Tak už je zase leden
Tak už je zase leden, začal nový rok. Tentokrát už vážně.
Začátek roku je ten nejvhodnější čas, jak „začít“ - teda začít realizovat svá nesplněná předsevzetí, vlastně začít být lepší, začít jinak, konečně začít žít…
Zdraví - tak tady je třeba to opravdu brát vážně. Zajdu na preventivní prohlídku, taky si nechám přeměřit brýle. Tlak, cholesterol, srdce, plíce…No jo, ale co když je pravda, že když lékař hledá, vždycky něco najde? Přece nemůžu jít na nemocenskou, nebo dokonce do nemocnice, tak to ne. Nechám to na jaro, venku je stejně moc zima a v čekárnách u doktorů plno nachlazených lidí, ještě něco chytnu. Tak snad v dubnu, květnu..(ale jen když mě bude něco bolet!).
Dieta - konečně nový rok! Už jsem to přejídání během vánočních svátků a Silvestra nemohla ani vydržet. Leze mi krkem krocan, cukroví, jednohubky, okurčičky, nakládané hříbky, vánočky, smažený kapr, bramborový salát. Konečně můžu začít s fakt tuhou dietou. Müsli, jogurt, nízkotučný sýr a černý chléb. To naprosto stačí, sem tam to proložím
tukožroutskou polévkou, ať mám teplé do žaludku. Bude mi bezvadně lehko a v únoru můžu jít na ples v těch černých šatech, do kterých se už pár měsíců absolutně nevejdu. Nebo si půjčím od dcery ten vínový kostýmek – pokud mi po té dietě nebude moc volný v pase (cca 62 cm). Uvidím. Dneska bohužel máme hosty a manžel smaží bramborové placky. Na ty se položí podélně rozkrojené olomoucké tvarůžky, posype se to pálivou paprikou a dá se zapéct do trouby. Asi si vezmu také, dost to „voní“. No však už bude skoro půlka ledna, taky že můžu s dietou začít v únoru. Nebo lépe v březnu (v únoru jdeme 2x na ples, kde bude raut). A manžel se nedávno rozplýval nad jednou australskou herečkou, která měla nejmíň 85 kilo. Co kdybych onemocněla anorexií! To bych fakt nechtěla, raději umřu na něco jiného (jak říkala moje babička – když do pekla, tak na pěkným koni). Toto předsevzetí přehodnotím.
Kondice - samozřejmě jasná: 20 km denně na rotopedu, 2x týdně jogging v parku
Milady Horákové, 2x týdně posilovna v Přívoze…No jo, ale kdy vlastně budu normálně žít? Někdy si chci doma udělat kafe, sednout k televizi, udělat si manikuru, přečíst knížku, zajít k holiči…Takže: 5 km denně na rotopedu, 1x týdně jogging, 1x týdně posilovna. Svalnaté ženské prý vypadají nemožně, zvlášť když jsou menšího vzrůstu, což jsem já. A nedávno prý přepadli nějakou ženu, která běhala večer v parku. O to teda nestojím. Takže: 3 km denně na rotopedu v pokoji.. Ženy v létech prý ale mívají problémy s klouby, zejména kolena trpí osteoporózou a měla by se šetřit. To jsou mi milejší zdravá kolena, na ten rotoped se vykašlu. S předsevzetím týkajícím se fyzické kondice jsem vyrovnaná.
Vzdělávání, a tedy i psychická kondice. To už je něco jiného, u učení se dá sedět, popíjet kávu, pilovat si nehty, prostě pohoda. Stačí se naučit 10 anglických slovíček denně. Anglina je v pondělí, tj. úterý až neděle 6 x 10 = 60 týdně. Rok má 52 týdny, tzn. 3.120 slovíček za rok ! (kdybych „makala“ i o prázdninách). Co s tak obrovskou slovní zásobou? Chtěla jsem sice jet na dovolenou taky do Skotska, ale Skotové prý mluví nářečím. Možná jim ani nebudu rozumět. Tak proč si vlastně budu ten mozek tak namáhat. Z mládí mám státnice z franiny a němčiny, tak proč blbnu s angličtinou. Ať se klidně ti Skoti naučí česky. Hotovo, raději se vrátím k té dovolené.

Dovolená - konečně rozumné a reálné předsevzetí. Žádné sekání trávy na chatě. Bangkok, Burkina Faso, Honolulu. Hned příští týden letím do cestovní kanceláře a vyřídím to. Možná sice bude lepší zůstat v Evropě, vždyť jsem ještě tolik krásných míst neviděla a není to až tak daleko. V Africe je horko, komáři nebo moskyti, v moři žraloci, všude AIDS a BSE, ne, ne. Stará dobrá Evropa postačí. Ona už i ta Evropa je zamořená chorobami a letět letadlem je v době kvetoucího anarchismu dost nebezpečné. Nakonec ani ta naše republika není bez nepoznaných kouzel. Vždyť jsem ještě neviděla Šumavu! Ale ta cesta – v autě horko, u pumpy fronty. No a na chatu je to jen 42 km a Beskydy jsou přece tak krásné (a zahrada nutně potřebuje posekat!).
A co peníze, kariéra, výchova dětí, renovace bytu, obnovení šatníku…
Začala jsem opět s těmi předsevzetími trochu živelně. Ale skončím systematicky: už nikdy žádná předsevzetí, ne slovo, ale činy dělá ne muže, ale ženu. Tak s chutí do toho a příští rok (ve stejnou dobu) zas…
Zuzana Horáková