Kanárské semínko
„Øekni kanárské semínko a vyber to z webu,“ parafrázovala naše babièka ve svém monologu staré èeské rèení o nìèem, co je pøíliš tì¾ké. Zamávala svým oblíbeným èasopisem. "Pøedstavte si, ¾e toto bude od tohoto roku existovat pouze na webu," øekla plná výsmìchu. „Nemù¾u si to pøeèíst v posteli? Bude to schované v této krabici?“ ukázala na PC. „Mám se tam vplí¾it? Zapadnu vùbec? Je tam kyslík?" Ukázalo, jaké fantastické pøedstavy o internetu tato laskavá duše skrývá a jak fantastické jí z tìchto fantastických nápadù bìhá mráz po zádech. "Tyhle kompy mì pøivedou k šílenství," svìøila se. „Slyšel jsem od dìtí, kolik do nich jde. Jaké mno¾ství informací!"
"A dezinformace," rozdmýchal jsem plameny jejího vzrušení.
„Je to plné zemí, domù, vesnic, nádra¾í, lokomotiv, náklaïákù, vrabcù, kosatek, prezidentù, zloèincù, umìlcù, vajeèných hlav, medvìdù, politikù, psù, koèek, jehòat, ¾alobcù a nyní i mì. Budu vy¾dímaný a zadýchaný. Teï u¾ vím, proè to díky štíhlosti je snadné. Anorektièky budou snáze nasávány internetem. Tuky vyplòují více místa. A co kdy¾ chytím nìjakou infekci!?“ pøekøièela sama sebe. "Dìti mi øíkají, ¾e to místo mù¾e být plné virù, které s Paralenem 500 neporazíte. Øíkali, ¾e viry po¾írají všechny zprávy, které tam jsou." Napøíklad kolik stromù roste na Šumavì a všechny pøíbìhy, èlánky a obrázky. Mohli by sníst i mì. Øíkají, ¾e bych musel utéct do jiných sítí. Dívám se na TV 2 a jsem ohromen, kolik sluncí je ve vesmíru. A kolik planet kolem nich pobíhá!“
"Zemì v bì¾eckých botách je pìkný nápad," smìju se.
„Nìjaké bì¾ecké boty! Teï má ka¾dá Zemì podpatky vysoké jako Eiffelova vì¾,“ smìje se babièka. „Ba»a by mìl radost. Kdyby ve vesmíru byla nìjaká legrace, ale zdá se tak vá¾ný a tichý. Co myslíš?"
"Kdo ví, jestli se Mar»ané smìjí k prasknutí, kdy¾ jim smích dìlá dovádìní na bøiše, nebo šílenì kopou do prostoru, kdy¾ je nìco se¾ere?" škádlím ji.
„Víš, co bych rád vìdìl? Jak tito planetáøi vypadají. Ve škole nám øekli, ¾e mu¾ budoucnosti bude mít velké holohlavé teplo, poloslepé oèi, obrácenou páteø, slabé malé ruce a pavouèí nohy. Nebude je moc potøebovat, proto¾e bude sedìt jen u poèítaèe. Doká¾u si pøedstavit ka¾dou planetu, kterou obývá holohlavý a ovládá všechny vìci na internetu.“
Babièèin popis mu¾e budoucnosti mì pøimìl znovu pro¾ít fotky lidských embryí, které jsem onehdy vidìl v televizi. Poøídil je Dr. Jan Evangelista Jirásek ve Spojených státech: Velká plešatá hlava, pavouèí konèetiny jako v prenatálním vìku, sedící v plodové vodì u poèítaèe… Moje konvoluce mì mo¾ná opustily, ale popisy byly tak stejné!
