Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Taioviny
„Praštìný“ Tai
Minulý týden se Tai velmi tìšil na úterý. Mìli jet v rámci výuky zemìpisu na exkurzi do brnìnského planetária. Cíl jejich cesty mi Tai vysvìtlil slovy: „Pojedeme na výlet tam, jak ty planetá bìhá okolo…Já tìším!“ No a kdy¾ se Tai na nìco moc tìší, stává se z nìho hyperaktivní dítì. Ani tentokrát to nebylo jiné. Tai sedìl na ¾idli, jako by to byla ¾havá plotna, stále mu nìco padalo a hlavnì jeho myšlenky létaly pøesnì tam, kam nemìly. To se samozøejmì odrá¾elo i na kvalitì diktátu, který psal.Pletl se neustále, psal nesmysly a ka¾dý nesmysl, který stvoøil, ho rozesmál a musel ho nále¾itì okomentovat. Kdy¾ u¾ ponìkolikáté nemohl napoprvé „trefit“ slovo, které jsem mu diktovala, a ka¾dý øádek se honosil aspoò dvìma nìkolikrát pøeškrtnutými slovy, došla mi trpìlivost a pøísným hlasem mu øíkám: „Tai, ty jsi dnes opravdu praštìný!“ Nový výraz ho viditelnì zaujal a- jak je u nìho zvykem- hned chtìl vìdìt, co znamená „být praštìný“. Moje vysvìtlení vyvolalo další Taiùv záchvat veselí. A¾ se dosyta vyøehtal, povídá mi:“Jóóó! Já praštìný u¾ od prázdniny! Já na táboøe spal v chatká dole na postel a nahoøe jeden týpek,co dìlal poøád blllbosti. A najednou jeho postel rozsypala a mì praštilo moc jeho prkýnka!“ Pak se zasmušil a dokonèil prázdninovou vzpomínku:“ A prkýnka do hlava móóóc bolí!“
Nezbylo mi ne¾ kapitulovat. Taiovo dnešní chování bylo pøece následkem „vá¾ného“ zranìní!
Tai a pøestávka
„Ve škole je nuda!“prohlásil vèera Tai neèekanì. „Nuda?“podivila jsem se.“Ty se ve škole nemáš co nudit, naopak- musíš být v hodinách poøád ve støehu, aby ti nic neuteklo, abys všemu porozumìl!“ „No nééé v hodiná…to já øekl špatnì. O pøestávka!“upøesòoval Tai svoje sdìlení. „Prosím tì, to mi nepovídej, ¾e s kluky o pøestávkách neøádíte!“nechtìla jsem mu vìøit. „Jooo, kluci ¾ádí!“ kýval Tai horlivì hlavou, ale hned upøesnil :“Ale já ne!“ Podívala jsem se na nìho nedùvìøivì. Tai nemá ve zvyku ze sebe dìlat neviòátko, tak proè teï tvrdí,¾e se núèastní klukovských pøestávkových divokých akcí? „Jak to, ¾e ty ne?“ pokraèuji tedy ve výslechu. „Ty se ještì o pøestávce uèíš do další hodiny?“ „Nééé! Já chystám!“ sna¾í se mi záhadu vysvìtlit. „Co chystáš?“nechápu. „No sešit, kní¾ka,pero a tááák…“ „Prosím tì, a to chystáš celou pøestávku?“ vrtím hlavou. „Ano. Nìkdy taky nestíhnu,“ pøitaká Tai. „Tak tohle mi prosím vysvìtli, jak je mo¾né chystat sešit,uèebnici a psací potøeby celou pøestávku!“ rezignuji koneènì. „Já to pšece hledám!“ „Prosím tì, a kde to hledáš, kdy¾ máš všechno v batohu?“nestaèím se divit. „No ale víte, jaký mám v batoh bo…..binec?“dokonèil ctnostnì.