Peníze dnes vládnou světem, bohužel často právě tzv. peníze špinavé. Je pochopitelné, že toto konstatování se nám všem nezamlouvá, ale musíme je vzít na vědomí. Především proto, že ve výchově dětí hraje otázka peněz velkou roli. Ponechme stranou případy, kdy rodiče svoji roli zaměňují s rolí banky a místo toho, aby své děti vychovávali, pomáhali jim orientovat se v životě a najít si vlastní cestu, raději jim dopřejí hojnost peněz. Pochopitelně v mylné představě, že si tak koupí lásku dětí.
Přestože podobné případy nejsou výjimkou, týkají se ale i seniorů. Častým vedlejším zdrojem kapesného dětí jsou peníze od prarodičů. V zásadě nelze protestovat, ale vždy by měly být drobné peněžní dárky dávány vnoučatům s vědomím rodičů. Tajné podstrkování bankovek je ve skutečnosti srážením autority rodičů a může dítě výrazně poškodit. Ostatně lásku vnoučatům můžete projevit i vhodnějším a upřímnějším způsobem.
Ale zpět k rodičům. I oni by neměli podcenit přípravu dětí na řešení finančních otázek. Je totiž právě na rodičích, zda dokáží umístit v dětském vědomí peníze na správné místo hodnotového žebříčku, zda dokáží před clonu špatných vzorů dovést do vědomí dítěte skutečnost, že peníze fungují vždy jen jako prostředek k životu, ale cílem je něco jiného. Důležitým prvkem výchovy, kterou škola nemůže zabezpečit, je naučit děti s penězi zacházet, samostatně hospodařit. A právě tady hraje otázka kapesného klíčovou roli. V dobách, kdy rodinu živil muž, který také rozděloval peníze, se vžila představa, že vedle zápalek nepatří do rukou dětí ani peníze. A to ani v případě, kdy se děti svojí prací na obživě rodiny samy podílely. Až když se potomek osamostatnil, učil se s penězi nakládat. A zkušenosti to byly bolestné. Ty doby jsou sice pryč, ale mnozí rodiče nevědí, od kdy by se měli učit děti s penězi nakládat, rozhodovat o vlastních penězích a hospodařit s nimi. Psychologové se shodují v tom, že vhodnou dobou, kdy může dítko začít s prvními nesmělými krůčky ve světě financí, je doba, kdy se naučí základním početním úkonům a naučí se rozeznávat mince a bankovky. Nejpozději ve třetí třídě základní školy nastává čas na první samostatně obhospodařovaný obnos, výplatu kapesného. Časově by měla předcházet fáze, při níž jsou dítku svěřovány peníze na jeho drobná vydání, a to podle potřeby. I malý človíček by si mohl sám koupit sešit, limonádu nebo časopis. Dítě si samo o potřebnou sumu řekne, přičemž uvede i účel. Rodič vydá požadované peníze na drobnost a velmi nenápadně zkontroluje, zda suma byla utracena správně. Přísná kontrola není na místě, lepší je role nenápadného pozorovatele. Později už nastává doba kapesného, které by mělo být vypláceno nejprve v kratším termínu - tři dny až týden. Postupně se bude zvyšovat vyplácená suma úměrně zvětšování časového intervalu výplaty. Výše kapesného je individuální, odráží jak ekonomické možnosti rodiny, tak individuální potřeby dítěte. Například pokud se dítě účastní sportovního tréninku, mělo by mít dostatek prostředků na nápoje, aby mohlo okamžitě doplnit tekutiny v těle. Kapesné by mělo odpovídat skutečným potřebám dítěte a měli byste se přátelsky informovat o tom, jak s ním dítě nakládá. Příliš nízká suma, stejně jako nadbytek peněz mohou ponouknout dítě k drobným krádežím. Jakmile se začne dítěti vyplácet kapesné, mělo by se také účastnit jako divák procesu sestavování domácího rozpočtu. Většina dětí totiž nemůže získat představu o skutečných nákladech na životní potřeby jinak. Pro ně jsou zdroje financí jakoby nevyčerpatelné. Je také dobré ukázat potomkovi, co musí rodiče odpracovat, aby mohli naplnit rodinnou pokladnu.
Tak co říkáte? Jak to dělají vaše děti se svými potomky? Třeba potřebují poradit! Ale třeba jste také v roli oněch tajných sponzorů?!