Jsme ve Vídni, kdysi sídle císaøe, parlamentu a jiných dùle¾itých centrálních institucí nìkdejšího Rakousko - Uherska, kam dodnes pøijí¾dìjí turisté z celého svìta za skvostnými památkami, které se tu nahromadily za staletí trvání významné podunajské monarchie, která zanikla na sklonku roku 1918. Její existence byla propojena i s našimi zemìmi. Ještì dnes najdeme ve Vídni mnoho èeských jmen, proto¾e spousta našincù sem odcházela za prací. A byli vítáni.
Mnozí se tu i proslavili a nìkteøí tady našli i místa svého posledního odpoèinku. Tak jako tøeba náš známý cestovatel Dr. Emil Holub, který má i se svou paní Rù¾enou jedno z èestných míst na vídeòském Hlavním høbitovì. Dnes jsme se vydali nejen za ním, ale chceme se podívat i ke hrobùm dalších známých osobností, kterých tady prý odpoèívá na tisíc.
Dr. Emil Holub
Høbitov, který le¾í ve ètvrti Simmering, byl navr¾en zahradními architekty Karlem Myliusem a Alfredem Blinchlim roku 187O a otevøen u¾ ètyøi roky poté. Je to opravdu zvláštní místo, které je kromì pohøebištì také velkým parkem a dokonce oázou rekreace pro obyvatele Vídnì. A také oázou pro drobnou zvìø. Stojí ka¾dopádnì za celodenní návštìvu a mnozí toho naplno vyu¾ívají. My se vydáváme tramvají na stanici Zentralfriedhof, kde vystupujeme kousek od hlavní brány. Hned za ní na okraji høbitova nacházíme nevelkou prodejnu, kde si mù¾eme za malý obnos zakoupit plán høbitova s dùle¾itými informacemi pro návštìvníky.
Kavárna
Tohle je opravdu dùle¾ité, proto¾e høbitov je hodnì, skuteènì hodnì velký a zabloudit by se tady dalo velice snadno. Jen kousek od brány si návštìvníci mohou vychutnat velkou kavárnu a cukrárnu s letní terasou. A v ní tøeba pravou vídeòskou kávu a sacher dort i s výhledem na stromy a keøe høbitovního parku.
Hrobka, ve které je pochován vynálezce známého nábytku Thonet
Po posilnìní kávou se vydáváme podle plánku mezi hroby. Høbitov v souèasné dobì slou¾í všem nábo¾enstvím. Kromì katolické má také sekci ¾idovskou, pravoslavnou, muslimskou a dokonce budhistickou. Nás ovšem nejvíc zajímá ta centrální, ve které se nalézají hroby a hrobky slavných osobností.
Hrob skladatele J. Brahmse a Johanna Strausse
Dostáváme se k ní po delším pochodu kolem velkých Arkád opìt s mnoha hrobkami kdysi bohatých a slavných mu¾ù a ¾en a mezi stromy a keøi stále k centru, kterému dominuje na obrovském prostranství velký kostel sv. Karla Boromejského s vysoko ènící kopulí. Tady jsme u cíle. V parkové úpravì pøed kostelem tu mají své sekce všichni slavní, kteøí tu odpoèívají od dob staré monarchie. Architekti, cestovatelé, hudebníci, divadelníci, malíøi. A také tehdejší politici. Nacházíme tady Beethovenùv hrob a hned vedle symbolický pomník Mozarta. A hrob Johanna Strausse. Jen pár krokù od nich se nám po troše hledání daøí koneènì najít i hrob našeho cestovatele Dr. Emila Holuba a jeho paní s cestovatelovou bustou na vrcholu. Chvíli u nìj postojíme, abychom se pak vydali dál. Proto¾e jen nedaleko v sousedství je tøeba místo posledního odpoèinku stavitele Suezského prùplavu pana Negrelliho. A další a další.
Høbitovní kostel
Tady by se dalo strávit hodnì èasu, ale my se vydáváme na prohlídku høbitovního kostela, který i uvnitø ohromuje svou velikostí a výzdobou ve stylu vídeòské secese. Byl postaven v letech 1907 a¾ 1910 a na jeho výzdobì se podílelo mnoho tehdejších významných umìlcù. Vèetnì napøíklad G. Klimta. Nemù¾eme se odtrhnout od nádhery zlacených mozaik a svícnù, proto¾e tady se tenkrát rozhodnì nešetøilo. Kdy¾ nakonec vycházím ven, objevuji tam ještì jeden nenápadný vhod, který vede zvenèí do obrovské prostory krypty pod celou hlavní lodí. A na jejím konci je velká zdobená a osvìtlená hrobka, ve které odpoèívá nìkdejší nejvýznamnìjší mu¾, starosta Vídnì pan Karl Lueger, po kterém byla pojmenována hlavní ulice v centru mìsta. Vycházíme ven. Navštívili jsme dnes jen èást tohoto høbitovního parku, který je místem odpoèinku slavných. A jakousi výkladní skøíní tehdejší monarchie. Ka¾dopádnì stojí za to se sem podívat.
