Na kole po zeleném „divokém” ostrovì
Elba je italský ostrov v Tyrhénském moøi patøící k Toskánsku le¾ící asi 10 kilometrù od pobøe¾ního mìsta Piombino. Svojí rozlohou jde o nejvìtší ostrov Toskánských ostrovù a po Sicílii a Sardinii tøetí nejvìtší italský ostrov.
Opravdu jen deset kilometrù dìlí Elbu od italské pevniny. Za necelou hodinu vás trajekt pøeveze ze zakouøeného Piombina do jiného, podstatnì pøíjemnìjšího svìta.
Elba je 27 km dlouhá, na nejširším místì 18 km široká. Na mapì má Elba tvar kaprovité ryby s hlavou na západì. Pobøe¾í tvoøí skalní útesy, pøerušované delšími èi kratšími píseènými i oblázkovými plá¾emi.
Ostrov Elba je obklopen tyrkysovým moøem s a¾ neuvìøitelnì èistou vodou. Na ploše 225 km ètvereèních se nachází pøímoøská mìsteèka a osady. Ostrov byl ji¾ v dávné dobì osídlení Etrusky znám díky svým nalezištím ¾elezné rudy. Staøí Øekové Elbu nazývali Aethalia (plamen) podle plamenù nad pecemi, kde se vyrábìlo ¾elezo.
Nejvyhlášenìjším obyvatelem ostrova byl bezpochyby Napoleon Bonaparte, francouzský císaø, který do nuceného exilu na Elbu pøišel v kvìtnu 1814. Aèkoliv tu nakonec pobyl jen krátce, pozitivnì se podepsal na rozvoji ostrova. Byl iniciátorem mnoha veøejných prací, výstavby nových budov, rozvoje dolù a ¾ulových lomù, nechal stavìt nové cesty a uskuteènil øadu ekonomických a sociálních reforem, které zlepšily ¾ivotní podmínky místních obyvatel. Stihl vydat novou ústavu, zalo¾it policejní sbor, naøídit povinné oèkování dìtí, povinnou školní docházku, postavit dvì nemocnice a zakázat vyhazování odpadkù z oken.
Stopy jeho panování na ostrovì jsou opravdu èetné - a nejedná se jen o stavební památky, ale tøeba i o vlajku ostrova - v èerveném pøíèném pruhu na bílém podkladu sedí tøi zlaté pilné vèely, kterými se Napoleon inspiroval ve svém osobním znaku.
Na veškeré práce mìl Napoleon pouhých devìt mìsícù. 26. února 1815 uprchl zpìt do Francie. Po porá¾ce v bitvì u Waterloo skonèil v ménì komfortním exilu na ostrovì Svatá Helena.
Na Elbì ve mìstì Portoferraio je mo¾né navštívit jednu z jeho rezidencí – Palazzina dei Mulini. Toto reprezentativní Napoleonovo sídlo slou¾ilo zejména potøebám veøejného ¾ivota.
Soukromý ¾ivot císaøe se odehrával pøedevším v jeho letní rezidenci, známé jako Villa di San Martino èi Villa Napoleone. Ta se nachází na svahu zalesnìného kopce Monte San Martino a prý ji nechal postavit, aby dal svým vìznitelùm najevo, ¾e se z vyhnanství nechystá uprchnout. Tato rezidence byla v dobì kdy jsme tam byli v rekonstrukci. Bylo kolem ní pusto a prázdno a tak jsme se pøed branou alespoò vyfotili :-)
Elba je plná panoramatických vyhlídek – tìch od moøe i tìch z výšky. Pìkný výhled je i z lanovky jedoucí na nejvyšší horu ostrova Monte Capanne, vysoké 1018 metrù.
V pøípadì pìkného poèasí je odtud rozhled na zelené a pøevá¾nì kopcovité vnitrozemí ostrova, na mìsta a mìsteèka rozesetá zejména podél jeho pobøe¾í a samozøejmì na širé moøe. My to štìstí nemìli. V den kdy jsme se na ni vydali výhledy byly tak do poloviny kopce, nahoøe pak bylo poèasí horší a pøes mlhu byly výhledy pouze omezené.
Na kolech jsme projeli celý ostrov - projí¾dìli jsme mìsteèky Portoferraio (hlavní mìsto ostrova), Porto Azzurro s pevností Forte San Giacomo, Capoliveri, pyšnící se vinaøskou tradicí, Rio Marina s ¾elezorudnými doly v okolí, Rio nell’Elba, odkud je vidìt na 10 km vzdálenou italskou pevninu, Campo nell’Elba, Marciana na úpatí nejvyšší hory ostrova a Marciana Marina.
