Dnes se setkáme s malířem, který je nazýván "malířem Krkonoš". 31.3.1928 v Praze zemřel František Karel Hron narozený 3.12. 1874 tamtéž. Byl to český malíř a lyžař. Byl prvním závodníkem v Českých zemích, který používal dvě lyžařské hole.
F.K. Hron byl studentem pražské uměleckoprůmyslové školy, posléze se učil u Luďka Marolda a nakonec v letech 1897 až 1899 u Řeka Gysise v Mnichově. V této době také začíná jezdit do Krkonoš a lyžovat. V roce 1900 získal státní stipendium k pobytu v Paříži a po roce se vrátil do Prahy. Ve stylu tehdejšího akademismu se věnoval figurální malbě a otevřel si portrétní ateliér ve Vodičkově ulici. V květnu 1902 se oženil s Annou Tauchmanovou z Jilemnice. Roku 1908 si pořídil roubenou chalupu na Benecku čp. 67 (tzv. Hronov), aby byl blíž svému druhému koníčku - lyžování. Na Benecku se začal věnovat krajinářství. Kromě sportu a malování se zapojil i do společenského života krkonošské české menšiny, a to takovou měrou, že jej Benečtí jmenovali roku 1913 čestným občanem obce.

26.3. 1929 v Lyonu zemřel Bedřich Piskač, narozený 8.5.1898 v České Bělé. Byl to talentovaný, kubisticko - expresionistický český malíř a výtvarník
V letech 1917-1924 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vratislava Nechleby, Karla Krattnera a Otakara Španiela. Již jako student vystavoval s tzv. Novou skupinou v Rudolfinu (1922) a v síni Mánes (1923). V roce 1927 maloval v Jílovém a poprvé společně s Janem Slavíčkem v Německé Rybné. V lednu 1928 podnikl cestu na Korsiku, kde maloval společně se žáky profesora Otakara Nejedlého. Další cesta na jih v roce 1929 se mu stala osudnou, neboť se v Marseille nakazil tyfem. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.. Obrazy Bedřich Piskače nalezneme v Národní galerii, Galerii hlavního města Prahy a ve sbírkách mnoha dalších galerií.
Na aukčním trhu se prodávají obrazy Bedřich Piskače za neuvěřitelně vysoké ceny.

24.3. 1796 se narodil Friedrich Adolph Haage, zemřel 20.9. 1886 tamtéž. Byl to německý botanik a zahradník. Učil se ve dvorním zahradnictví v Drážďanech. V roce 1822 v Erfurtu založil kaktusovou firmu Kakteen-Haage. Byl dobrým pěstitelem se širokým rozhledem, zavedl zásilkový prodej, založil sbírku kaktusů, která se pozvolna rozrůstala a kde se časem objevují všechny novinky. Už dva roky po založení firmy vydal svůj první seznam ve 250 výtiscích, které rozeslal známým zájemcům mezi nimi např. Goethe, Liszt nebo Humboldt a další. Byl po něm pojmenován druh kaktusu kaktusu Mammillaria haageana.

Hans Friedrich Haage byl majitelem nejstarší kaktusářské školky v Německu. Zahradničení v rodině Haage má dlouholetou tradici ještě dříve, než byla založena firma zabývající se pěstováním a prodejem kaktusů. Rod Haage žil v Erfurtu už od 17. století. Všichni předci byli zahradníky a zahradničením se zabývají potomci dodnes.

21.3. 1847 v Praze se narodil Jan Zeyer, zemřel 6.5. 1903 v Praze. Byl to český architekt a stavitel tvořící ve stylu novorenesance. Náleží k generaci Národního divadla. Bratr básníka Julia Zeyera.

Uplatnil se v projektech veřejných i soukromých budov: Janáčkovo nábřeží, Dukelských hrdinů, K. Světlé aj. Navrhl přestavbu Josefova. V letech 1873–1880 spolupracoval na stavbách s architektem Antoninem Wiehlem. Společně sdíleli i kancelář, řadou detailů cituje i lidovou architekturu. Cestou po Praze najdeme mnohé domy, jež nesou podpis Jana Zeyera a architekta Antonína Wiehla. Jan Zeyer je otcem malíře Jana Angelo Zeyera (1878 - 1945.) Nebyla to jen Praha, ale i další města jako Roudnice nad Labem, Železný Brod a další. Podobně jako Antonín Wiehl působil Zeyer v oboru památkové péče.

15.3. 1861 v Nepomuku se narodil Augustin Němejc, zemřel 16.8.1938 v Plzni, byl to český malíř a pedagog.

