Svatá Kateøina byla ve støedovìku jednou z nejpopulárnìjších svìtic. Byla patronkou vzdìlání, uèenosti a filosofie. Na obrazech bývá zobrazována s meèem v ruce a s rozbitým kolem opodál. Nìkdy také šlape na postavièku pohanského krále.
To vše souvisí se svatokateøinskou legendou:
V Egyptském mìstì Alexandrii ¾ila nìkdy kolem roku 300 køes»anská panna Kateøina. Byla nejen krásná, ale i velmi vzdìlaná. V té dobì panoval v oné èásti svìta øímský císaø Maximinus. Pøi státní návštìvì v Alexandrii pøed nìj panna Kateøina pøestoupila a vytkla mu, ¾e podporuje pohanské bohy. Maximinus, který jinak dával køes»any okam¾itì házet lvùm, zaujat její krásou, dal shromá¾dit své uèence, kteøí ji mìli pøesvìdèit, ¾e se ve svém køes»anském zaujetí mýlí. Ona je však pøehádala, èím¾ prokázala, ¾e je nejen krásná, ale i moudrá, èím¾ se dopustila urá¾ky majestátu. Nejdøíve byla po dvanáct dní vìznìna, ale kdy¾ ani potom nepøišla ke køí¾ku, dal jí císaø lámat kolem. Døíve, ne¾ ji kat mohl do kola vplést, sjel z èisté oblohy blesk a kolo roztøíštil. Jeho tøísky zabily nìkolik císaøových lidí. Ten pak nechal Kateøinu s»at meèem. V tu ránu se objevili dva andìlé a odletìli s bezhlavou Kateøinou na horu Sinaj, kde ji pohøbili.
Od té doby se v køes»anském prostøedí nazývá tato hora v Sinajské poušti horou sv. Kateøiny. O tom píše i jeden z èeských pánù s»atých roku 1621 na Staromìstském námìstí, Kryštof Harant z Pol¾ic a Bezdru¾ic (1567-1621). Døíve ne¾ i on pøišel o hlavu, vydal se roku 1598 na dlouhou cestu, kterou popsal ve spisu s nedlouhým názvem "Cesta z Království èeského do Benátek, odtud po moøi do zemì Svaté, zemì judské a dále do Egypta a do velikého mìsta Kaira, potom na horu Oreb, Sinaj a sv. Kateøinu, v pusté Arábii le¾ící".
Od 14. století bývalo také èasté zobrazení mystického zasnoubení sv. Kateøiny s Je¾íšem. Pøi nìm pøijímá kleèíc prsten od Je¾íška, kterého dr¾í na klínì nebo v náruèí Panna Maria. Tomu zpravidla pøihlí¾ejí další svatí.
Z èeských malíøù ztvárnil toto téma Karel Škréta. Jeho obraz "Svatá Kateøina, patronka filozofù" vìnoval pra¾ské univerzitì roku 1658 pozdìjší polský král Michal Wisniowiecki, který v Praze studoval.
Katky se dostaly i do lidového rèení:
Na svatou Kateøinu, schováme se pod peøinu.
Mrzne-li na Kateøinu, na Barboru prší.
Chodí-li Kateøina po ledì, chodí Štìpán po blátì.
Také do èeského zemìpisu se sv. Kateøina dostala. Jmenuje se tak obec na Šumavì.
Zde byl pohranièní pøechod do Nìmecka Svatá Kateøina-Rittsteig.
meèem v ruce a s rozbitým kolem opodál. Nìkdy také šlape na postavièku pohanského krále.
z Pol¾ic a Bezdru¾ic (1567-1621). Døíve ne¾ i on pøišel o hlavu, vydal se roku 1598 na dlouhou cestu, kterou popsal ve spisu s nedlouhým názvem "Cesta z Království èeského do Benátek, odtud po moøi do zemì Svaté, zemì judské a dále do Egypta a do velikého mìsta Kaira, potom na horu Oreb, Sinaj a sv. Kateøinu, v pusté Arábii le¾ící".