Tedy lidi, tak tohle musím zapsat pro èasy budoucí, jaká je nìkdy s psinou "psina".
Sedìla jsem dnes na gauèi a ocucávala tu¾ku. Hlavou mi šel nápad - jen s ním na papír... Bezdìènì jsem sáhla po karamelce a vyhrabala ji z papírku. Malou fenku, doposud spokojenì podøimující v køesle, to nadzvedlo. Vyskoèila si ke mnì a zkusmo zamlaskala. Olízla si fousky a s hlavièkou koketnì na stranu mne mlèky hypnotizovala. Zorinka jednoduše loudila.
Vnímala jsem ji jen okrajovì soustøedìná "doblba", lapala jsem chaotické záblesky nápadu. Probralo mne a¾ tenké zakòuèení. Aha! Vyplivla jsem bonbón do dlanì a nabídla štìnìti. Vzala ho do tlamièky, zakousla...a zneklidnìla. Karamelka nejspíš pøilnula k patru.
Pøekvapená èubièka zaèala nervóznì pohazovat hlavou, mlýt komicky èelistmi - evidentní snaha se pøedmìtu zbavit. Marnì. Pamlsek se pro zmìnu napíchl na dolní tesák. Psisko to zkoušelo tlapkou, vrá¾ením èumáku do polštáøe a nakonec si lehlo na høbet, hlavu spustilo s gauèe, tlapky nehnutì trèely vzhùru...
Jestli holka èekala, ¾e ¾vanec vypadne sám, èi promýšlela strategii boje, nevím. Po chvilce energicky vyskoèila na všechny ètyøi, temnì zavrèela a vyslala ke mnì vyèítavý pohled. Následovala další akrobacie jazýèku a èelistí. Mléèná karamelka pøi tom nìkolikrát zmìnila své stanovištì, ale psí mordu neopustila.
Zora kníkala rozèílením a najednou mi strèila èenichem do ruky a otevøela hubu. Jako u zubaøe. Dusila jsem se smíchy, ale nechala ji v tom. Byla jsem zvìdavá jak si poradí.
Pøevalila se opìt na záda a zajíkavì se rozštìkala. V tom se cukrdle uvolnilo a sklouzlo jí do krku. Psice vyvalila oèi a polkla. Skoèila vítìznì na podlahu a oklepala se, rozkmitala ocásek a olízla mi kotník.
®e by ji tato zkušenost odradila? Kde¾e! Jenom pøíští karamelky u¾ pro jistotu polykala celé.
Chytré zvíøátko, ¾e.