Z Elby lze dohlédnout na okolní ostrovy Toskánského souostroví. K nejznámìjším patøí ostrovy Giglio, Capraia, Pianosa èi Montecristo, který se stal dìjištìm Dumasova románu Hrabì Monte-Christo. Dnes je opuštìný a vstup na nìj je mo¾ný jen se speciálním povolením.
Jsme rádi, ¾e jsme se vydali Napoleonùv ostrov prozkoumat. Elba skuteènì stojí za to. Dnes patøí ostrov mezi nejoblíbenìjší a nejvyhledávanìjší turistické destinace. Je nazýván rájem cyklistù. Profil ostrova je kopcovitý ale trasy jsou zvládnutelné. Na své si tu ale pøijdou i milovníci vodních sportù a rybaøení.
Velké mno¾ství turistù rùzných národností tvoøí pocit „babylonu“. Italové to ale neøeší, kdy¾ pøijde polední siesta, ulièky se vyprázdní a je mo¾né se zde nerušenì procházet a obdivovat památky. Vìtšina obchodù a restaurací se ale zavøe, turista – neturista – prostì je siesta a basta! Bylo docela teplo a my mìli chu» aspoò na zmrzlinu, ale mìli jsme smùlu, Italové se tím prostì netrápí, polední siestu si nenechají narušit.
Kemp ve kterém jsme se ubytovali byl plnì vybaven. Je situovaný uprostøed ji¾ního pobøe¾í ostrova a místo bylo ideální pro naše cyklovyjí¾ïky. Kemp se rozkládá v borovicovém háji. Náš mobil home poskytoval naprosté pohodlí. Jedinou nevýhodou je zde pitná voda, která obsahuje velké mno¾ství ¾eleza a není pøíliš chutná. Dokonce mnozí z naší skupiny po ni mìli dosti velké støevní potí¾e. Pak nám bylo sdìleno, ¾e máme radìji pou¾ívat vodu balenou. Poslechli jsme a problémy byly pryè.
Pohled z mìstských hradeb v Capoliveri. Historické centrum Capoliveri tvoøí zmì» úzkých ulièek, starých domù, obchùdkù, restaurací a kaváren.
Hlavním mìstem Elby je Portoferraio na severním pobøe¾í. Pøístav nabízí spoustu zajímavých památek, historickému centru vévodí pevnosti Fort Falcone a Forte Stella. My jsme v pøístavu narazili i na zajímavou plachetnici a svìte div se – posádkou byli èeši.
Za existenci Elby prý mù¾e Venušina perla. Podle legendy o vzniku se bohyni, tyrhénské Venuši, poté, co vystoupila z moøské pìny, roztøíštila její oblíbená perla. O jejích rozmìrech si mù¾eme udìlat nejlepší obrázek z toho, ¾e v místech, kam dopadly støepiny, se ze dna vynoøila nejen Elba, ale i Capraia a mnohé další ostrovy, které tvoøí dnešní Toskánské souostroví. Pokud tedy budeme vìøit mýtùm…
V antice mìla Elba název Aithalos, v øeètinì jiskra, a to podle ¾elezné rudy, která k Elbì od nepamìti neodmyslitelnì patøí. První doly tu vybudovali u¾ Etruskové, Øímané zde navíc objevili lo¾iska mramoru a ¾uly. Na Elbì je velice specifické geologické slo¾ení, které ovlivòuje flóru, faunu, ale té¾ kvalitu místních èervených i bílých vín.
Panoramatické vyhlídky na krajinu jsou nádherné. Za jednu z nejpùvabnìjších scenérií se pova¾uje ta z lanovky, která vede na nejvyšší horu ostrova Monte Capanne. Za pìkného poèasí je z ní vidìt vše jako na dlani – zelené a pøevá¾nì kopcovité vnitrozemí ostrova, mìsteèka jakoby náhodnì rozesetá podél jeho pobøe¾í a pochopitelnì nekoneèné moøe, na kterém jsou sem tam vidìt další ostrùvky.
Souhlasím s tvrzením, ¾e ostrov Elba patøí k nejmalebnìjším ostrovùm Støedozemního moøe. Pobøe¾í je èlenité, skaliska se støídají se zálivy na nich¾ jsou rozesety malé plá¾e. To vše protkané horami vytváøí romantickou scenérii. Kdy¾ nad tím èlovìk tak pøemýšlí, øíká si, proè vlastnì ten Napoleon odtud utíkal?
