svobodná (zadaná)
Povolání: studentka
Koníčky: cyklistika, squash, dobré jídlo
Největší úspěchy:
2007 – 6. místo na ME do 23 let
2007 – 13. místo  na Univerziádě v Bangkoku
2008 -  1. místo na MČR
Během dvou let zlepšila svou výkonnost na 20 km o 25 minut.
 
Jako malá  chtěla dělat házenou, ale dívčí klub byl až v Ostravě a nebylo možné, aby ve 12 letech dojížděla poměrně daleko sama. S atletikou začínala ve 13ti letech v atletickém oddíle TJ Slezan Frýdek - Místek pod vedením trenéra Josefa Nejezchleby. Tento trenér dokáže získat a nadchnout pro atletiku mnoho začínajících atletů počínaje nejmladšími. Zuzka se nejdříve  věnovala běžeckým tratím. Chůzi si poprvé vyzkoušela při soutěži družstev ve 14 letech. Pak jela na mistrovství republiky starších žákyň a hned vyhrála. Později zvítězila i v dorostenecké kategorii. Systematicky se chůzí začala zabývat v létě 2006. Po ukončení gymnázia odešla do Prahy studovat na Vysokou školu ekonomickou a trénovat začala v USK Praha. V roce 2007 splnila hned v prvním závodě na 20 km limit pro ME do 23 let v Maďarsku i na Evropský pohár v Anglii. Na MČR v roce 2007 v Poděbradech skončila stříbrná.  V srpnu 2007 se Zuzka zúčastnila univerziády v Bangkoku, kde skončila třináctá. Byla to pro ni dobrá zkušenost, časový posun, obrovská vlhkost a dusno. Ale samozřejmě podmínky byly pro všechny stejné. V tu dobu ještě netušila, že tahle zkušenost s prostředím se jí o rok později bude nesmírně hodit.
 
V březnu 2008 ve švýcarském Luganu  rozšířila tato závodnice nominaci ČR na olympijské hry v čínském Pekingu v čase 1:33:15, limit překonala o 15 vteřin. Závod vyhrála stylem start – cíl. „Velké díky ale také patří mým rodičům, kteří mě vždy podporovali, ať už finančně, ale hlavně morálně. Nikdo si nedokáže představit ten pocit, když jsem jim z Lugana volala a oznamovala svůj úspěch,“, uvedla po závodě Zuzka.   Splnění limitu měla v plánu a  byla hodně spokojená, že jej splnila  tak brzy  (vlastně v prvním závodě nové sezóny) a dále se mohla v klidu připravovat na hlavní závod sezóny – tedy na olympiádu. To ještě bylo do léta daleko a Zuzka věděla, že v Číně to vyjít může, ale také to nemusí vyjít vůbec. Jako úspěch by si tehdy představovala umístění do dvacátého místa. V dubnu 2008 pak získala premiérový titul v chůzi na 20 km na mistrovství ČR v Poděbradech v čase 1:33:58.
 
Závodní chůze je možná trochu opomíjená disciplína. Lidé si myslí, že chůze ničí kyčle, že je to nepřirozený pohyb. A na druhou stranu si říkají, že to není asi nic těžkého, když si člověk jen tak jde. Jenže je třeba zvládnout techniku, pak už se chodec tolik nekolíbá, pohyb nejde do kyčlí, ale dopředu a dozadu, ne do stran. Proto je chůze šetrnější na kyčle než běh. Chodec musí mít dobrou fyzičku a navíc musí dbát na techniku. Je nutno, aby se uměl hodně koncentrovat, protože 20 kilometrů trvá před hodinu a půl. Udržet pozornost a jít stále stejným tempem je hodně náročné.  Člověk propíná nohy, spíš to připomíná běh, u něhož musíte míst neustálý kontakt se zemí. V případě porušení stylu přichází napomenutí a pokud červený terčík ukáží tři různí rozhodčí, dojde k vyloučení ze závodu.
 
