Do Lucerny jsem chodil do tanečních a velký sál býval místem našich prodloužených. V něm jsem tančil ještě mnohokrát při různých příležitostech a byl jsem tam na koncertech a tuším, že i na politických shromážděních.
Tentokrát jsem se tam vydal na výstavu Bodies, vypreparovaných lidských těl. Speciální metodou autoři představili lidská těla tak, aby návštěvník mohl plasticky vidět kosti, svaly, krevní řečiště i nervy. Ve skleněných skříních si může prohlédnout celá těla i téměř každý lidský orgán a přečíst si o něm nezbytné údaje. Exponáty jsou popsány česky, anglicky a jsou na nich drobným písmem jejich latinské názvy. Výstava zabírá nejen celý parket Lucerny, ale i část galerie. Po příchodu si můžete věci uložit v šatně, hosteska vás poučí o možnostech prohlídky, např. o zapůjčení zvukového průvodce, či o možných konzultacích . Výpravy provází medici v bílých pláštích, kteří poskytují zasvěcený výklad. V době mé návštěvy bylo na výstavě několik výprav, žáky devítiletek počínaje a studenty středních škol konče. Mezi nimi se pohybovalo jen málo občanů středního věku, byl pracovní den, pár turistů a seniorů. Všichni si exponáty pozorně a se zájmem prohlíželi ostře sledováni mladými pořadateli. Byl to také jeden z nich, který mě hned na začátku zdvořile, ale nekompromisně zakázal fotografovat, a to i přes to, že jsem se vykázal jako novinář.
Ve sdělovacích prostředcích se po otevření výstavy začátkem května rozpoutaly vášnivé diskuse o vhodnosti, důstojnosti a estetice dané výstavy. Kdyby si vystavovatelé takovou publicitu chtěli zaplatit, stálo by je to hodně peněz a vstupné by bylo asi ještě vyšší. V tuto chvíli (jak zní současné pořekadlo) je to 349 Kč pro dospělé a 275 Kč pro studenty a seniory, což není málo. Je to ovšem výdělečný podnik bez nějaké podpory z veřejných prostředků, a tak se není čemu divit. Proto možná jsou tu ony sporné exponáty figurín s raketou, či kopající míč apod., které onu lavinu protestů vyvolaly, a tak přispěly k popularizaci výstavy. Ta sama o sobě je až vědecky strohá, jejím účelem není pobavit, ale poučit. A to se jí daří. Mezi mnoha exponáty jsou i reálné plíce kuřáka a nekuřáka. Ta kuřácká jsou prorostlá škodlivinami a jasně ukazují zhoubnost zlozvyku. Hned vedle je skleněná skříň, do níž mohou kuřáci okamžitě vhodit načatý balíček cigaret a zahájit novou etapu svého života bez cigaret. Nevím, co je reklamní trik a co skutečnost, ale fakt je, že tam leželo hezkých pár desítek načatých krabiček různých značek. Kdyby jen ty byly výsledkem výstavy, a ne pouze nově získané poznatky, stačilo by to ke kladnému hodnocení expozice.
Nemohu se nezmínit o Knize návštěv. Na mladé lidi výstava zřejmě působí velkým dojmem, a tak tam denně přibývají početné zápisy. Převládají superlativy nadšení a pochval, potěšitelné je, že jsem nenarazil na žádnou sprosťárnu, která by se dala od puberťáků očekávat. (Ostatně i výklad před pohlavními orgány či vývojem plodu se odehrával za napjatého zájmu a bez připomínek). Jedinou výtkou, k níž bych se ochotně připojil, byl nářek nad nesnesitelnou atmosférou: dusno a horko spolu s nezvyklými exponáty v pološeru mohly skutečně vyvolat nevolnost u choulostivějších návštěvníků. Klimatizace prostě nešla, a to nejen v den mé návštěvy.
Čtenáři SeniorTipu jsou počítačově gramotní, a proto mohu s klidným svědomím doporučit stránku www.bodiesprague.cz. Tam lze získat některé oficiální údaje pořadatelů a odkaz na anglické mateřské stránky http://www.bodiestheexhibition.com/bodies.html. Na nich se můžete poučit např. o vývoji poznatků o lidském těle či shlédnout video z výstavy, samozřejmě odjinud než z Prahy, a v angličtině.