"A co kdy¾ nìjaká zlomyslná katastrofa zpùsobí, ¾e se na Zemi objeví elektøina?" Babièka pokraèovala. „To vyvolá peklo! To bude konec! To bude pro ten shon vše. Nastane tma. Konec civilizace! Slyšte mì, jak se raduji." Pøestala se smát. Odešla do kuchynì, aby se její karbanátky plnìné parmazánem nepøipálily a jejich nádherná vùnì se linula bytem, a vrátila se s varnou l¾ící a zvedla ji jako dirigentskou taktovku. Zachmuøila se. "Poèkej chvíli! Pokud váš internet netiskne papír pro své èasopisy, nepotøebuje tìlo pro èlovìka. Nemù¾eš obejmout toho, koho miluješ. Pošleš mu jen e-mail? Nebudou se lidé milovat? Jaká výhodná koupì — nápadník v poèítaèi! Budeme jen duše. Tìla odhozená na smetištì! Nìkomu pošlu e-mail. Adresát bude šílet radostí. Mo¾ná se to dìje ve vesmíru u¾ dlouho a my jsme jen pøedpotopní. S myší stíháme internet. Ké¾ by to byl alespoò tygr!" dodala s despektem. "Proto nikdy nepotkáte mimozemš»ana," uzavøela. "Nemá tìlo, ale ¾il by na síti nav¾dy, kdyby tam byl." Ani kdyby tam u¾ nebyl. A opravdu tam chce být? Mo¾ná je š»astný v Tartaru, domovì duší. Jaký je vùbec pokrok? Mysli na to. Rodièe vynakládají veškerou svou energii jen na to, aby nakrmili své dìti, aby byly zdravé a dobré ve škole. Dìti je odmìní. Budou vzdìlaní a udìlají spoustu neuvìøitelných vynálezù.
Víte, co je tak paradoxní? Jejich rodièe budou pozadu. A jejich prarodièe budou negramotní.“ Ké¾ by to byl alespoò tygr!" dodala s despektem. "Proto nikdy nepotkáte mimozemš»ana," uzavøela. "Nemá tìlo, ale ¾il by na síti nav¾dy, kdyby tam byl." Ani kdyby tam u¾ nebyl. A opravdu tam chce být? Mo¾ná je š»astný v Tartaru, domovì duší. Jaký je vùbec pokrok? Mysli na to. Rodièe vynakládají veškerou svou energii jen na to, aby nakrmili své dìti, aby byly zdravé a dobré ve škole. Dìti je odmìní. Budou vzdìlaní a udìlají spoustu neuvìøitelných vynálezù. Víte, co je tak paradoxní? Jejich rodièe budou pozadu. A jejich prarodièe budou negramotní.“ Ké¾ by to byl alespoò tygr!" dodala s despektem. "Proto nikdy nepotkáte mimozemš»ana," uzavøela. "Nemá tìlo, ale ¾il by na síti nav¾dy, kdyby tam byl." Ani kdyby tam u¾ nebyl. A opravdu tam chce být? Mo¾ná je š»astný v Tartaru, domovì duší. Jaký je vùbec pokrok? Mysli na to. Rodièe vynakládají veškerou svou energii jen na to, aby nakrmili své dìti, aby byly zdravé a dobré ve škole. Dìti je odmìní. Budou vzdìlaní a udìlají spoustu neuvìøitelných vynálezù. Víte, co je tak paradoxní? Jejich rodièe budou pozadu. A jejich prarodièe budou negramotní.“ Ani kdyby tam u¾ nebyl. A opravdu tam chce být? Mo¾ná je š»astný v Tartaru, domovì duší. Jaký je vùbec pokrok? Mysli na to. Rodièe vynakládají veškerou svou energii jen na to, aby nakrmili své dìti, aby byly zdravé a dobré ve škole. Dìti je odmìní. Budou vzdìlaní a udìlají spoustu neuvìøitelných vynálezù. Víte, co je tak paradoxní? Jejich rodièe budou pozadu. A jejich prarodièe budou negramotní.“ Ani kdyby tam u¾ nebyl. A opravdu tam chce být? Mo¾ná je š»astný v Tartaru, domovì duší. Jaký je vùbec pokrok? Mysli na to. Rodièe vynakládají veškerou svou energii jen na to, aby nakrmili své dìti, aby byly zdravé a dobré ve škole. Dìti je odmìní. Budou vzdìlaní a udìlají spoustu neuvìøitelných vynálezù. Víte, co je tak paradoxní? Jejich rodièe budou pozadu. A jejich prarodièe budou negramotní.
"Tak, babièko, to jsi trochu pøehnala."