Už před olympiádou věděla řada lidí, kdo je Zuzka Schindlerová, ale nejvěrnějšími Zuzčinými fanoušky jsou samozřejmě žáci a učitelé Základní školy v Bašce, kterou Zuzka navštěvovala od první do páté třídy. Už v roce 2007 ji pozvali na besedu, kde byla s nadšením přijata.  Na řadu samozřejmě přišla řada dotazů týkajících se atletiky, ale také studia. Už tehdy se Zuzka vyjádřila, že by bylo jejím přáním splnit limit na OH 2008. Před vlastním olympijským závodem žila celá Baška zvláštní atmosférou a žáci školy připravili nástěnku věnovanou Zuzčině účasti na olympiádě. 
 
Teď už je tedy po všem, my víme, že Zuzka zvládla svůj premiérový závod dobře a to ve svém novém osobním rekordu 1:32:57. Vítězná Ruska Kaniskinová závod šla závod v olympijském rekordu 1:26:31.
  
Zuzčin olympijský deník
Teď se vraťme alespoň stručně k některým okamžikům na olympijských hrách, jak je Zuzka prožívala. Zuzka připravila pro čtenáře Frýdecko-místeckého a třineckého deníku olympijský deník, ze kterého si dovolím uvést alespoň základní momenty:
 
8. srpna 2008
Zuzka spolu s trenérem odcestovala  do japonského Tokia. Let trval 13 hodin, po příletu byla teplota 35 °C a také vlhkost vzduchu byla vyšší než u nás.  Byli ubytováni v univerzitním městečku Tsukubě.  
 
9. srpna 2008
zvládla Zuzka lehký trénink v univerzitním parku. Pochvalovala si úžasné tréninkové podmínky – asfalt, tráva a tartan na vyznačených parkových cestách. Bylo třeba, aby si tělo zvyklo na pohyb v horkém a vlhkém klimatu.
 
10. srpna 2008
bylo trochu chladněji. Na řadě byla prohlídka univerzitního města a také došlo pomalu k vyzkoušení místní stravy.
 
11. srpna 2008
byl domluven doprovod pro výlet do Tokia, který nabídl  jeden ze zdejších profesorů, který kdysi studoval v Bratislavě. Zážitky z prohlídky Tokia jsou pro Evropany nezvyklým zážitkem, vše je staré maximálně 40 let, protože v roce 1945 nezůstal v Tokiu kámen na kameni. Výlet alespoň na chvilku pomohl Zuzce zapomenout na sport.
 
12. srpna 2008
byl na programu opět trénink v „příjemném“ prostředí. Osvěžením bylo vyplavání se v bazénu. Zatímco trenéra zmáhalo pouhé mačkání stopek, Zuzka musela chodit. Uvažovala, jestli se vůbec za dva týdny dá na tyto podmínky aklimatizovat. Jediná myšlenka, která Zuzku zklidnila byla, že při závodě budou na tom všechny  závodnice stejně.
 
13. srpna 2008
bylo po tréninku naplánováno osvěžení v moři.  Pláž  na břehu Pacifiku byla vzdálena více než 100 kilometrů, ale přesnými japonskými rychlovlaky cesta nezabrala ani hodinu.  
 
14. srpna 2008
následovala cesta k moři ihned po snídani.  Příjemné vyblbnutí ve vlnách dalo zapomenout na následující dny tvrdé přípravy.
 
15. srpna 2008
stále „příjemné“ počasí Zuzku utvrzuje v tom, že to snad ani nejde přežít.  Zpříjemněním byl oběd v rybí restauraci vedle ústavu pro výzkum životního prostředí, na který je pozval jeden místní profesor. Zároveň následovala exkurze na tomto pracovišti. Globální problémy lidstva Zuzku ujistily o tom, že závod je jen závod, že je to jen hra. V noci se blížila bouřka, ale přehnala se někde v dálce.
 
16. srpna 2008
byl v dopoledne lehký trénink a při prohlídce výkladů po cestě z tréninku si Zuzka udělala radost a pořídila si krásné šaty.  Odpoledne se podívala na výsledky chodeckého závodu mužů, aby zjistila,  že i ve velkém vedru se dají podat dobré  výkony.
 
17. srpna 2008   
se v Tokiu trochu ochladilo, byly bouřky a Zuzka musela čekat, až přestane pršet. Trénovalo se příjemně. Pomalu se bude v Tokiu balit a nastane přesun do Pekingu.
 