Vyučil se jako hodinář, v letech 1883 -1884 již však studoval malířství u profesora Františka Seguense na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve studiu pokračovalo na akademii v Mnichově. Obrazy Augustina Němejce představovaly hlavně život prostých lidí na Plzeňsku. Za obraz Beznadějná láska získal na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 roční stipendium v Paříži. Jeho spolužáky byli Luděk Marold, Viktor Oliva, Jožka Úprka, Alfons Mucha.

První studijní cestu podnikl v roce 1881 do Rakouska, Itálie, Jugoslávie, Německa, v roce 1902 do Francie. V městě Nepomuk nalezneme Muzeum Augustina Němejce, malíře života prostých lidí. Vzniklo v Němejcově rodném domě poblíž náměstí, který radnice koupila jako ruinu zhruba za 250.000 korun. Malíř namaloval například oponu Divadla J. K. Tyla v Plzni, Nepomuckého ochotnického divadla, lunety jubilejního sálu Západočeského muzea v Plzni a monumentální obrazy pro Vyšší hospodářskou školu v Plzni, dnes Pavlovova ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
V roce 1999 byl vyhlášen mezi 30 nejvýznamnějšími osobnostmi města Plzně 20. století.

12.3. 1848 se narodil Karl Hagemeister, zemřel 5.8. 1933, byl to německý malíř. Pocházel z rodiny pěstitele ovoce a již jako malý získal zájem o přírodu, lesy a celé prostředí domova. V letech 1871 - 1873 dál studoval malířství, později se vydal na řadu studijních cest do Nizozemí, Itálie. Posléze se Hagemeister vrátil zpět do Německa a do svých krajinářských motivů začal zahrnoval i postavy ze života. V roce 1884 se dostává malíř i do Paříže a získává první expozici v Barbizon Schoole.

Později se malíř vzdává svých olejových barev a pracuje s olejovými pastelkami. Nikdy se nestal formálně učitelem umění na žádné akademii, ale zároveň vždy pomoh tomu, kdo hledal umělecké rady. Stal se i jedním ze zakladatelů berlínské secese. Vystavoval rozsáhle a v roce 1913 byl vyznamenán Bavorským "Řádem za zásluhy o vědu a umění". Následující rok, byl jmenován "královským pruským profesorem". O dva roky později onemocněl, možná otravou olovem z barev, které použil, a vzdal se malování.

Dnes se podíváme do nádherné říše vysokých jehličnanů.
8.3. 1888 zemřel Josif Pančič, narozený 17.4. 1814. Byl to srbský lékař a botanik chorvatského původu. Vystudoval medicínu v Záhřebu a v Pešti a věnoval se i botanice.

Josif Pančič pracoval nejprve v hornickém městě v severním Banátu, zajímal se o geologii a podnikal botanické exkurze do Karpat i jinam. V roce 1845 odcestoval do Vídně, kde se seznámil s botaniky ze Srbska a Slovinska. Zajímala ho květen Bosny a pokusil se tam o zaměstnání. Získal místo lékaře na srbské škole, přijal srbskou státní příslušnost.

Přednášel v Bělehradě na vysoké škole, založil botanickou zahradu, botanizoval v Banátu, Maďarsku, Černé Hoře, Srbsku
, Bulharsku, Itálii a Rakousku. Zpracoval květenu Srbska v několika vědeckých knihách, ale nejznámější je jeho objev dosud neznámého smrku. V roce 1876 hledal se svými studenty nový smrk s v kaňonu Tara a u Zaovine byl úspěšný.

Je to smrk omorika, díky semenům se dostal do evropských botanických zahrad, pak se omorika rozšířila do parků. V Evropě se pěstuje od roku 1880, u nás snad od roku v 1906 v Praze Krči. Je to jedna z nejodolnějších dřevin vůči průmyslovým škodlivinám, včetně kyselého deště. Má elegantní habitus, pěkné jsou skupiny s nižšími až zakrslými jehličnany. Smrk omorika je jehličnatý strom vysoký 30 - 50m s nápadně štíhlou korunou. V roce 1877 upravil jméno český botanik Emanuel Purkyně na Picea omorica /Pančič/ Purkyně.

5.3.1851 se v Třemošné narodil Václav Brožík, zemřel 15.4.1901 v Paříži. Václav Brožík byl český malíř a kreslíř, patřil k obrozenecké generaci Národního divadla v jejíž figurální tvorbě vrcholily obrozenecké a národní myšlenky.

Pocházel z poměrně chudé rodiny a spolu se šesti sourozenci měl nepříliš utěšené dětství. Mladý Brožík se potloukal světem různým způsobem, horlivě kreslil, byl to samouk,. Vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a v Mnichově, studuje v letech 1868-1870, dále v letech 1874 - 1875.Podniká také cestu do Nizozemí, kde zajímá se o staré vlámské a holandské malíře.

