Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek ®aneta,
zítra Bohumila.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svátek má Jan

Dnes pøipomínají všechny kalendáøe svátek narození Jana Køtitele.  Jméno Jan má prastarý hebrejský pùvod. Pùvodní Jochánán znamenalo Bùh je milostivý.
 
Jan Køtitel je patronem tkalcù, krejèích, ko¾ešníkù, ko¾eluhù, barvím, sedláøù, vinaøù, hospodských, bednáøù, kominíkù, kováøù, tesaøù, zedníkù, kameníkù, pastýøù, sedlákù, hudebníkù, taneèníkù, zpìvákù.
 
Je¾íš øekl jednou o Janu Køtiteli: „Mezi tìmi, kteøí se narodili z ¾eny, nepovstal nikdo vìtší ne¾ Jan Køtitel." Na tomto výroku Kristovì spoèívala také velká úcta, která zaèala brzy po prorokovì smrti. Se svìtcovou památkou a svátkem se pojí mnohé lidové zvyky. Jan Køtitel pøišel na svìt asi pùl roku pøed Kristem. Rodièe Al¾bìta a Zachariáš byli pokroèilého vìku, kdy¾ se jednoho dne se zjevil Zachariášovi v chrámì archandìl Gabriel a zvìstoval mu narození syna, který má dostat jméno Jan. Kdy¾ Zachariáš ¾ádal od Gabriela znamení pravdivosti proroctví, nechal ho Gabriel onìmìt a ohlásil mu, ¾e se mu zase vrátí øeè pøi narození dítìte. A tak se i stalo. Kdy¾ Al¾bìta, k ú¾asu okolí, porodila ve vysokém vìku dítì, nabyl Zachariáš zase øeèi. Nato ohlásil: „Pochválen buï Hospodin, Bùh Izraele, nebo» navštívil a vykoupil svùj lid... A ty, dítì, budeš prorokem Nejvyššího, nebo» pùjdeš pøed Pánem, pøipravit mu cestu."  Kdy¾ bylo Janovi tøicet let, odešel  k Jordánu a hlásal všude pøíchod Mesiáše, Vykupitele. Kázal a udìloval køest pokání. Pak se objevil u Jordánu sám Je¾íš a dal se Janem pokøtít. Køtitel øekl pak lidu: „Ejhle Beránek Bo¾í, který snímá høíchy svìta."  
 
Jan Køtitel získal mnoho následovníkù vèetnì nìkolika, kteøí se stali pozdìji apoštoly. Køtitelova rostoucí popularita však byla trnem v oku panovaènému a samolibému králi Herodovi Antipovi. Pohár jeho trpìlivosti pøetekl, kdy¾ jej Jan odsoudil za to, ¾e zavrhl svou man¾elku a vzal si bratrovu ¾enu. Nová královna se jmenovala Herodiada a ura¾ena ve své ješitnosti Jana nenávidìla. Štvala proti nìmu krále tak dlouho, a¾ jej nechal uvìznit. Královnì to však bylo málo a sáhla ke lsti. Poradila své dceøi Salome, ¾e a¾ jí bude Herodes chtít vyplnit nìjaké pøání, a» ¾ádá Janovu hlavu. Tak se i stalo. Herodes nemohl svùj neuvá¾ený slib vzít zpìt a kat u»al Janovi hlavu.
  
Úcta a tradice trvá a  po staletí je Janùv den dùle¾itým svátkem v kalendáøi. To také souvisí hlavnì s tím, ¾e 24. èerven, doba slunovratu, je nejdelším dnem v roce. Pøedevším ve støedovìku patøil Janùv den k nejvýznamnìjším svátkùm, slavil se poutìmi, procesími a lidovými slavnostmi.
 
 
Lidové zvyky
 
Nìkteré zvyky odpovídají podobným pøi zimním slunovratu, èasto jsou to zvyky z pohanské doby. Tak se zvláštní úèinek pøièítá tøezalce, která kvete v tuto roèní dobu záøivé ¾lutì a pøièítá se jí ochrana proti zlým duchùm a ïáblu, ale i proti krvácení, nemocem ¾aludku a jater a proti otevøeným ránám. Jsou kraje, kde tøezalka, ale i podobnì kvetoucí rostliny jako arnika nebo vstavaè se vijí do vìncù a svìtí v kostele.  
 
V pøedveèer tohoto dne se zapalovaly svatojánské ohnì, jejich¾ pùvod sahá do doby pohanské a patøí k oslavám letního slunovratu. Na pahorcích plály ohnì, jejich¾ obliba byla v minulosti daleko vìtší ne¾ jarní pálení èarodìjnic. Svatojánskému veèeru se pøisuzovala magická kouzla, která mìla ochránit hospodáøství a dobytek pøed zlými silami, podobnì jako filipojakubská noc 30. dubna. Ohni se pøièítala èarovná moc, kdo se do nìj díval, zùstal svì¾í. Dìvèata se sna¾ila z rùzných znamení vìštit svou budoucnost. Podle povìry z Podkrkonoší nemìla matka, které zemøelo dítì, do svatého Jana jíst jahody. Mrtvému by se jich pak v nebi nedostávalo.
 