 
18. srpna 2008
ráno proběhl poslední lehčí trénink, spíš to bylo rozloučení s prostředím, na které si za pár dní Zuzka i trenér zvykli.
 
19. srpna 2008
ráno přesun na letiště v Naritě, odkud se přes korejský Soul  Zuzka s trenérem přesunuje do dějiště olympiády do Pekingu.
 
20. srpna 2008
odpoledne už Zuzka cítí nervozitu před závodem, odpočívá, usnout nejde a proto se odreagovává psaním deníku. Vrací se ke včerejšímu přesunu, v deset vyrazili z Narity, za dvě hodiny byli v Soulu, kde strávili tři hodiny na letišti,  do Pekingu dorazili po sedmé hodině večer a do olympijské vesnice se dostali po desáté hodině.  Olympijská vesnice se Zuzce líbila, jídlo bylo v obrovském výběru, organizace na jedničku. Toho dne večer už Zuzka usínala se startovním číslem na nočním stolku vedle postele. Ještě předtím vytáhla trenéra na kafe, aby se trochu odreagovala.
 
21. srpna 2008 - DEN OLYMPIJISKÉHO ZÁVODU
v okamžiku, kdy psala dojmy z tohoto dne, už měla svůj závod za sebou. Závod zvládla  v osobním rekordu na 5. 10 i 20 km a s časem 1:32:57  skončila na 27. místě. Po závodě ležela a bylo jí trochu zle. Z plánovaného odpoledního výletu do Zakázaného města v centru Pekingu nebylo nic a dala se alespoň do psaní deníku. Ani se nešla podívat na finále Báry Špotákové, ale Bára to zvládla skvěle.
 
Takže, jak to všechno probíhalo:
Ráno se venku vůbec nerozednívalo,  bylo jako v prádelně, pršelo. Na snídani si Zuzka dala energetickou tyčinku a tabletu minerálů. Autobus vezl závodnice do Vosího hnízda. Počasí vůbec nevypadalo, že by se chtělo zlepšit. Následovalo rozcvičení a po převlečení do suchého oblečení  šla Zuzka  na půl hodiny do svolatelny, kde se tráví čas před velkými závody. Příchod na olympijský stadion je ohromný zážitek a ze Zuzky ihned spadla nervozita. Po výstřelu se zařadila do první skupiny. Tempo bylo  celkem svižné. Kolem byly závodnice s osobními rekordy o tři minuty lepšími.  Na 5 kilometrů dala Zuzka osobní rekord, ale pak už nasazené tempo soupeřek neudržela a trochu zůstala vzadu.  Tempo bylo ale  stále dobré. Přišel osobní rekord na 10 kilometrů. Kolem 14 kilometru přišla krize, Zuzka se začala trápit a zpomalovala. Dva kilometry před cílem se trochu vzpamatovala. Závěr závodu na zcela zaplněném stadionu už vnímala, mísily se v ní pocity radosti z posunutí svého osobního maxima právě na olympiádě s trochou nespokojenosti nad celkovým 27. místem…
 
22. srpna 2008
měla Zuzka na programu lehký výklus a pak se na chvíli dívala, jak se chlapi vaří na trati 50 km chůze, počasí už se umoudřilo a den byl docela slunečný. Odpoledne bylo na programu centrum Pekingu.
 
23. srpna 2008
se Zuzka s trenérem podívali do Císařského paláce, kde se předchozí den vzhledem k otvírací době do 16 hodin, nedostali.
 
24. srpna 2008
byla na programu návštěva Velké čínské zdi a večer se zúčastnili slavnostního zakončení olympijských her.
 
Tím skončil pobyt na olympiádě a s ním i poutavě psaný Zuzčin olympijský deník.
 
Co na to Dana Schindlerová, Zuzčina maminka (rozhovor)
 
Jaké byly sportovní začátky dcery Zuzky?
Zuzka byla odmalička neposedné dítě. Vedli jsme ji ke sportovní všestrannosti. Bohužel od půl roku začala trpět těžkou brontichidou a dostávala astmatické záchvaty, při kterých trávila 14 dní měsíčně v nemocnici. To ji  ve sportu hodně  omezovalo, neuběhla ani sto metrů, aby se nezadýchala. Už ve dvou a půl letech byla sama 9 týdnů v lázních a pak ještě několikrát. Snažili jsme se trávit s ní dovolené u moře, užívala homeopatika i léčbu akupunkturou. To vše snad pomohlo k tomu, že po šestém roce života přestala mít akutní problémy. Další astmatický záchvat přišel až v 16 letech, opakoval se několikrát, ale pak opět problémy ustaly. Sděluji to proto, aby i takto nemocné děti neztrácely naději, že ve sportu mohou něco dokázat.
V rámci zdravotních možností Zuzka odmala jezdila na kole, plavala, hrála tenis, dělala gymnastiku. Ráda tancovala, a proto jsme ji v deseti letech přihlásili do latinsko-amerických tanců. Chodila tam velmi ráda, jenže nemohla sehnat tanečního partnera, proto po dvou letech skončila. Měla 13 let a přemýšlela, co dál. Za házenou, která by ji bavila, by musela jezdit až do Ostravy. Dostali jsme od známých doporučení do atletického oddílu TJ Slezan Frýdek-Místek, kde se aktivně věnují mladým sportovcům. Poprvé jsme tam šli s ní, a protože  jí přijala parta mladých sportovců mezi sebe, zalíbilo se jí tam.
 
Pamatuješ si na některý z jejich prvních atletických úspěchů?
Zuzka byla všestranná atletka, uměla běhat krátké i dlouhé tratě i  přes překážky, skákat do dálky, házet kladivem, a tím pomáhala družstvu k zisku bodů, ale v ničem individuálně nevynikala. Až trenér Nejezchleba, který byl chodec, v ní objevil přirozený talent k tomuto druhu atletiky. Ani se moc nemusela připravovat a jako žákyně vyhrála po roce od příchodu do atletického oddílu titul mistryně republiky. Tento titul jsme velmi intenzívně prožívali, při vzpomínce na její těžké zdravotní problémy.
 
Určitě teď nelituješ toho, že si Zuzka vybrala právě atletiku …
Samozřejmě že nelituji, protože k tomuto druhu sportu taky tíhnu. Jsem ráda, že dělá něco, co ji uspokojuje a přes velkou dřinu, kterou musí podstupovat, jí to nabízí možnost prožít nádherné okamžiky, které se podaří málokomu.
 
Napadlo Tě někdy, že by se Zuzka mohla probojovat až na olympijské hry?
V jejích začátcích ani náhodou. Sledovala jsem vždy, zda ji nadměrná aktivita neubližuje zdravotně, protože na prvním místě bylo její zdraví.
Hlavně jsme   s manželem vedli děti (máme ještě 23letého syna Martina) k tomu, aby měli koníčky, neměli čas v pubertě na lumpárny, a tím abychom zamezili třeba jejich ocitnutí se ve špatné partě. Přece jen sportovci se zabaví jinak, než děti, které se nudí.  Měli jsme radost, že se nám to dařilo.
Až když  jsme viděli, jak Zuzka umí jít za svým cílem, začali jsme věřit, že to někam dotáhne.
Nestačilo jí jen trénovat běhy,  kondici a chůzi dělat jen okrajově, což preferoval její trenér Nejezchleba. Snažila se prosadit svou představu, že nechce jen bojovat za tým, ale chce něco dokázat i individuálně.  Pochopila, že pokud chce v tomto sportu vyniknout, musí zvýšit chodecké tréninkové dávky a to jí nabídl reprezentační trenér chůze Ivo Piták. Přes nepochopení trenéra Nejezchleby, šla přes překážky za svým cílem a začala trénovat u Ivo Pitáka.
Ze začátku, pokud chtěla jet na soustředění do Itálie, aby ho nemusela platit, chystala snídaně, vařila obědy i večeře  pro 20 lidí a pak teprve trénovala. Postupně se zlepšovala a byla zařazena jako nadějná do střediska vrcholového sportu, které ji přispívalo na soustředění.
Změna tréninkového pojetí znamenala, že se za dva roky  zlepšila o 25 minut. A tehdy jsme už začali tušit, že to dotáhne daleko. Ale viděli jsme to spíše výhledově, pokud jí zdraví bude sloužit, na LOH v Londýně za 4 roky.
 
