Kouzelné Toskánsko – 4

Barevné domečky přilepené po skalách, uzoučké uličky, tekoucí potok. Vše maličké, milé, uklidňující a radostné. Čeká nás cesta lásky do Riomaggiore. Ti, kteří mají plavky, jdou jen kousek s námi a pak se vrhají do moře. Fotím vstupní tunel na cestu lásky. Je osvícen červeně a já budu zasažen láskou. Láskou k Ligurskému moři.Hned, jak jsme vstoupili na cestu do Riomaggiore, mé oči vidí jen moře. Občas do někoho vrazím a nestačím se omlouvat.

Mám rád modrou i zelenou. A to asi nejvíc ze všech barev. Asi všichni pocházíme z moře a já zcela určitě. Z Ligurského. Je to pro mne pohlazení, duše se vznáší a mně slzí oči. Nevím, zda z větru.Vrátil jsem se domů, i když jsem tady v životě nebyl. Uvědomuji si, jak jsem na světě rád. A umřu-li zítra, co na tom. Už jsem viděl Ráj a aspoň chvíli jsem v něm byl.

Kdo viděl Ligurské moře, už se nemůže bát Pekla. Už se mu může jen smát. Stojím jen tak půl hodiny na jednom místě a koukám. Pak si uvědomuji, že čas pokročil a měl bych se pomalu vracet. Jdu do přístavu, jsem úplně vedle, někteří naši vylézají z vody a jsou usměvaví, jako by jim někdo právě oznámil, že vyhráli první ve sportce. Já asi vyhrál víc. Ligurské moře.

Funíme do kopce, i Květa funí, když ji docházíme,najednou je to úplně normální ženská bez humoru a já ji za to mám ještě radši. Na parkovišti ještě fotím políčka na stráni nad námi.

Odjíždíme do městečka Lucca. Vlevo od nás je kopec, na kterém jsou vrstvy skály na sebe položené jako vrstvy těsta na dortu, a pak se po vyjetí z jednoho z tunelů objevují horské štíty Carari. V téhle oblast je všude mramor. Není jen bílý. Kromě zeleného odstínu je takřka všech možných barev. Je zvláštní vidět bílou barvu v jinak černých, takřka vysokohorských štítech.Lucca je na seznamu památek UNESCO. Ostatně v Itálii je těchto měst spousta. Lucca si odbyla svou krátkou etapu slávy a hlavně z ní je tu spousta památek. Má neporušené hradby a už tím je unikátní. Nádherný dóm, kde uvnitř můžete vidět, jak si středověk představoval peklo. Za jeden z hříchů vás ďábel přeřízne rámovou pilou. Tak pozor, hříšníci. Ostatně rámová pila se od té doby moc nezměnila. To hříchy určitě víc. Na kostele San Michele in Foro nenajdete dva stejné sloupy. Ani jste netušili, že může být tolik druhu mramoru. Zvláštní kategorií středověkého Toskánska jsou obytné věže. Každý, kdo tehdy něco znamenal, ji musel mít. Jinak by dlouho nežil. Útočil na vás občas i váš nejlepší soused. Ne, že by proti vám zrovna něco měl, ale vy jste měl určitě něco, co on chtěl. A tak okna v přízemí jsou v italské renesanci jaksi výš a zamřížovaná. Bydlelo se až v prvním patře a žilo na dvorku. Je tam věž, kde koukáte v úžasu, neboť na střeše rostou dva duby. Tri duby ne, ty jsou na Slovensku. Kořeny musely až do hloubky nějakých bratru třicet metrů plus ještě ta cesta v půdě k vodě. Síla života je úžasná. V Lucce jsme skončili na náměstí Piazza del Mercato. Domy tam kopírují bývalý římský amfiteátr a vy si trochu připadáte jak ve Felliniho filmu.

Nasedáme do autobusu a jedeme do Pisy. Měl to být vrchol dne, ale vše bylo jinak. Přijíždíme do Pisy z jednoho směru a nenacházíme parkoviště. Vyjíždíme a přijíždíme z druhého směru, vidíme vrcholek dómu za zdí a nenacházíme parkoviště. Vyjíždíme a přijíždíme z třetího směru, z dálky vidíme i šikmou věž, ale kupodivu nenacházíme parkoviště. Květa má vrcholné koncertní číslo a mně je řidičů trochu líto. Vyjíždíme a přijíždíme do Pisy ze čtvrtého směru a NACHÁZÍME parkoviště. Je čtvrt na osm, takřka běžíme a jsme konečně na Campo di Miracoli. Někteří se vrhají na konečně se nevychylující věž, jiní fotí a já nic! Došla baterie. Dvě fotky a dost. Fotím mobilem, posílám nejbližším a smutně se raduji z krásy. Květa mi slíbí, že mi pošle nějaké své fotky a sliby se slibují a blázni se radují. Ta Květa si udělala legraci i ze mne. Budiž ji odpuštěno za to její bavení v autobusu. V osm se zavírá. Místní zapíská na píšťalku, zamává rukou a my jedeme večeřet a spát do Montecatini. Zítra už budeme spát jinde. Zítra nás čeká pro mne neznámé San Gimignano a pro mne známá Siena.

Další foto zde

Jiří Suchánek