Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

V Kramářově vile


Vzpomínkový článek k výročí republiky již nežijícího autora...

U příležitosti výročí vzniku Československé republiky v roce 2010 byla na ten den zpřístupněna Kramářova vila, která slouží jako rezidence předsedy vlády, avšak jen málokterý ji jako bydliště skutečně využívá. Podívejme se tedy dovnitř a přečtěme si, co se početní návštěvníci při prohlídce dověděli.

 

Kdo vlastně byl Karel Kramář?

 

Narodil se 27. 12. 1860 ve Vysokém nad Jizerou v rodině zámožného stavitele ve Vysokém nad Jizerou, kde žil do svých šestnácti let. Později vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Pak studoval práva ve Vídni, národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži. Systematicky a důsledně se připravoval na politickou dráhu, rád cestoval, uměl dokonale rusky, francouzsky, německy a anglicky. Byl znamenitý a vždy upravený debatér. Výhodou bylo, že byl finančně nezávislý (vlastnil tkalcovnu v Libštátě, disponoval akciemi v Pražské akciové tiskárně, estonské Kränholmanufaktur v Tallinnu a dalších podnicích). Svůj majetek posléze rozmnožil i sňatkem.


V roce 1889 se podílel s T. G. Masarykem na založení České strany lidové – realistické. V roce 1890 vstoupil k mladočechům a v roce 1891 byl za ně zvolen do vídeňské Říšské rady. Stal se předsedou realistické strany, která před první světovou válkou patřila k nejsilnějším.
Do vypuknutí 1. světové války byl Kramář zastáncem federalizovaného Rakouska-Uherska, v jehož rámci by úzce spolupracovaly slovanské národy. Organizoval všeslovanské sjezdy v Praze (1908) a v Sofii (1910) a propagoval myšlenku novoslovanství. Ještě před vypuknutím 1. světové války však vypracoval dokument s názvem Slovanská ústava, který již s existencí Rakouska-Uherska nepočítal a české země plánoval jako součást slovanské federace. Jeho názory silně ovlivnil vztah a posléze manželství s Ruskou Naděždou Nikolajevnou Abrikosovovou.


Po vypuknutí 1. světové války začal organizovat domácí odboj, roku 1915 byl za to zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916, byl spolu s Aloisem Rašínem a dalšími odsouzen k trestu smrti pro velezradu. Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byli odsouzení amnestováni nastoupivším císařem Karlem I.
Doma získal již během procesu pověst hrdiny, který díky své činnosti pro vlast riskuje vlastní život. Po propuštění z vězení opět stanul v čele mladočeské strany, která se v únoru 1918 sloučila s několika menšími stranami do České státoprávní demokracie.


V době vyhlášení samostatného Československa se Kramář jako předseda Národního výboru nacházel v Ženevě na setkání představitelů domácího a zahraničního odboje. Zprvu propagoval představu monarchistického zřízení samostatného státu, ale později přistoupil na republikánskou formu vlády. Hned na počátku 1. republiky, roku 1919, změnila Kramářova strana svůj název na Československou národní demokracii.


Kramář byl 14. listopadu 1918 Národním shromážděním zvolen prvním ministerským předsedou ČSR. V té době vedl československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, kde prosazoval mj. intervenci proti bolševické vládě v Rusku. S tímto požadavkem však neuspěl a vyostřily se ideové i osobní rozpory s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem.


Ve funkci ministerského předsedy zůstal do 8. července 1919, kdy jeho vláda padla po obecních volbách, které skončily pro národní demokraty neúspěchem. V žádné další československé vládě již nepůsobil. 8. ledna 1919, ještě jako ministerský předseda, přežil pokus o atentát mladého komunisty. Nic se mu nestalo, protože kulka uvízla v náprsní tašce nadité penězi, což se stalo tématem mnohých vtipů.


