Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Alkohol dezinfikuje
Moje další vzpomínka není ani lingvistická, ani neřeší žádný geometrický problém, ale je z oblasti...no, řekněme hygieny.
Když jsme asi před dvěma desítkami let začali s manželem pravidelněji jezdit na víkendové "výšlapy" do Hostýnských a Vizovických vrchů, hledali jsme takové trasy, na jejichž konci by čekal cílový bonus v podobě kvalitní hospody.(Tady se ovšem bez mučení přiznám, že tuhle cílovou odměnu jsem vyhledávala především já, ale na druhé straně je nutno dodat, že ani můj partner se jí nijak vehementně nebránil.) Naše cesty pravidelně začínaly na Tesáku nebo na Hostýně a odtud jsme vždy došli "někam"... Tehdy mi ještě nohy sloužily bez reklamací, a tak jsme většinou ušli 12-15 km, někdy i více. Brzy jsme zjistili, že malebná trasa -vlastně čtyři trasy, lišící se jen délkou- vedou na Rusavu. Zjistili jsme také to, že nedaleko autobusové zastávky, z níž jsme odjíždívali k domovu, nebo aspoň na nádraží do Hlinska p.H., je restaurace Ráztoka, kde se velmi dobře vaří, je tam čisto a všestranně útulně. Toto poznání však nebylo to jediné, co z nás posléze udělalalo pravidelné hosty této restaurace.V restauraci byl kouzelný perzonál, jehož jádro tvořili členové rodiny Volkovy. V kuchyni bděla nad přípravou jídel, po nichž jsme se olizovali až za ušima, paní Volková, "vrchním" (či chcete-li vedoucím) byl starý pan Volek . Ale jakýpak starý! Tehdy  to byl pán snad  kolem padesátky. No a třetím z rodinného klanu byl tehdy mladík sotva něco nad dvacet - Karel. Sotva tam člověk překročil práh, ocitl se v jiném světě. Číšníci v zářivě bílých košilích s kravatou se jen míhali, zákazníkovi dávali jasně najevo, že on je pro ně v tuto chvíli pánem, lámali se před ním v pase a slůvky "děkuji" a "prosím"vůbec nešetřili. Co mne však uvádělo vždy znovu do vytržení, byl fakt, že každá žena se na půdě tohoto podniku stávala dámou! Člověk tam přicházel po dlouhé túře unavený, uprášený či zablácený, v létě i upocený, takže do dámy měl v tu chvíli hodně daleko. Ovšem jen do chvíle, než se u stolu objevil pan Volek nebo pan Karel. "Co si bude dáma přát k pití?"zahlaholili a už pokračovali:" Madame, jestli mohu doporučit, máme  dnes..." A už následoval výčet specialit. Po obědě přišel dotaz:"Mám přinést milostivé něco sladkého nebo kávu?" No a ta "dáma","madame","milostivá", to všechno jsem byla já - rozježená turistka v bavlněném tričku, kraťasech a botaskách! A to se prosím psal začátek osmdesátých let minulého století! Nechodili jsme se tam však pobavit jen uvedenými slovními obraty, jež určitě pomáhaly zvyšovat tržbu, ale také se s chutí zachechtat bonmotům "starého" pána. Většinou se nenápadně (ale někdy i nápadně) otíraly o vládnoucí režim a fantasticky "seděly". No a právě v tomto prostředí, které-a to musím zdůraznit- bylo vždy naprosto čisťoučké, jsem zažila následující  "školení z oblasti hygieny".
Seděli jsme s manželem po dobrém pozdním obědě, já si popíjela svou oblíbenou kávu a před námi stály "štamprle" od becherovky, které jsme si dali na završení příjemného dne. Přesněji: manželova sklenička byla "od" becherovky, moje však byla "s"-já si svůj poslední hlt šetřila. Vtom se přihnal jako vítr pan Karel - obsluha tam byla vždy velmi rychlá - popadl mezi palec a ukazováček obě skleničky a se slovy : "Madame dovolí!" se jal prchat. "Nedovolíííííí!" zavyla madame."Já tam ještě trochu mám!"Pan Karel se zarazil, ale jen na zlomek sekundy. Postavil skleničku na stůl a pronesl památnou větu:"Pardon,madame! Ale alkohol dezinfikuje!" A odfrčel. Nutno říci, že tento slogan u nás zdomácněl.
Po roce 1989 se o restauraci přihlásil v restituci nový majitel, budovu se jal nekonečně dlouho rekonstruovat a rodina Volkova nám k našemu zármutku zmizela z očí. O to větší bylo naše potěšení, když jsme před pár roky došli po túře na druhý konec od Rusavy - do Chvalčova a stavili se na pozdní oběd v hotelu Říka. Ještě jsme ani nebyli uvnitř, a už jsem slyšela známý hlas:" Dáma si přála platit? Nebude si přát něco sladkého? Nebo mám něco zabalit s sebou?"  Jistě! Pan Karel v bílé košili s kravatou,s pěšinkou ve vlasech jako když střelí, se stálým úsměvem... A tak můj příběh končí dobře. Na hotelu Říka se dnes už skví nápis Rodina Volkova , pan Karel se stal hlavou podniku a je ho stále všude plno, paní vládne kuchyni stále stejně výborně a starý pán je dnes už opravdu starý, a tak alespoň sedí u rohového stolečku s pivkem a zdraví staré známé. Chodíme tam často,já se tam na hodinku stávám dámou, ale kdykoliv spatřím pana Karla, zazní mi ve vzpomínce :"Madame, alkohol dezinfikuje..."
Míla Nová
Další články autorky:
Za perlami Francie - 1
Za perlami Francie - 2
Za perlami Francie - 3
Za perlami Francie - 4
Za perlami Francie - 5
 
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
  
Vtip se musí umět podat!
Čokoláda
Tělocvična a já
Nad roklí
Všude číhá nebezpečí
Létající kruh
Jak to vlastně začalo...
Zpívám jen v sebeobraně
Kolik řečí znáš...
Krtek
Krtek a svatozář
Krtek a rámeček
Není čtverec jako čtverec
Když bratr bratru neporozumí


Komentáře
Poslední komentář: 12.01.2008  18:36
 Datum
Jméno
Téma
 12.01.  18:36 Ludmila T
 11.01.  23:36 Mila Nedovolená reklama? :-))
 11.01.  17:42 janina
 11.01.  17:37 Růžena Hezká vzpomínka
 11.01.  16:26 Bobo :-)))
 11.01.  14:03 vasi.m
 11.01.  11:08 VlastaV
 11.01.  09:22 wiki
 11.01.  08:23 Vesuvanka :-)))