Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Judita,
zítra David.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mája na cestách

Ranní tramvaj není zrovna místo pro romantické rozjímání. Ještì mo¾ná kdy¾ si sednete. Ve stoje pøi cestì do práce MHD podléhají snìní jen skalní romantici. Dnes jsem ovšem to štìstí mìla, sedím a pøiznám se, ¾e mám chu» si ještì trochu zdøímnout. Pokud se vám to zdá trapné, pak zøejmì chodíte do práce pìšky, jezdíte na kole, nebo se dopravujete na místo, kde vytváøíte hodnoty, nìjakým dozajista pøíjemnìjším a osvì¾ujícím zpùsobem. Vìzte, vy nepouèení ranním harcováním, ¾e dobrá tøetina cestujících (sedících) podøimuje, další ètou ranní tisk, jen pár mladých je ochotno jak¾ tak¾ konverzovat, ale vìtšinou jen prostøednictvím mobilu. Další, zvláštì stojící, se tváøí, jako kdyby je ráno ještì v posteli nìkdo polil studenou vodou, museli vypít kafe se škraloupem a navrch dostali pár pohlavkù.

Ale k vìci. Sedím a pøivírám oèi, abych si schrupla, kdy¾ tu zaslechnu bzuèení. Vosa! Kouknu na okno, ale ouha. Zatímco vosu bych nemilosrdnì sprovodila ze svìta, na vèelu si netroufnu. Ne, ¾e bych se bála. Ale znáte to – vèelky jsou u¾iteèné a jsou také vzorem pilnosti. Tak¾e jen pozoruji, kterak se marnì sna¾í prodrat se oknem ven, za jarním sluncem, za vonícími keøi. Je ještì slabá, snad je to první jarní vèela. Bzuèí a bzuèí. Je mi jí líto a pøiznám se, ¾e musím obdivovat jejího sportovního ducha.

Stále znovu a znovu se sna¾í, ale najednou je ticho a vèelka nikde. A» koukám, jak koukám, nikde ji nevidím. Tøeba se jí to nakonec povedlo. Ale ne, usadila se mi na sukni. Nu co¾, nìkdo cestuje se psem, jiný s morèetem, ve veèerních hodinách potkáte i lidi pøepravující opièku. Tak proè bych já nemohla jet tramvají se vèelou na klínì. Tøeba je to vèelka Mája. Jen aby zùstala klidnì sedìt, mohly bychom spolu na „Míráku“ vystoupit. Pozoruji ji teï docela pohodlnì, zdá se, ¾e je unavená. Odpoèívá a pak si zaèíná umývat køidélka. Je to Mája, u¾ je to jasné. A¾ bude vystupovat, bude krásná a neodolatelná. Pochopila, ¾e jsem její jediná šance, a tak se klidnì vìnuje své toaletì.

Tramvaj zastavuje a lidé o¾ívají. Flegmatici, visící celou cestu na tyèích a kalným zrakem pozorující okolí, se vrhají s netušenou energií k východu. Ti, kteøí mìli to štìstí a urvali místo k sezení, se chtìjí stejnì rychle dostat ven. Jen já nepospíchám. V té tlaèenici by nìkdo mohl Máje ublí¾it. Vystupujeme opatrnì jako poslední. Zlehka zatøepu sukní a vèelka padá na zem. Jen aby ji další várka tìch náhle energických tvorù nezašlápla! Ještì se ohlédnu, ale Mája u¾ odlétá, ani nezamává, nevdìènice.
Jen doufám, ¾e najde Vilíka.
 
Eva Vlachová
* * *
Ilustrace © Iva Pospíšilová

Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 21.06.2022  10:11
 Datum
Jméno
Téma
 21.06.  10:11 Vesuviana
 21.06.  09:53 Von
 21.06.  09:50 Václav
 21.06.  07:53 Pøemek