Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Měl jsem sen
Opakovaně jsem narážel v různých článcích a diskusích, včetně Seniortipu na problematiku srovnávání mladých a starších lidí, jejich chování a z toho vyvozovaných závěrů, která z obou skupin je lepší a která vyvolává problémy. Během ME ve fotbale mne napadlo, že si udělám takové vlastní srovnání, z vlastních poznatků a byl jsem zvědav, jaké skóre mi mezi těmi mladými a starými vyjde. Vydržel jsem to sledovat, respektive stačil mi jeden den a události během něj.
Den jsem začal pravidelnou kontrolou po půl roce na očním oddělení. Zmínil jsem se zdravotní sestře, že bych mimo kontroly potřeboval potvrzení pro všeobecnou lékařku k vydání osvědčení k řidičskému průkazu (po 65ti letech se musí každé dva roky žádat vždy nové potvrzení).
Sestra ode mne vyinkasovala 530,- Kč a posadila mne proti jakémusi talíři, na kterém se občas něco zablesko, a to jsem měl hlásit. Trvalo to dlouho a během té doby jsem nechtěně jednou pootočil hlavou, no vážení nevíte jak ta sestra (věkově jsem ji typoval na mou vrstevnici) mě sprdla. To se mi už dlouho nestalo!
Na mou omluvu nereagovala, naopak mi přidala přednášku na téma, že „každej dědek“ místo aby v 65ti zalezl a nepřekážel ostatním, ještě chce řídit auto. Podotýkám, že nejsem zrovna (alespoň zatím) problémový pacient. Čtu bez brýlí a i ty góly na ME ve fotbale jsem v televizi sledoval většinou bez nich.
Poté mě přijala paní doktorka, ve věku sotva polovičním mému. No a jak ta byla ochotná, vstřícná a pozorná, i recept na oční kapky (gel) pro manželku mi na požádání napsala.
Po mém návratu domů vyrazila manželka s receptem do lékárny. Jak později doma zjistila, přinesla si něco zcela jiného, jiné označení kapek, od jiného výrobce.
Vrátila se proto do lékárny k tomu mladému lékárníkovi se slušným dotazem, že se asi spletl. Místo omluvy ji arogantně sdělil, že předepsané kapky nemají a proto jí musí stačit ty co jí dal, a aby nezdržovala, nevidí, že tam jsou i další zákazníci? No narazil! Moje žena netrpí ani ustrašeností, ani jiným komplexem , řekla mu co si o něm myslí a vzala si přes jeho neochotu recept zpět a šla do jiné lékárny. Tam jí lékárník, prý tak mého věku vysvětlil, že tyto kapky-gel je nutné skladovat v lednici, že je mají a ochotně je vydal. Vysvětlil, že kdyby snad příště tam nebyl on, aby žádala objednání, záměnu že nedoporučuje.
A tak mi během toho jednoho dne vyšlo skóre staří x mladí 2:2. Tedy remíza a na tom ME by se to řešilo kopy na branku, ale já bych to své skóre nerozhodné mezi mladí x staří řešil spíše nakopáním do zadku těch neurvalých, neochotných, arogantních, bez ohledu zda mají dres mládí či stáří.
A ještě před tím, než jsem ten den usnul jsem si tak nějak během usínání meditoval nad tím, že ono to, jaký kdo má dres není ani tak rozhodující pokud jde o srovnávání mladých a starých, ale asi ani pokud by se srovnávali Češi, Němci, Poláci, Francouzi, Rusové…
Že asi tak jako se najde charakterní, pracovitý, poctivý Maďar, Němec, Fin, tak se najde i obdobně Čech, Rus, Francouz… a naopak, že jsou i „Hanzlíci“ někteří Němci, Poláci, Rusové, na Čechy nezapomínaje.
A pak už byl jen ten sen.
Vidíte, teprve nyní se dostávám k meritu věci. To vše před tím, bylo ze dvou důvodů, jednak podpořit teorii, že sny jsou často odezvou, či dozvukem předchozích zážitků a hlavně z toho důvodu, aby jste si nemysleli, že jsem se úplně pomátl až si přečtete ten můj sen.
Ono se mi zdálo, že bez ohledu na národnost, věk, pohlaví, barvu pleti, že se všichni slušní lidé v rámci globalizace sestěhovali do jedné ohromné země a naopak ti „Hanzlíci“ zůstali za hranicemi tohoto ráje. Jak tam se žilo to si nedovedete, vlastně asi dovedete všichni představit. Musel jsem si na hodně věcí zvykat, zvykat si, že zprávy v TV nejsou horor, politici že jsou slušní a věci znalí lidé, byty a auta se nemusí zamykat, školství a zdravotnictví není byznys, důchodci nejsou považováni za přítěž společnosti.
Na rozdíl od Martina Luthera Kinga, který měl sen o tom, jak se odstraní diskriminace černochů a tento svůj sen hlasitě vykřikoval do světa "I Had a Dream" až ho někdo zastřelil, já jsem naopak musel překonat řadu zábran, abych ten svůj sen jen tak opatrně pošeptal v této úvaze, neboť oznámit ho hlasitě se obávám abych nedostal svěrací kazajku a neskončil v blázinci.
Jaroslav Petřík