O velikonoèních tradicích
Pøíroda probouzející se po dlouhé zimì, návrat slunce na oblohu a oslava plodivé síly zemì - to jsou Velikonoce. Køes»ané si navíc o tìchto svátcích pøipomínají Je¾íšovu smrt a jeho následné zmrtvýchvstání.
Velikonoce nejsou svátky s pevným datem - roku 325 našeho letopoètu rozhodl církevní koncil, ¾e se budou slavit v¾dy první nedìli po prvním jarním úplòku. Pøedchází jim ètyøicetidenní pùst, který je plný významných dnù. Ve velikonoèních svátcích se mísí lidové tradice s køes»anskou symbolikou. Postní období zaèíná Popeleèní støedou (to u¾ jsme si øekli), kdy knì¾í lidem na èelo vyznaèovali popelem køí¾ek, a konèí Kvìtnou nedìlí.
První postní nedìle se nazývala - Èerná nedìle
Je to první postní nedìle po Popeleèní støedì, která je prakticky prvním postním dnem pøedvelikonoèního 40-ti denního pùstu.
Proè Èerná? ®eny odkládaly kvùli pùstu pestrý odìv a nahradily jej zpravidla èernou a modrou.
Také se tento den nazýval Puèálka - podle typického postního jídla z luštìnin. Mezi další oblíbené postní pokrmy patøí preclíky s mákem a solí.
Nìkde se jí také øíkalo Lišèí. Pøi ní hospodynì v noci tajnì pekly preclíky, které rozvìsily po stromech, a hned ráno vyslaly dìti, aby je hledaly, proto¾e jim je tam prý nechala liška.
Druhá nedìle je Pra¾ná, proto¾e se pøipravoval pokrm z pra¾eného obilí zvaný pra¾mo. Tøetí nedìle je Kýchavá na památku obìtí støedovìkého moru, který se projevoval kýcháním. Ètvrtá nedìle se nazývá Dru¾ebná, proto¾e tam, kde se chystala svatba, dru¾ba dojednával námluvy. Lidé, kteøí nechystali svatbu, ale milovali se, si dávali drobné dárky.
Poslední nedìle se jmenuje Kvìtná a otevírá poslední týden Velikonoc. O Kvìtné nedìli se nesmìlo nic péct, aby se nezapekl kvìt na stromech. Stavení se vymetala zelenými ratolestmi. Svìtily se jívy, které se následující rok na Popeleèní støedu pálily. Jívám byla pøisuzována èarovná moc - zastrkávaly se za køí¾ ve svìtnici èi na okraj pole, kde mìly chránit úrodu.
O pašijovém týdnu, nazvaném podle pašijí - lidových pøedstavení o utrpení Je¾íše Krista, postní období vrcholí. Od støedy zvané Škaredá nebo Sazometná se honosí svými názvy i jednotlivé dny.
Vá¾e se k nim øada zvykù. Povìzme si jakých?
O Škaredé støedì se vymetaly komíny a hospodynì pekly pletence zvané jidáše, které byly pokroucené jako Jidášùv charakter. Vìøilo se, ¾e tento den se nikdo nesmí škaredit, jinak mu to zùstane po celý rok!
Na Zelený ètvrtek si køes»ané pøipomínají Jidášovu zradu a poslední veèeøi Pánì. Název ètvrtka pochází od zelené stravy, nejèastìji mladých sekaných kopøiv, které se ten den jí.
Velký pátek je významným dnem køes»anského roku, proto¾e ten den byl Je¾íš ukøi¾ován. Køes»ané si tuto událost pøipomínají bohoslu¾bou, pøi ní¾ nezní varhany.
Vìøilo se také, ