INDIE
Kamarádka Kim se u nás zastavila na kus øeèi. Zaèala s tím, ¾e by hroznì ráda jela na dovolenou do Indie. Jednu zájemkyni, co by jela s ní u¾ má. Její man¾el nejeví o Indii zájem. „Nechcete se k nám pøidat"? Vladimír se rozzáøil. Moje reakce však byla negativní. Nikdy mì Indie nelákala, spíš odrazovala. Dokumentární programy, které jsem o Indii zhlédla dotvrzovaly, ¾e je tam neradno jezdit. U¾ kvùli hygienì a to hlavnì. Pøedstava, ¾e tam nìco sním a vznikne problém, vzdaloval mou touhu po Indii. Kim se divila a ¾e nevadí, kdy¾ nepojedeme. S kamarádkou Jannine to zvládne bez nás, i svého mu¾e, který operoval s tím, co já a ona ho pøece nebude nutit a pøesvìdèovat.
Mì však pøesvìdèili, a to s podmínkou, ¾e pojedeme s Wendy Wu spoleèností. Organizují zájezdy do Asijských státù s malými skupinami lidí. Byli jsme s nimi v Èínì v roce 2005 a vše probìhlo v naprostém poøádku. Na Èínu máme ú¾asné vzpomínky. S Wendy Wu jsou zajištìny krásné hotely, s jídlem si nikdo nemusí dìlat starosti, nebo» o všechno je do puntíku postaráno. Kim nic nenamítala, naopak, souhlasila. S jakou spoleèností se do Indie dostane byl ten její nejmenší problém. Smíøila jsem se s myšlenkami na cestu do Indie. Pøed cestou jsme zavítali do støediska na povinné oèkování, koupili tam malou cestovní lékárnièku doporuèenou a pøipravenou lékaøi do zemí, jako je právì Indie. Léky, které jsme obdr¾eli nahánìli vìtší strach ne¾ z výletu a modlili jsme se, aby nebylo potøeba jejich pou¾ití.
Odletìli jsme z Canberry. Cesta nám ubíhala dobøe a na druhý den brzy ráno jsme dorazili do Singapuru. Další spojení do New Delhi bylo a¾ v 17 hod. Tím pádem jsme si do sytosti u¾ívali flákání v letištní hale. Štìstí, ¾e Changi letištì je velice moderní a pohodlné. Prospìla nám masá¾ unavených nohou. Po osmi hodinovém letu nohy potøebovaly rozproudit krev v ¾ilách. Hned jsme se cítili lépe a èekání bylo pøíjemnìjší.
Kim s pøítelkyní pøiletìly ze Sydney pozdìjší linkou a¾ odpoledne. Jannine nám byla pøedstavena a spoleènì jsme se radovali v oèekávání zajímavé dovolené s neopakovatelnými zá¾itky, ze zemì velkých rozdílù. Reprezentativ Wendy Wu spoleènosti - Vishal, si nás vyzvedl ještì s dalšími pøihlášenými v Delhi na letišti a zavezli nás s øidièem po dlouhém letu do hotelu.
Kdy¾ nás Vishal poèítal, mìli jsme radost, ¾e se bude starat pouze o jedenáct zájemcù tohoto výletu. Menší skupinky pøipomínají rodinné spolky, poèetné jsou unavující. Letmo jsme se pøedstavili a odporouèeli na vytou¾ený odpoèinek do pokojù.
Ráno po snídani nás èekala projí¾ïka ve tøetím nejvìtším indickém mìstì s 18 miliony lidí. Na první dojem z Indie se hned tak nezapomene. Vládl neskuteèný chaos a zácpa aut na silnicích. Pravidla provozu? Ty skoro nikdo nedodr¾uje. Jak to prostì v dané situaci vychází. A ten hluk z klaksonù pùsobil jako špatná zkomponovaná skladba rozladìných zvonù.
Bylo nám líto ¾ebrákù a nuznì vypadajících lidí. Špína s odpadky hyzdily ulice a mezi nimi se la¾o plá¾o promenádovaly krávy a kozy. To bylo nìco, s èím jsme se do této míry ještì nikdy nesetkali. Uvìdomili jsme si v jakém nadbytku ¾ijeme naše ¾ivoty a kolik nepotøebných vìcí se v našem domì schovává. Podívaná z autobusu byla vyhlídka z bezpeèného místa. Jiné to bylo pøi vystoupení z tohoto zdánlivého bezpeèí. Pøi pøecházení z jedné strany ulice na druhou hrozilo nebezpeèí ¾ivota.
Autobus zastavil pøed Red Fort. Obdivovali jsme historické monumenty a ještì ten samý den zhlédli nejvìtší indický Mosque Jama Masjid a Gandhi Smriti muzeum. Vzpomínka na velikána Mahátmu Gándhího. Cestujícím do Indie vzpomínkové místo doporuèuji. V muzeu byl naprostý klid a pohoda. Pøi zpáteèní cestì na hotel nás opìt rozladil hluk a chaos v ulicích.
U seznamovací veèeøe jsme si navzájem pøedávali poznatky z prvního dojmu dovolené. Oèekáváme další pøekvápka ze zemì plné kontrastù. S našimi spolucestujícími se seznamujeme postupnì. Zdá se, ¾e jsme ú¾asná skupina. Man¾elé z Perthu - Esma pùvodem z Malajsie, John Australan, man¾elé z Victor Harbor - Franca Holanïanka, Vic Australan, Alan Australan z Melbourne, Cecilia pùvodem z Bornea ¾ijící v Perthu, Kim Èíòanka, Jannine Anglièanka a my dva. Jediný, kdo se zájezdu úèastnil z Evropy byl Skot Barry.
Do mìsta Varanasi (Benares) nám letadlo odlétalo na druhý den brzy ráno. Ranní jízda mìstem na letištì byla pøívìtivìjší a klidnìjší. V 6.30 u¾ jsme byli v nejstarším, zároveò hlavním mìstì hinduismu ‐ Varanasi. Neskuteèné mìsto, plné barev, linoucí se kolem západního bøehu øeky Gangy (Ganges). Mnoho zasvìcených pøijí¾dí do mìsta za modlitbami a smytím všech høíchù v posvátné øece. Puja ceremony of Ganga Aarti. Je to oslava plná rituálù, písní a modliteb. Aarti znamená bo¾ské svìtlo. My jsme se do posvátného mìsta dostavili právì první den Holi festivalu, který se koná plných pìt dní.
Vishal nás pøedstavil lokálnímu prùvodci mìsta Varanasi. Oba dva mìli pøipravené barvy. Legrace nastala, jakmile jsme si navzájem zaèali malovat oblièeje pestrými barvami. Museli jsme pøece vypadat autenticky na veèerní ceremonii. Od hotelu jsme odjí¾dìli k posvátné øece s rikši. Ind, který si nás za sebe posadil, poctivì šlapal, aby nás na oslavu vèas dopravil. Takový hubený prïolka to byl a dìsilo nás, co námahy musí vynalo¾it k pøepravì našich pøepapaných tìl. S ostatními rikši jsme tvoøili øetìz, pomalu, ale jistì blí¾ícímu se k øece. Opìt jsme ¾asli nad špínou kolem nás.
Jako by celé to historické místo sedìlo na odpadkovém smetišti. Jízda smrti trvala od hotelu ke Ganze 20 minut. Motorové vozidla troubily jedno pøes druhé, krávy a toulaví psi se pletli ve vozovkách. Mezi tím vším nepoøádkem se hem¾ilo nesèetné mno¾ství ¾ebrákù. Znovu jsme si uvìdomili, jak je nám v Austrálii dobøe. Dorazili jsme na místo, sešli k loïkám, kde na nás èekal èlovìk s takovou chatrnou kocábkou. Mìli jsme obavy, aby se øeka nestala naším pohøebištìm. Chlápek však pádloval obratnì, tak¾e se nebylo èeho bát. Pøiblí¾ili jsme se k místu kremace (Chat).
Hoøelo na bøehu pøibli¾nì na sedmi místech. Rituál spalování zesnulých se odehrává ka¾dodennì 24 hodin nepøetr¾itì. Není divu pøi tak velké populaci lidí. Hindové i z jiných èástí Indie putují k øece Ganze s pozùstatky svých nebo¾tíkù, aby po spálení mohli popel hodit do posvátné øeky. Sen ka¾dého Hinda je být upálen právì ve Varanasi. Duše bude spasena oèistou tohoto rituálu a èeká jí další krásnìjší zrození podle jejich víry.
Po západu slunce jsme byli svìdky nádherné hinduistické Holi ceremonie se zpìvy a pálením voòavých olejù. Na hotel jsme se dostali k pùlnoci opìt s rikšou, který se proplétal mezi vším tím chaosem. Tajil se nám dech z toho všeho, tìšili jsme se na odpoèinek a hlavnì klid.
Další den zaèal o pùl šesté ráno. Autobus nás dopravil do centra mìsta, nedaleko øeky Gangy. Dalších 20 minut jsme pokraèovali pìšky. Hem¾ilo se tam kolem dokola plno lidí. Pozorovali jsme jejich ranní activity. Opìt se probudil soucit s ubohými zvíøaty. Hrabali v odpadcích a hledali ob¾ivu.
Jak je to s titulem posvátné krávy jsme se ptali Vishala. Chtìli jsme tu smutnou situaci objasnit. Dokud krávy dávají mléko, jsou krmené a opatrované. Jakmile kráva zestárne a je neproduktivní, lidé, kteøí jí vlastní vypustí krávu na svobodu a ono bezbranné zvíøe køi¾uje indickými ulicemi. Doma pošlá kráva by chudé rodinì stála hodnì penìz za kremaci. Jestli¾e na vlastní pìst pøe¾ívá na ulici a chcípne, musí se postarat státní orgán. Opravdu roztomilé vysvìtlení.? Brr! Náš názor, jaký ukrutný osud kravièky mají, nezmìnil. Blí¾ili jsme se k posvátnému místu vystrašení z toho, aby na nás neskoèily opice a nepokousaly nás. Skákaly po kamenných monumentech a ohro¾ovaly kolemjdoucí. Ještì ¾e to oèkování zahrnulo i vzteklinu. U øeky jsme nasedli do kocábky a pluli k dalšímu pohøebnímu místu. Východ slunce byl tak krásný, ¾e jsme na chvilku zapomnìli, za jakým úèelem byl výlet zamýšlen. Fotografovali jsme tu nádheru, která vyvolala bla¾ený pocit pohody. Na místech po upálených hrabali psi. Jeden z nich dokonce okusoval pa¾i nìjakého nebo¾tíka. Mráz nám šel po zádech. Prùvodce z tohoto kraje nám vysvìtloval, jaká je to èest, se nechat upálit tradièním zpùsobem. Všude dokola to smrdìlo èmoudem a z kalné vody šel pøíšerný zápach. Ranní oèista vìøících byla další podívaná k nezapomenutí. Chlapi se v plavkách potápìli, mydlili svá tìla, vlasy, i tu vodu labu¾nì popíjeli. ®eny se noøily obleèené v sárí do té moèùvky. Nìkteøí myli krávy, další prali prádlo. Pøipadali jsme si jako souèást nìjakého filmu.
Prùvodce dále vysvìtloval, ¾e chudí, kteøí nemají na zaplacení døeva za úèelem upálení musí být spálení v lacinìjším- elektrickém krematoriu, vybudovaným státem.
Vladimír se zajímal o vory s mrtvými, plovoucích po øece, jak to vidìl v dokumentech. Existují ètyøi výjimky, proè nemù¾ou být lidé upálení tradiènì. Podmínkou je jeden èlovìk na hranici, vysvìtloval prùvodce.
Tìhotná ¾ena (?) - Dvì duše, tak¾e odlo¾ená na vor napospas osudu.
Vìøí se, ¾e èlovìk posti¾en spalnièkami, byl potrestán smrtí a tím pádem nemù¾e být tradiènì upálen.
Ten, kdo zemøe pøi nehodì není podle výkladu také pøirozená smrt. Podle hinduismu je to potrestání a dotyèný si nehodu zaslou¾il.
Vrah se svou obìtí také nemají právo ukonèit ¾ivotní pou» tradièním ¾ehem.
Bylo to smutné poslouchat.
Tolik lidí jezdí do Indie z celého svìta a hledají toho svého guru. Kastování je snad ta nejvìtší nespravedlnost, se kterou nesouhlasí mnoho lidí na svìtì. Narodit se chudý, umøít chudý? ®ádnou lepší šanci ten èlovìk v ¾ivotì nedostane? To je teda smutné pomyšlení. Vykoupení ho èeká a¾ v pøíštím ¾ivotì. To, ¾e je chudý je podle výkladu zase potrestáním - karma.
Svìøila jsem se na téma kastování Cecílii a ta mi velice pìknì odpovìdìla: "V naši, takzvané kapitalistické demokracii se také kastujeme. Lidé se tøídí podle vzdìlání, koníèkù atd." Mìla pravdu, kterou si èlovìk neuvìdomuje.
Další den jsme odletìli do Unescem chránìné oblasti Khajuraho. Malá vesnice je obklopena paláci (Temply) zasvìcených bohùm - Shiva, Vishnu a Jain nábo¾enství. Chandela vládci vybudovali kámasútra Temply mezi 900 - 1300 AD. Seskupení 85 Templù patøilo hinduistickému a janskému nábo¾enství. Pouze 25 z nich se dochovalo do souèasnosti. Sousoší kámasútry zdobí Temply ze všech svìtových stran a vypráví nám vizuální pøíbìhy z minulosti. Bydleli jsme nedaleko v krásném resortu a u¾ívali si klidu po vzrušivém zá¾itku z Varanasi. Po zhlédnutí Templù a procházce v zahradách resortu jsme šli do divadla na tradièní pøedstavení. Bylo to ú¾asné, jak mladí urostlí taneèníci, taneènice a zpìváci mìnili ke ka¾dému tanci jiné barevné kostýmy. Ten veèer jsme nemohli zá¾itky usnout, a to nás èekal v brzkých ranních hodinách výlet na safari. V šest ráno vyjely dva jeepy a pouze sedm zájemcù z naší skupiny se pøihlásilo.
V národním parku nedaleko Khajuraho jsme pozorovali opice, lanì, supy a pávy. Po dvou hodinách ranní projí¾ïky, která mimo pozorování zvíøat zahrnula hluboký kaòon, z nìho¾ máme spoustu fotek, jsme se vrátili na resort. Tého¾ dne ještì dopoledne jsme odjí¾dìli smìrem k Agra vytou¾enému místu všech turistù svìta. Taj Mahal - patøí mezi jeden z nejznámìjších svìtových palácù. Stavìný v období od 1631 - 1648 emperorem Šáhem Jahanem ( Mughal emperor) na památku a vzpomínku jeho nejmilovanìjší man¾elky Mumtaz Mahal. Zemøela pøi porodu tøináctého dítìte v roce 1631.
Na polovièní cestì do Agry jsme byli zablokováni ze všech stran jinými vozidly a stáli jsme skoro hodinu na jednom místì. Pomocník øidièe (který sedí stále vedle nìho) šel investigovat co je pøíèinou zádrhelu. Zjistil, ¾e závory na ¾eleznièním pøechodu se zasekly a nefungovaly. V takovém mumraji a provozu to byla pìkná nadílka. Chtìlo to klídek a hlavnì trpìlivost. Zmeškali jsme tím pádem obìd. Vishal nám rozdal peèené brambùrky s vodou na zahnání hladu a ¾íznì, s omluvou a pøáním, aby vše dobøe a vèas dopadlo, jinak druhou èást odvozu zmeškáme. Expres vlak z hlavního nádra¾í Shatambdi mìl odjezd 18.50 a ve 22.00 mìl dorazit do Agry.
Stihli jsme odjezd tak, tak, ale to rozèarování. První tøída, byl neuvìøitelnì špinavý, smradlavý vagón. Ihned jsme od Vishala dostali pokyn - odmítnout jídlo a pití zahrnuté v cenì. Veèeøe nás èeká v Agøe na hotelu. Bolest bøicha a èasté návštìvy záchodù jsme rozhodnì nechtìli pøivolat. Pøijali jsme pouze vodu v lahvích a smáli se privilegii první tøídy. Neumìli jsme si pøedstavit pøepravu mimo první tøídy. Do Agry vlak pøijel se zpo¾dìním ve 23.00. Podívaná pøi vystoupení vyvolala další stísnìný pocit. V m¾iku se na nás vrhli ¾ebrající a haldy bezdomovcù se tam váleli ve všech nádra¾ních halách. Pøed nádra¾ím na ulicích spalo na stovky lidí. ®ebráci však byli neoblomní i v tìchto pozdních hodinách. Utíkali jsme pøed nimi do pøistaveného autobusu. Teprve po zavøení dveøí jsme od nich mìli pokoj. Smutná zále¾itost a stísòující pocit nesvobody. Pøipadali jsme si jako hollywoodské hvìzdy, které se nemohou volnì pohybovat, ani¾ by je pronásledovali paparazzi. Tu noc jsme spali jako dudci.
Další den nám pøálo poèasí 27°C a my vyrazili na prohlídku paláce Agra Fort situovaným na západním bøehu øeky Yamuna s výhledem na Taj Mahal. Po nádvoøích ohromného objektu se hem¾ilo na tisíce turistù z celého svìta. Agra Fort byl vybudován mezi 1565 - 1573 emperorem Akbar a pozdìji dostavìn a pøedìlán perským šáhem Jahanem.
Odpoledne jsme na tr¾nici Sadar Bazaar nakupovali. Nahodila jsem na sebe mo¾ná šest šatù, ¾ádné k mé spokojenosti. Buïto byly malé, nebo velké anebo se mi nelíbila barva. Chudák prodávající vytáhl z regálù snad všechny dostupné modely. Kim si jedny z nich vybrala a já se nakonec necítila tak špatnì. Na hotelu jsme se všichni sešli na Happy Hour. Smáli jsme se pøíhodám z lndie, nebo» ka¾dý z nás za¾il, nebo si všiml nìèeho, s èím se v ¾ivotì nikdy nesetkal.
Tìšili jsme se na vyvrcholení výletu, zmínìný Taj Mahal. Autobus nás zavezl co nejblí¾e k paláci, rikšové nás pøiblí¾ili více a posléze u¾ pomalými kroky vpøed, vzdát èest vznešenému místu. Tlaèilo nás vpøed neuvìøitelnì mnoho zvìdavcù. Dav nás dostrkal k bránì a kdy¾ jsme prošli mìli jsme Taj Mahal jako na dlani. Uprostøed paláce stála hrobka Mumtaz Mahal a hned vedle ve vìtší velikosti hrobka šáha Jahana. Po zhlédnutí skvostu Indie jsme v cestì pokraèovali smìrem Ranthambore National Park.Ubytování bylo v krásném resortu nedaleko parku. Další den po odpoèinku jsme v ranních hodinách vyhlí¾eli z jeepu tygra. Jeep zastavil a zøízenec upozornil, ¾e tygr zrovna vyšel z lesa. Obdivovaný tygr se v pomalé chùzi nenechal vyrušovat. Klidnì prošel mezi jeepy a k údivu všech pøihlí¾ejících se lehkými kroky odporouèel zpìt do lesa. Podaøilo se nám udìlat nìkolik snímkù. Mimo tygra všude skákaly opice, pásly se lanì, srnci, jeleni (Sambar), bìhali divoèáci a krásní pávi cosi zobali. Pozorovali jsme ptáky, a hlavnì ptáèky King Fisher. Safari trvalo ètyøi hodiny. Po obìdì nás èekala další projí¾ïka za tygry. Bohu¾el, ¾ádného jsme to odpoledne nezahlédli. Vymáhali po nás peníze za filmování. Ráno chtìli $18 a odpoledne $12. Mìnily se ceny, jak se jim momentálnì zachtìlo. Spokojili jsme se s fo»ákem. Ten byl zahrnutý v cenì vstupenky. Po veèeøi se naše skupina sešla v restauraci na terase resortu. Pøi vychlazeném pivu jsme se pobavili a zasmáli dalším perlièkám. Na druhý den brzy ráno, se opìt vyjelo za tygry. Jela nás pouze malá skupinka šesti. Bylo rozumnìjší odjet pozorovat tato ú¾asná zvíøata ne¾ vysedávat tøi hodiny pøed dalším odjezdem na resortu. Terén cesty byl hrozný. V jeepu jsme nadskakovali na tvrdých sedadlech a chichotali se, ¾e s ranní masá¾í jsme nepoèítali. Tygra se nám zase nepodaøilo zahlédnout. Záruku tam nikdy nedávají. Museli jsme se spokojit s prvním výletem, kdy se nám ho podaøilo dost dlouho sledovat.
Vladimír mìl narozeniny a já ho na cestì do Jaipuru poøádnì rozladila. Autobus nám zastavil v malém centru, kde si koupil skotské trvanlivé sušenky. Ten co mu je prodal za nì ¾ádal 500 rupies($10). Musí se tu smlouvat, co¾ man¾el neudìlal. Pozdìji se ještì zjistilo, ¾e u¾ jsou skoro rok v prošlé záruèní lhùtì. Projevila jsem nespokojenost a tichá cesta a¾ do Jaipuru pomalu utíkala. Dorazili jsme tam kolem páté odpoledne. ®eny projevily zájem nakupovat na tr¾nici. Mìsto pulsovalo vším mo¾ným od všelijakých vozidel, potulných zvíøat po ¾ebráky. Vishal z legrace upozornil, ¾e pøechody na silnicích jsou pouze dekorace, musíme se poøádnì rozhlédnout vlevo, vpravo a rychle utíkat. Rozesmáli jsme se, kdy¾ nás pouèoval, ¾e nejbezpeènìjší by bylo následovat posvátnou krávu. Tím si ¾ivot na pøechodech zachováme.
Po veèeøi jako pøekvapení a pozornost Wendy Wu spoleènosti následoval dort Vladimírovi k narozeninám. Ten ho potìšil, dokonce se rozpovídal a na pøíhodu se sušenkami zapomnìl. V pokoji ke kávì byly pøipraveny také sušenky, s prošlou zárukou. Sešly se v odpadkovém koši se skotskými.
Jaipur - rù¾ové mìsto, je nyní hlavním mìstem státu Rajastan. Všechny staré historické budovy byly natøeny rù¾ovou barvou. Pøíjemná podívaná a pastva pro oèi. Nádherné paláce a zahrady nás neminuly. Nejprve Hawa Mahal (vìtrný palác) pokraèování v Amer Fort. Dále Maharaja's City Palace. Z èásti Paláce je muzeum a v ostatních èástech je rezidence královské rodiny.
Cesta z Jaipuru do Jodhpuru byla zdlouhavá. U¾ jenom tím terénem. Takzvaná dálnice (Highway) byla samé díry a hrboly, tak¾e plynulá jízda nepøicházela v úvahu. 338 kilometrù jsme zvládli za dlouhých sedm hodin. Jodhpur je druhé nejvìtší mìsto v Rajasthanu. Nachází se v regionu Marwar, nedaleko pouštì Thar. Budovy byly modøe natøené, tak¾e - modré mìsto. Prohlídka pevnosti Mehrangarh nás totálnì unavila. Údajnì je to nejlépe zachovalá pevnost v Indii. Museli jsme zvládnout mnoho schodù a rùzných jiných výstupù. Naše skupina prokázala dobrou sportovní kondici. Z jiných zájezdù se lidé po minutách vraceli do autobusù.
Další Umaid Bhawan Palace, je nyní luxusní hotel. V jedné èásti sídlí maharád¾a s rodinou. Prošli jsme muzeem, kde nás okouzlila sbírka starých aut veteránù, kolekce maharád¾i.
Veèer nás Vishal pozval do svého pokoje na sklenièku indického rumu s colou - Old Monk (starý mnich). Na tácu mìl pøipravené indické koøenìné keksy a brambùrky. Vytasil i indickou whisku, kterou nemohl odmítnout Skot Barry pro porovnání se skotskou. Pochvaloval si jí. Vzápìtí jsme mìli dobrou náladu a na veèeøi jsme odcházeli rozjaøení. Zpøíjemnil nám veèer, na který budeme dlouho vzpomínat.
U¾ jsme zase sedìli v autobusu a uhánìli do Udaipuru. Další zdlouhavá cesta plná napìtí, hluku klaksonù a o pøekot pøedjí¾dìjících vozidel. Zastavovali jsme nìkolikrát a kdy¾ jsme koneènì dorazili do hotelu, mìli jsme radost, v jakém krásném prostøedí se nacházel. Stál majestátnì na kopci, obehnán pohoøím s výhledem na jezero.
Veèeøe se odehrála v restauraci na terase, pøi západu slunce. Velkolepá podívaná, fotografický zá¾itek èíslo 1. Ráno snídanì na terase, pøi východu slunce a zá¾itek èíslo 2 k nezaplacení. Èekala nás prohlídka Udaipur Palace. Maharád¾a Udai Singh zaèal s výstavbou od roku 1725. Vybral si krásné místo s výhledem na jezero Pichola. City Palace je stále domov pøíbuzných zmínìného maharád¾i. Podle vyvìšené vlajky je poznat pøítomnost domácích. Ohromný soubor jedenácti palácù byla krása, a¾ se tajil dech. Vznešené bohaté ornamenty a malby zdobily ka¾dou z pøidru¾ených budov. V jednom z palácù mìli originální exempláøe artifactù. Dvouhodinová prohlídka ve 40 stupòovém horku byla pìkná zabíraèka. Po zhlédnutí nás rikšové odvezli k jezeru a odtud loïkou ke tøem propojeným ostrùvkùm s krásnými zahradami. Napoèítali jsme sedm slonù vytesaných z mramoru v ¾ivotní velikosti. Strá¾ci ostrovù? Vishal se zmínil, ¾e místo je populární svatebních rituálù a ¾e se tam sjí¾dí lidé z rùzných koutù Indie. V minulosti se na jednom z ostrùvkù konali kremace (chats). Loï zpátky plula kolem bílé budovy Jag Niwas -1734-1751. Døíve to byl letní Palác, dnes velkolepý Hotel, populární k natáèení filmù jako napø. James Bond's Octopussy.
Sedìli jsme na terase našeho Hotelu a Vishal nás individuálnì vyzpovídal. Chtìl zvìdìt naše zá¾itky z Indie. Skoro ka¾dý z nás sdílel podobný názor. První dva dny jsme se nemohli ze šoku vzpamatovat. Špína, provoz na cestách, díry na silnicích, otravující lidé s prodejem zbo¾í, ¾ebráci, krávy a další toulající se zvíøata hrabajících se v odpadcích? Ocitli jsme se na dovolené v jedné z nejdemokratiètìjších zemí na svìtì, tak jaképak rozèarování? Byla to všehochu», kterou jsme tam za¾ili. I pøes to, ¾e se všem nedaøí zrovna nejlépe, jsou ti lidé se svým osudem smíøeni. Ta hluboko zakoøenìná víra po staletích - Hinduismus k jejich spokojenosti napomáhá. Co nyní k tomu øíci? To, co jsme ze zaèátku odsuzovali nás teï nechává vla¾nými. Systém tam pracuje odjak¾iva, a tak jim ty jejich zvyky necháme bez dalších pomluv. Vishala jsme udivili, nebo» nechápal, o jaké špínì je øeè. Od narození se s tìmito podmínkami ¾ivota setkává a není tedy divu, ¾e to, co se nám pøíèilo on vùbec nevnímá a s ním miliony dalších jeho spoluobèanù. Historické památky a pohostinnost lidí jsme do nebe chválili a tím jsme k jeho spokojenosti ukonèili debatu.
Jana Gottwaldová