V době první republiky byl sice Kramář předsedou své strany, ale faktickou moc v ní měli jiní. Zastával konzervativní a nacionalistické názory, byl zastáncem národního, nikoliv národnostního státu, a vedl – jako jeden z kritiků tzv. „Hradu“ – řadu ideových i osobních sporů (kupříkladu o zásluhy domácího a zahraničního odboje) s Benešem i Masarykem. Karel Kramář zemřel roku 1937 v Praze a je pohřben v kryptě pravoslavného kostela na Olšanských hřbitovech.


Z podnětů paní Naděždy vystavěl tři honosné vily:

na Krymu v roce 1908, pražskou v roce 1915 a třetí ve Vysokém nad Jizerou v roce 1931. Tu krymskou mu bolševici zkonfiskovali, a tak není divu, že silně podporoval ruské emigranty a uprchlíky v ČSR.


Pozemek na baště sv. Maří Magdalény pro stavbu pražské vily Kramář zakoupil již v březnu 1911. Místo nabízelo impozantní pohledy na město, které však bylo jen provinční, vláda sídlila ve Vídni. Projekt vypracoval rakouský architekt Friedrich Ohmann podle přání zadavatele v novobarokním slohu. Kramářovo rozhodnutí bylo už tenkrát ostře kritizováno, vyčítali mu, že na dominantním místě staví ve „státním“ slohu monarchie, ale on si svůj záměr obhájil. Ohmann projekt dokončil v létě 1911, avšak změny a podněty paní Naděždy pozdržely stavebníky až do roku 1913. Stavební firma Josef Čámský zahájila výstavbu v roce 1912 a stavbu zkolaudovali v květnu 1915, přičemž až do roku 1921 se upravoval interiér. Ve vile o rozloze 700 m2 bylo celkem 56 místností. Součástí areálu jsou ještě dva menší domky pro personál. Fasádu zdobí reliéfy českého lva, křižník na moři a ruský medvěd, vše dle Ohmannových návrhů.


Před výchozím průčelím byla založena podle návrhu Františka Thomayera zahrada, která by sama o sobě zasluhovala samostatný článek. Hlavní vstup se nachází na protější, severní straně. Výzdoba interiérů byla provedena podle návrhů profesora Umprum Jana Beneše a sochařů K. Štipla a C. Kloučka. Do výzdoby se promítl silný vliv paní domu a Kramářova politická orientace na carské Rusko. Mobiliář se však nezachoval, místnosti jsou dnes vybaveny dovozy z různých jiných staveb.


Hlavní společenskou místností v patře vily byla jídelna se zimní zahradou, jejíž okna nabízela neopakovatelný výhled na Pražský hrad. Pracovnu prosvětlovala okna a balkónové dveře situované k Rudolfinu. Kulečníkový pokoj v přízemí, osvětlovaný trojími vitrážovými dveřmi, byl další místností, kde Kramářovi přijímali hosty Ve vile bylo několik pokojů pro hosty, několik salonků, šatny a kuchyň. K dokonalému provozu přispívalo centrální teplovzdušné vytápění a dokonce i odsavač prachu.


Po smrti manželů Kramářových vlastnila vilu Společnost dr. Karla Kramáře, která ji pronajala Národní galerii. Po roce 1948 společnost musela ukončit svou činnost, dům připadl Národnímu muzeu a v roce 1952 přešel do vlastnictví Úřadu předsednictva vlády. Ubytovávali se tam významní hosté ze zahraničí. V roce 1991 prohlásilo ministerstvo kultury vilu za kulturní památku, prošla rekonstrukcí a slouží jako reprezentační sídlo předsedy vlády České republiky.

 

Foto:

Kramářova vila

Čekající návštěvníci

V jídelně

V pracovně předsedy vlády

Salon

Na další foto se podívejte ZDE


Text a foto:Ivo Krieshofer

 

 

 



Komentáře
Poslední komentář: 28.10.2022  21:40
 Datum
Jméno
Téma
 28.10.  21:40 Vesuviana
 28.10.  19:49 von
 28.10.  17:08 olga janíčková