„Jsem? Dovolte mi uvést pøíklad. Pro zaèátek, jen málo lidí z mé generace umí vybírat peníze z bankomatu. Na nìkolik sekund jsou zvyklí dostávat úèty poštou a nebudou platit za nìco, o èem nevìdí. Jsou zmatení a dìlají chyby. Podívej se na mì. V létì jsem, jak víte, prodal státu jeden metr ètvereèní svého majetku, který nutnì potøeboval. Vydìlal jsem tedy asi ètyøi sta tøicet korun. Ale jeliko¾ jsem se nevzdìlával na netu, netušil jsem, ¾e musím do dvou týdnù zaplatit daò z pøíjmu a finanèní úøad mi dal pokutu pìt stovek. Vzhledem k tomu, ¾e se u poèítaèù vyhýbám, jel jsem tam osobnì. Doma, který je, jak víte, 150 kilometrù daleko. Tak¾e vèetnì jízdného jsem z kabelky vylovil sedm set ètyøicet korun. Podívejte se, jaké obchody dìlám. Doufám, ¾e jsi na mì pyšný,“ zachichotala se babièka pobavenì. Nemù¾ete popøít, ¾e tato internetová vìc, poèítaèová vìc nebo whatchamacallit, zcela oddìlila mladé od starých. Za starých èasù mìly všechny kultury, které pøe¾ily, úctu ke starým lidem. Byli pro nì hrdinové. Milksops pøebíral rady a zkušenosti od svých prarodièù. Uctívali své starší jako bohy. Dnešní staøí lidé neumí mluvit s poèítaèi, proto¾e se nenauèili je rozbít. Buï nemají peníze na jejich nákup, nebo mají pøíliš špatné oèi. Ale jejich potomci jsou nabití spoustou internetových mouder a definic. Vìtšinou ale netuší, jak je pou¾ívat. Tak¾e hrají hry. ®ivot je hra, to je jisté: Goodies versus Baddies. Nebe nebo peklo, jsme v tom tak dobøí. Ale zdá se, ¾e se nám nedaøí znovu získat Ztracený ráj. Sledujte veèerní zprávy v televizi a dáte mi za pravdu. Den co den! Chesterton napsal: „Reformátor má v¾dy pravdu v tom, co je špatnì. Èasto se však mýlí v tom, co je správné.“ Míè, který hrajeme na stadionu svìta, je plný výbušnin a nenávisti, proto¾e o nikom jiném vlastnì nikdo nic neví. Tak¾e se navzájem podezírají z nejhoršího. Jak to, ¾e si s tím váš vševìdoucí internet neví rady? Ví se, kdo vstøelí branku? Dlouho mi všechno pøipadá jakoby zkreslené. Babièky na kolenou prosí svá vnouèata, aby byla tak hodná a ukazovala jim nové fotky z dovolené zaèarované do støíbrného kotouèe, proto¾e nevìdí, jak je vidìt a potìšit. Jen¾e vnouèata s nalepenými mobily na uších nemají èas. Pøíbìhy babièky a dìdeèka je otravují. Staøí lidé ve svých rodinách mlèí. Nemají na výbìr. Dr¾í se v ústraní a jsou smutní. Dìti ani nevìdí, ¾e dìdu bolí záda. Nemají ¾ádnou empatii. K èemu je dobrý soucit? Je to jen slabost, zátì¾ a ztráta èasu. Spolknìte své prášky, pokud jste milionáø, a jdìte spát! Je to proti pøírodì. Dítì, které hlídá svou matku, jí mù¾e èasem pohrdat. Co je digitalizace ve srovnání s mateøskými city? To není demagogie. Jako by se zelená vìtvièka vysmívala svým koøenùm. To má být pokrok?"
Otevøel jsem knihu. "Uvidíme, co si tvùj Chesterton myslí o pokroku." A cituji: „Vìøím, ¾e to, co se v historii skuteènì dìje, je toto: starý èlovìk se v¾dy mýlí; a mladí lidé se v¾dy mýlí v tom, co je s ním špatného. Zatímco starý mu¾ se mù¾e dr¾et nìjakého hloupého zvyku, mladý mu¾ na nìj v¾dy zaútoèí nìjakou teorií, která se uká¾e být stejnì hloupou.“
„No, jsme tady! A narodil se v roce 1874."
Její pøesné datum mì šokovalo.
"Pøeèti si víc, a¾ najdeš tu stránku," zeptala se mì babièka zvìdavì.