Žení se v Paříži s dcerou bohatého obchodníka. Maluje akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku Akademie, údajně trpí teatrálností.

Mistr Brožík maloval 12 hodin denně a ve Francii se stal členem Institutu de France a byl zvolen jako jediný Čech mezi 40 nesmrtelných ve svém oboru. V roce 1899 navštívil Prahu, aby dokončil lunety pro Panteon Národního divadla.

Český malíř historických výjevů, portrétista a restaurátor Petr Maixner se narodil 27.2. 1831 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 22.10. 1884 v Praze.
Jako dítě projevoval svůj talent v kreslení a jiných výtvarných disciplínách a v šestnácti letech byl přijat na pražskou Akademii, kde v letech 1846 - 1853 studoval malířství u prof. Ch. Rubena a E. Enghertha. V letech 1861 - 1863 podnikl několik studijních cest do Itálie a Vídně, kde se školil v historických technikách a restaurování. Po návratu se věnoval vlastní tvorbě fresek a nástěnných maleb a restaurátorským pracím na gotických nástěnných malbách v Kutné Hoře, na hradě Zvíkov i v Praze. Společně s Bedřichem Wachsmannem restaurovali například klenbu průjezdu Staroměstské mostecké věže nebo zasedací síň Staroměstské radnice. Přestože hlavním těžištěm jeho tvorby zůstala především monumentální historická malba, byl rovněž oblíbeným portrétistou. Ze známých osobností lze uvést například portréty Vítězslava Hálka nebo Jana Evangelisty Purkyně.

22.2. 1771 v Římě se narodil Vincenzo Camuccini, zemřel 2.9. 1844 rovněž v Římě. Byl to italský malíř období neoklasicismu. Camuccini se narodil do aristokratické rodiny v Římě a nejprve studoval u svého bratra Pietra, restaurátora obrazů, než dokončil své školení krátkým pobytem v ateliéru malíře Domenica Corviho. Velkou část své rané kariéry strávil studiem a kopírováním antických soch a maleb starých mistrů – zejména fresek od Raphaela a Michelangela ve Vatikánu.
Jeho první a pravděpodobně nejznámější obraz je Smrt Césara z roku 1798. V průběhu své kariéry se zabýval malbou starořímských a biblických témat. Ke konci svého života se stal sběratelem vlámských a nizozemských obrazů. Camuccini byl nadaný kreslíř a jeho kresby byly velmi ceněny jeho současníky. Od roku 1814 byl Camuccini na vrcholu svého úspěchu a obdržel řadu důležitých zakázek, veřejných i soukromých. Byl i nadaným portrétistou.

19.2. 1987 zemřela Milada Marešová, narozená 16.11.1901. Byla to česká malířka, ilustrátorka. Studovala nejprve na umělecko průmyslové škole, v roce 1918 přešla do ateliéru Vojtěch Hynaise na AVU v Praze. Ještě za studií vytvořila rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů, příběhů pro tzv. domácí biograf.

V roce 1922 podnikla studijní cestu po Německu. Následoval pobyt v Paříži, navštěvovala přednášky Františka Kupky. Již v roce 1925 se konala její první výstava v Topičově salonu v Praze. Velkého uznání se jí dostalo v roce 1927, kdy vystavovala v Aventinské mansardě v Praze. Malířku vždy přitahovalo téma ženství: zasazovala se o nový, minulostí nepokřivený pohled na ženu. Větší část druhé světové války malířka strávila v ženské káznici Waldheim, kam byla převezena nedlouho po zatčení gestapem roku 1940 za spolupráci na ilegálním časopise V boj, do nějž jako ilustrátorka přispívala.
Po válce pak téměř na dvacet let přerušuje svou malířskou práci a věnuje se převážně ilustrování knih, kterých za svůj život výtvarně doprovodila na dvě stě.

V nedávné době jsme mohli vidět některá díla malířky Milady Marešové na výstavě Galerie hlavního města Prahy s názvem Nové realismy.

12.2.1799 v Praze zemřel František Xaver Dušek, narozený 8.12.1731.

František Xaver Dušek byl český hudební skladatel, pedagog a pianista, manžel zpěvačky Josefiny Duškové, přítel Leopolda Mozarta a jeho syna W. A. Mozarta. F.X. Dušek byl jednou z předních osobností hudební Prahy koncem 18. století a je považován a zakladatele české klavírní školy. Vynikl jako virtuos na cembalo i kladívkový klavír. Vysoce ceněna byla jeho interpretace Johana Sebastiana Bacha i Philipa Emanuela Bacha.

