Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
Když se řekne TOBOGÁN ...
Když se řekne TOBOGÁN, vybaví se nám většinou horký letní den někde u bazénu, do něhož s veselým povykováním zakončeným mohutným šplouchnutím sjíždějí spirálovitě stočeným korytem malí i velcí naháči. Já však mám toto slovo spojené se zcela jinými zážitky.
Je tomu už několik let – snad deset, ale spíš ještě víc – co jsem v sobotu dopoledne hledala ve vysílání rozhlasu program, který by se dobře poslouchal při vaření oběda. Najednou z rádia zazněl smích. Co smích! Chechtot! Řehot! To jsou ty výstižné výrazy. Řekla jsem si, že program, který vyvolal takový smích, musí stát za to. A tak jsem zakotvila na stanici Český rozhlas 2 a poslechla si pro mne první vysílání pořadu s názvem Tobogán.
Časem jsem zjistila, že tento pořad se vysílá živě každou sobotu mezi 11. a 12.hodinou z pražského Divadla U Hasičů už od roku 1990. Jeho moderátor Tomáš Sláma si do pořadu zval různé osobnosti ze světa divadla, filmu, kultury vůbec, ale také z oblasti vědy. A protože Tomáš Sláma byl člověk s velkým smyslem pro humor, byla to vždy hodinka naplněná dobrou náladou a smíchem. Postupně jsem si Tobogán oblíbila do té míry, že jsem se začala snažit, abych se mohla zúčastnit jeho natáčení přímo v divadle. Podařilo se mi to tuším v roce 2003 při jedné návštěvě Prahy. Zjistila jsem tehdy, že na Tobogán většinou chodí střední a starší generace (pro ně je příznivá i cena vstupenky) a ani zdaleka to nejsou jen Pražané. Právě naopak – na Tobogán přijíždějí lidé z různých koutů republiky a mnozí opakovaně.
V roce 2004 Tomáš Sláma zemřel, takže jím moderovaný program jsem živě zažila jen jednou. Vůbec mi nenapadlo, že by Tobogán mohl odejít se svým tvůrcem, spíš jsem byla zvědavá, kdo převezme žezlo a jak se vyrovná s výškou laťky, již Tomáš Sláma nastavil slušně vysoko. Když se v první zářijovou sobotu 2004 po 11.hodině ozvala z rádia známá znělka, byla jsem zvědavá, čí hlas přivítá diváky v sále i posluchače u přijímačů. A ejhle! Zjistila jsem, že to budou hlasy dva. Jeden patřil Petru Jančaříkovi, ten druhý Aleši Cibulkovi. Od té doby jsem navštívila živé vysílání Tobogánu několikrát. Většinou to bylo tehdy, když jsem jela se zájezdem do Prahy na nějaké večerní či odpolední divadelní představení spojené s návštěvou některé výstavy. Přijížděli jsme do Prahy před půl 11., ale vždy jsme do Divadla U Hasičů doběhli včas, abychom stihli začátek Tobogánu. Vždycky jsem si přála, abych se „trefila“ na pořad moderovaný Alešem Cibulkou, ale samozřejmě - vždy to byl Petr Jančařík.
Tím ani v nejmenším nechci tvrdit, že Petr Jančařík moderoval Tobogán špatně. Právě naopak! Také uměl vytvořit v divadélku domácí atmosféru, také byl vtipný a příjemný, pouze nebyl tak mediálně známý jako Aleš Cibulka. V minulém roce Petr Jančařík náhle z vysílání Tobogánu zmizel a – věřte či nevěřte – mně chybí. Prostě jsem si zvykla, že se oba moderátoři střídají. Aleš Cibulka se teď z Tobogánu tedy hlásí každou sobotu. Je stále stejně výborný moderátor, vlastně je čím dál tím lepší. Jeho humor je inteligentní, svěží a mladý – jako ostatně on sám. Má výborné nápady, zve si velmi zajímavé hosty, a tak získat lístky na živé vysílání Tobogánu je občas umění. Před rokem přišel Aleš se zajímavou „inovací“ Tobogánu. Vždy první sobotu v měsíci si pozve Aleš hosta k sobě domů a rozhlasoví posluchači mají možnost poslouchat „Tobogán v pyžamu“.Pro přesnost uvádím, že kromě pozvaného hosta (před rokem byl hostem prvního „Tobogánu v pyžamu“ malíř Kristián Kodet a letos, když „Tobogán v pyžamu“ slavil první výročí, pozval si Aleš Barboru Kodetovou s jejím manželem Pavlem Šporclem a jejich pohodovým miminkem, dcerkou Violetou) a samozřejmě Aleše bývají neméně významnými účastníky vysílání také Alešovi dva fešní kocouři.
Takže Tobogán žije, je stále lepší a ti z vás, kdo jste o jeho existenci dosud nevěděli, si určitě hned v sobotu, pět minut po 11. hodině nalaďte Český rozhlas 2 a zaposlouchejte se do dalšího dílu Tobogánu. Uvidíte, že nebudete litovat!