„Pokrok nebyl nikdy víc mravenèení ne¾ pronásledování obyèejného èlovìka. Zdá se, ¾e nezùstalo nic normálního, co by se ještì dalo obyèejnému èlovìku vzít."
“ A mìl tak pravdu. Za mých èasù si ka¾dý døevorubec postavil chatu v horách – na kopci nad øekou, s malou studánkou nalevo a potokem napravo. Bylo mu to tak líto: Tady je ticho! Tak nudné! Hospoda tak daleko, z kopce, do kopce, v blátì nebo snìhu, cítím se tak osamìle! Snil o koòských povozech, podnikání a ¾enì, která by s ním mohla sdílet svùj ¾ivot. Byl by tak vdìèný a nikdy by se s ní nerozvedl. Stejnì to nebylo mo¾né. Kdyby vidìl televizi nebo poèítaè, byl by bì¾el do nejbli¾šího kostela a oblehl Všemohoucího Pána, aby obnovil svùj zdravý rozum. Jak se všechno zmìnilo! V krátké dobì — jeden lidský ¾ivot! Nyní by chýši døevorubce zanikly paneláky. Pod verandou, kde uklízel svùj dnešní houbaøský sbìr, byla by tam rušná dálnice s burácejícími kamiony a páchnoucími výfukovými plyny, ve dne i v noci. Letadla na obloze místo èerných èápù; nedotèená studna se zmìnila na ¾umpu plnou jedovatých šrotu.“
Babièka mlèela. Pøedstavuji si chalupu ve svahu v plném kvìtu. Je tam klid, obèas ho vyruší bzuèící vèely. Monotónní huèení øeky léèí vaše nervy. Pøedpokládám, ¾e takový luxus si mù¾e dovolit málokdo. Døevorubec by nemìl peníze.
"Zítra," zaèal mùj milý rebel, "prezident republiky udìlí státní cenu tomu, kdo vynalézá louky."
Zdálo se, ¾e jí praskne hlava, a šla spát. Ráno si u snídanì povzdechla: „Napùl zavøu oèi a ocitnu se v jeskyni. V té jeskyni je jeskynní mu¾. Sedí na plastové podlo¾ce s poèítaèem, surfuje na webu, chlastá Pilsner Urquell a všude kolem se pasou moravské klobásy. Vidìl mì, zpanikaøil a køièel, ®eno!!! Jedno kliknutí a byl pryè. Kdy¾ si myslel, ¾e vzduch je èistý, chtìl být zpátky ve své jeskyni a také se mu to podaøilo. V hlavì mìl tento malý cestovní kompas. Pokud bude chtít, zjistí, kdy nejbli¾ší létající talíø odlétá z Jupiteru do Rychnova nad Knì¾nou, a bude tam. Vidíš, nemù¾u se poøádnì vyspat kvùli tìm poèítaèùm. Tohle musí pøestat! Proto,“ vstala, stiskla podpatky a oznámila mi své rozhodnutí: „Pøe¾ila jsem druhou svìtovou válku, rudí a souèasný re¾im mi také dává zabrat; podej mi ¾idli, zapni komp a nauèíš mì to!“
Líbilo se jí, ¾e maršál Radecký šel do bitvy. Netrvalo dlouho a házela kolem sebe pojmy jako software, server, virtuální svìt, hackeøi, antivirus, kyberšikana, distribuovaný útok, Facebook, Wikipedie, bity a bajty a surfovala na webu, jako by to dìlala odnepamìti.
Vím, kdo ochrání tuto planetu pøed srá¾kou s asteroidem BS-34, 60 000 kilometrù od Zemì. Moje babièka to udìlá, nejspíš loupe brambory v kuchyni... Najde zpùsob, jak ten asteroid odklonit, nebo ho vystøelit do hvìzdného prachu, který buï zlikviduje malým vysavaèem, nebo ho nechá splynout do nové hvìzdy která by nám všem pøála š»astný ¾ivot. Na té hvìzdì bude babièka filozofovat, jestli je svìt staøík nebo dítì, jestli budeme mít auta s køídly, pìnu bez piva a mìsta pod moøským dnem, dvouhlavé vèely, aby bylo hodnì medu… jen se podívejte ty dìti na Haiti…
Povídání o kanárských semenech…
Ludmila Lojdová