Pamatuješ si na okamžik, kdy se Zuzka na olympiádu nominovala?
Detailně. Zuzka byla předtím na těžkém soustředění v Itálii v nadmořské výšce 2000 m, odkud jsme slyšeli, že je na tom hodně dobře. Trenér rozhodl, že pojedou hned v březnu na závod, aby měla více možností, kde by mohla splnit limit.
V době jejího závodu jsem vyšla s přáteli na Lysou horu a pohladila hladící bod  na vrcholu a přála si, aby se jí to povedlo.
Dlouhou dobu po závodě se neozvala, byli jsme domluveni, že pošle SMS a najednou volala. Už jsme tušili, že se s námi chce podělit o to, že dokázala něco  neuvěřitelného. Dojetím jsme s manželem zamačkávali slzy.
 
Jaké byly Tvé pocity, když Zuzka na olympiádu odcestovala a všichni z okolí dávali vědět, že budou fandit?
Protože bydlíme na vesnici, byla atmosféra mnohem lepší, než kdybychom bydleli ve velkém anonymním městě. Jak zástupci obecního úřadu, tak lidé známí i méně známí nám dávali najevo, jak dokázala úžasnou věc. Z naší vesnice ještě nikdo na olympiádě nebyl..
Rozebírali jsme její možnosti a krotili názory nezasvěcených, že tam může bojovat na špici. Věděli jsme, že zatím to bude jen nakouknutí do světové špičky a mnoho získaných zkušeností pro její další závody.
 
Jak jsi prožívala samotný závod?
Protože reakce fandů byly tak přívětivé, rozhodli jsme se podělit s rodinou a přáteli o neopakovatelné okamžiky a udělali zahradní párty na zahradě u našeho domu. Přestože její závod probíhal až od 3 hodin ráno, sešlo se u nás na 40 lidí. Někteří vydrželi od večera, jiní se trousili, ještě ospalí, probuzení budíčkem v nepříjemnou hodinu. Moc jim děkuji za takovou oběť.  Atmosféra byla skvělá i počasí nám přálo. Pomohlo mi to zklidnit velkou nervozitu. Největší strach jsem měla ze smogu, který tam mohl Zuzce ublížit, jinak jsem věděla, že je velmi  dobře připravená a zdravá. Když na Eurosportu začal přímý přenos, nevěřila jsem vlastním očím, v Pekingu lilo jako z konve. Myslím si, že to ale pro Zuzku bylo lepší než vedro a smog. Zuzka začala výborně, držela se v čelní skupině, i když jsem věděla, že časově na ty lepší nemá. Říkala mi, mami, ukážu se vám v televizi aspoň na začátku, když pak budu vzadu, už na mě záběr  určitě nebude. A měla pravdu, ze začátku jsme ji měli možnost vidět (naštěstí jako jedna z mála měla tmavou kšiltovku s bílým proužkem uprostřed).
 
Po jeho skončení to asi byla obrovská úleva, že už to Zuzka má za sebou …
Nervozita vrcholila, když došlo do cíle 20 závodnic, už jsme začali vyhlížet, kdy přijde na stadion. Z 18. km hlásili, že se pohybuje na 28. místě.
Když ráno před závodem vydali startovní listinu, sklapla mi čelist. Na startu bylo přihlášeno 48 závodnic, jen 5 z nich mělo horší osobní rekord než Zuzka. Věděla jsem, že to nebude mít jednoduché.
Bohužel, když přicházela do cíle,  v televizi zrovna záběr nebyl. Ale když jsme zjistili, že je v cíli a zlepšila si v těchto podmínkách osobní rekord, měli jsme ohromnou radost. Na její počest jsme porušili noční klid a vzdali ji hold velkým ohňostrojem. Z reakcí vím, že byl hodně  slyšet a vidět i v dáli, všem se za to omlouvám, ale nějak to k tomu patřilo.
Úlevou po psychickém vypětí a štěstím, že to dokázala  jsem si musela chvíli pobrečet.
 
