Pøivítání v Dlaskovì statku bylo milé. Paní ve vratech se na mì podívala a pravila Jeden dùchodcovský za dvacku a ani se nesna¾ila pøedstírat, ¾e se bych snad na ty léta ani nevypadal. No dobøe za polovièní vstupné jí to prominu. Té¾ pominu stánky s rùznými cetkami z lidové tvoøivosti a dokonce i stánek s medovinou. Senilní a nedospìlí pøeci nepijou. Vrhám se za pódium, kde vidím po zemi se válející drobeèky, ka¾dý s nìjakým nebezpeèným nástrojem v ruce, pøed sebou špalík døeva, zakotvený nìkolika kolíky do drnu. Zajímavý pracovní ponk a já moula pøemýšlím, jak a k èemu pøipevnit kus døeva pøi dlabání. Pak jsem si povšiml nìkolika postarších pánù v rùzných polohách u jakýchsi prkýnek, špalíkù a špalkù, kteøí opracovávají tyto budoucí skvosty. To je ono! To jsou ti správní èlovíèci. Také proto, ¾e u ka¾dého stojí pùllitr pìnivého moku. Nebudu popisovat, jak jsem je deprimoval soustøedìným pohledem pod nù¾ a nebo dláto a otravoval nejapnými dotazy, tøeba jak se to dr¾í a proè se to tak dr¾í, a kde se dá ukrást takový kus døeva a vùbec co to je za døevo. Musím uznat, ¾e øezbáøi jsou hodní hoši. ®ádný se na mì neutrhl a dokonce mi i radili. Pøi potulce najednou koukám, ¾e na zemi sedí jedna dívenka od nás ze školy. Povídám, ty se také uèíš øezat? Né já to uèím tu drobotinu. Sláva, znám tu nìkoho. Jedno pracovištì tam bylo opuštìné a tak jsem se u nìho jen tak poflakoval a dodával si odvahy, vzít do ruky dláto a potì¾kat ho. Ne¾ jsem se ale odhodlal(naštìstí) vrátil se majitel ponku s pùllitrem v ruce a povídá dal by sis taky jedno? A byl další kamarád ve statku. Nemyslete si, ¾e pivo je mùj svìt, ale tak jsme si popovídali, o pivu, døevì, nástrojích a dalších vìcech. Aby se Václav Plechatý (majitel soudku, výèepní a øezbáø v jedné osobì) mohl vìnovat práci a jako revanš za mnoho u¾iteèných rad, jsem se ujal pípy. Najednou jsem tam mìl tìch kamarádù víc a kromì Václavovy kní¾ky, katalogu náøadí a mnoha rad, jsem si odvá¾el bezvadnou náladu.
Tak se prázdná sobota ukázala jako velice u¾iteèná, nejen pro danou chvíli, ale i pro budoucí dny. Naèerpal jsem mnoho poznatkù a strávil den èinorodou prací. Abych to uvedl na pravou míru. Tìch piv bylo DVÌ celá. Cestou domù jsem si na parkovišti dal ještì jedno a tak jsem tìch tøicet kilákù dojel v poøádku. Chudák ¾ena, le¾í si u moøe v Chorvatsku a vùbec netuší, ¾e se chystá útok na spoleènou kasu v podobì nákupu sady dlát, pro zaèátek jenom ty nejnutnìjší a pak se uvidí. Dobøe jí tak. Kdyby mì vzala s sebou, tak to vyšlo lacinìji. (Já tam nechtìl, ale co bych to zdùrazòoval …)
Celou nedìli se sna¾ím dìlat nìco u¾iteèného, ale nìjak se mi to nedaøí. Tak co tu mám dál za povinnosti. Koberec, vzít Neptuna, napìchovat nádr¾ jakýmsi pøípravkem a prohánìt se s prací hubicí vysavaèe po kobercích. Dvakrát, proto¾e to prý odfláknu a podruhé se mo¾ná trefím mezi to první odfláknutí. Pak zalít kytky doma a v oficínì. Tam je dokonce pøedepsaný i èas. Støeda. Ve støedu ještì na oèní (fronta na celé dopoledne) a pak mám všechno splnìno. V sobotu uhrabat byt a vyèkávat návratu jednoèlenné kolaudaèní komise. Sláva, slamìný vdovství bude za mnou.
Míra Herout
Foto:Dlaskùv statek