V lidovém hospodáøském kalendáøi pøipadá svátek svatého Jana do období pøed novou sklizní, kdy se zásoby potravin z pøedchozího roku ztenèily a nové ¾nì byly pøede dveømi. Na pomoc pøicházely povìry a tradièní obøadní pokrmy, mezi nì¾ patøilo pra¾mo. Pùvodnì se tak oznaèovalo jídlo z nedozrálého obilí, nejèastìji ze zrna èi z celých klasù. Upra¾ením se potravina zakonzervovala a slou¾ila jako ¾elezná zásoba pro pøípad pohrom pøed novou sklizní. Koøení sesbíranému o svatojánské noci se v lidovém léèitelství pøisuzovala velká moc.
 
 ... V této noci ka¾dá bylinka volá utrhni mne" a kdokoli u¾ívá darù bylin, sbírá je právì této noci pøed východem slunce
 
V Podkrkonoší  se s èarovnými svatojánskými bylinami pojí zvláštní zvyk - svatojánská postýlka.

Stlala se z devatera bylin, které se skládaly na ošatku, do pekáèe, do korýtka a pod. Vìtšinou to býval libeèek, pupava, mateøídouška, kopretiny, anýz, jitrocel kopinatý, heømánek, hoøký jetel, pukavèí silenka a ještì jiné byliny a koøení, to podle zvyku ka¾dé domácnosti. Všechny tyto byliny se v chalupách sušily a dávaly se na pùdu a v pøípadì potøeby se jimi léèili lidé nebo dobytek.
 
Obyèejem se prolínalo magické èíslo devìt, platné i u jiných zvykù. Svatojánská postýlka se toti¾ skládala z devíti druhù koøení sesbíraných na devíti mezích.
 
Kromì léèebných úèinkù se bylinám pøisuzovala i moc chránit pøed bouøí a bleskem nebo proti myším. Byliny se svazovaly do vìncù, do tvaru hvìzdy, srdce èi ètverce. Postýlka se pøekryla bílým plátnem, navrch se narovnaly svaté obrázky, mezi nimi¾ nechybìl svatý Jan, a v oèekávání dárkù se pøidaly prázdné talíøe. Kolik bylo v rodinì dìtí, tolik talíøù. Vìøilo se, ¾e Jan v noci spoèine na postýlce, svou pøítomností ji posvìtí a za odmìnu nadìlí dìtem dárky. Døíve to byl svatojánský chlebíèek, nechybìlo rùzné peèivo, sladkosti, oøechy, sušené ovoce, pozdìji pøibyly peníze, èokoláda a pomeranèe. Také se pro tuto pøíle¾itost pekly speciální medové koláèe svatého Jana. Dárky si dìti vyzvedly ji¾ po ránu, avšak postýlku èi stlaní nechávaly le¾et pod stolem nejménì do obìda, zpravidla i nìkolik dní, dokud se byliny neusušily.
 
Svatojánská noc na Valašsku se pojí se svatojánskými obyèeji, které jsou spojeny s oslavou letního slunovratu. Projevovaly hlavnì pálením ohòù. Pálila je mláde¾ na okolních návrších, pøièem¾ zapalovala staré metly, které vyhazovala do výše. Svatojánskému ohni se pøisuzovala ochranná moc, pøi ohni se tanèilo a zpívalo. Pila se pøi nìm „svatojánská láska", víno, které bylo posvìceno v kostele. 
 
I vodì a studni se na sv. Jana vìnovala zvláštní pozornost. Dodnes se zdobí v nìkterých oblastech v ten den kropenky. Svatojánský svátek byl pokládán za velmi vhodný den k èarování.
 
Zvláštní moc byla pøisuzována svatojánské rose. ®eny ji sbíraly pøed východem slunce do máselnice, aby mìly hodnì másla. V tuto noc mìly mít zvláštní moc i èarodìjnice a magická kouzla, pøed jejich¾ pùsobením chránili lidé hlavnì hovìzí dobytek. Podle lidových povìstí se také s dnem svatého Jana pojí i vyprávìní o Radhošti, kde se nacházely poklady, které v podzemí hlídal zlý duch a sjí¾dìly se tam o svatojánské noci èarodìjnice, které zde mìly konat pøi otevírání pokladù své rejdy. 
 
Jan Kareta


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.06.2022  10:53
 Datum
Jméno
Téma
 24.06.  10:53 Jaroslava