Vzpomeneš si, že by se Zuzce do atletiky někdy nechtělo?
Určitě takové okamžiky nastaly, vzpomínám, že v 15, 16 letech prázdniny trávila raději prací ve Skotsku, i když věděla, že by měla zůstat doma a trénovat. Pak po 2 měsících výpadku přijela a její fyzička byla fuč. Ale s odstupem času jsem ráda, že tehdy jsme jí to dovolili, protože jí to obohatilo o samostatnost a výrazně zlepšilo komunikaci v angličtině.
 
Jaké jsou Zuzčiny záliby?
Zuzka je hodně vytížená nejen tréninkem a závoděním, ale i studiem na VŠE v Praze, kde nemá žádné úlevy a dokázala ukončit úspěšně 2. ročník. Ráda dělá vše, co souvisí se sportem, jezdí na silničním kole i v terénu, plave, zahraje si tenis. V zimě milovala snowbord, ale teď nejezdí, bojí se, aby se nezranila. Ráda i odpočívá, čte si knížky, zajde do kina. Diskotéky ji nikdy nebavily, to ji nechybí.  Ráda nakupuje hadříky a miluje dobrou baštu. Jejím dalším koníčkem je cestování, vrcholový sport jí pomohl k tomu, že loni viděla Thajsko (Světová univerziáda) a teď Japonsko a Čínu.
 
Založila jsi Zuzce archiv či kroniku její atletické dráhy?
Už když vyhrála jako žákyně titul a psali o tom v místních novinách, článek jsem vystřihla a uschovala. Postupně článků přibývalo,  a proto mám pořadač, ve kterém jsou všechny články a materiály, které jsem zachytila. Bylo fajn, když ji před olympiádou Frýdeckomístecký a třinecký deník navrhl, aby jim psala z olympiády deníček. Protože spojení z Japonska  mezi námi nebylo tak časté (mobil jí  nefungoval, pouze když se připojila na skype), těšila jsem se na noviny, že si přečtu, jak se Zuzka cítí.
 
Co bys doporučila rodičům ratolestí, které by se také chtěly dát na atletickou dráhu?
Myslím si, že je to rozhodně lepší, než pokud dítě prožije svůj volný čas u počítače nebo televize. Dítě se dostane do kolektivu sportujících dětí, atletika pomáhá k udržování kondice a hezké postavy, pokud se to nepřehání, běh a chůze se považuje za jeden z nejzdravějších sportů. Dokud jsou děti malé, trenéři je vedou k atletice hravou formou, aby z toho děti měly radost. Pokud vím, tak v atletickém oddíle přijmou každé dítě, i když není vysloveně pohybově nadané.
Tento sport není ani drahý. Stačí nějaké sportovní oblečení a boty. Mohou si ho dovolit i chudší rodiče.
 
Co Ty a sport – „zachodíš“ nebo zaběháš si někdy se Zuzkou?
Sport mám ráda od dětství, ale nikdy jsem ho nedělala organizovaně.
Teď mám partu kamarádek, s kterými jezdíme na horácích (rozuměj horská kola) po vrcholcích Beskyd, ráda si chodím zaběhat a zahrát tenis. Uvolnění najdu při plavání.
Zuzka se objevuje doma jen zřídka, když si jdeme spolu zaběhat, já běžím o závod a ona vyklusává.
 
Samozřejmě, že není všem dnům konec, Zuzka bude určitě pilně a s chutí trénovat dále a my se s ní opět budeme moci setkat třeba už příští rok na mistrovství světa v Berlíně či za čtyři roky na olympijských hrách v Londýně.
 
Popřejme Zuzce dost rychlý krok, ať šlape na paty svým soupeřkám a ty ať v cíli vidí jen Zuzčina záda.
Pavla Zemaníková
Další články autorky:
Příběh jedné nalezené chalupy
Vlaková trať Frýdlant n. O. - Bílá
Osmnáctiny v údolí Ostravice
Zatopené osudy
Masarykova chata Na Beskydě
Chata Solárka
Lysá hora - Albrechtova chata
Lysá hora - Bezručova chata
 
 
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 11.09.2008  22:18
 Datum
Jméno
Téma
 11.09.  22:18 Polarka hodne uspechu Zuzko
 10.09.  15:51 Michala
 10.09.  12:00 Kopřiva.
 10.09.  06:06 Karel něco pro nás