Ve svém letním sídle na Bertramce manželé Duškovi vedli hudební salon na vysoké úrovni, přijímali nadějné umělce i slavné hudebníky, kteří zavítali do Prahy.

František Xaver Dušek složil 37 symfonií, několik serenád, 36 dechových sextetů, 26 smyčcových kvartetů a okolo 23 smyčcových trií, 6 klavírních trií, četné písně a koncertní árie, a mnoho dalších drobných skladeb. Hudební badatelé očekávají, že v archivech šlechtických rodin se ještě najdou díla Františka Xavera Duška, která doposud nejsou známa.
Pohřben byl na Malostranském hřbitově v Praze

9. 2. 1800 se v Chrastavě narodil Josef Führich, zemřel 13. 3. 1876 ve Vídni.
Rodák ze severních Čech Josef Führich prožil většinu života ve Vídni. Byl činný v oboru nástěnného malířství, tabulových obrazů, kresby a grafiky. Jeho mládí bylo spjaté se severočeskou německy mluvící komunitou. Maloval historické a náboženské náměty, v menší míře též portréty. Malířské začátky získal v dílně svého otce, chrastavského malíře a rytce Václava Führicha.

Byl podporován Kristiánem Kryštofem hrabětem Clam-Gallasem a vstoupil v roce 1819 na pražskou Akademii k Josefu Berglerovi. Studia dokončil v roce 1825. V letech 1827 - 1829 pobýval v Římě, kde se připojil ke skupině nazarénů. Pobyt v Římě byl tehdy považován za vrchol umělecké průpravy. Po návratu žil pět let v Praze, avšak v roce 1834 přesídlil do Vídně, kde s přestávkou v letech 1848-1851 setrval až do konce života.

V roce 1840 byl jmenován profesorem Akademie ve škole historické kompozice, od roku 1851 byl profesorem mistrovské malířské školy. V padesátých letech vytvořil své nejvýznamnější dílo, nástěnné malby pro novostavbu kostela Altlerchenfelder na předměstí Vídně. Za tuto práci byl povýšen do šlechtického stavu.
Podle jeho nákresů byla vytvořena křížová cesta na Petříně, okno v kapli sv. Ludmily v chrámu sv. Víta, fresky v kostele sv. Ignáce, socha sv. Václava na Karlově mostě. Kostelu svého rodného města věnoval oltářní obraz Panna Marie v zeleni.

V roce 1875 byla na počest Führichova životního jubilea uspořádána ve Vídni velká retrospektivní výstava jeho díla. Malíř zemřel v následujícím roce jako vážený a ceněný umělec. V nedávné době byla v Oblastní galerii v Liberci a poté v Národní galerii v Salmovském palci uspořádána výstava z díla Josefa Führicha.

6.2. 1868 se narodil Josef Bašek, zemřel 25.11. 1914 či 1917. Data se různí. Byl to český malíř, krajinář. Studoval na pražské malířské akademii, v letech 1890 - 93 v krajinářské škole profesora Julia Mařáka. Z rodinných a materiálních důvodů vstoupil do c.k. rakousko-uherské armády. Maloval i jako aktivní důstojník, svá díla tvořil v Haliči, v Uhrách a v přímoří u Kotoru. Nějaký čas byl učitelem kreslení na kadetní škole ve Vídni. Od mládí trpěl plicním onemocněním, což vedlo spíše k samotářskému životu. Malíř Josef Mašek rád maloval měsíční noci, soumraky, osvětlená okénka, šero, mlhavé krajiny, tající sněhy.

2.2. 1888 v Chrudimi se narodil Gustav Porš, zemřel 2.5. 1955 ve Skutči. Byl to český akademický malíř, který je známý především svou krajinářskou tvorbou a zobrazením české přírody. V letech 1912 - 1915 vystudoval Akademii umění v Praze u prof. Vlaho Bukovace a Jana Preislera. Je známý zejména jako krajinář, tvořil především na Českomoravské vrchovině, ve Skutči, kde měl vilu a rodinu, a v Železných horách.

Zcela nedávno měl Gustav Porsch úžasnou výstavu v Galerii České spořitelny v Praze. A zde pár slov malíře Františka Kavána:
"Byl jsem na Poršově výstavě báječné. Zimy jeho jsou vůbec nejlepší, co se tady u nás namalovaly. Mně můžete věřit. Ale i mnoho obrazů jiných z druhých ročních období", hodnotí obdivně práci Gustava Porše o generaci starší František Kaván, který žil dva roky ve Vítanově u Hlinska na Vysočině a věděl, jak těžké je namalovat zasněženou krajinu - odstíny bílé a zimní vzduch.
Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo výstavu Gustava Porše navštívil, bylo to krásné a člověk se ponořil do zcela jiné časové dimenze.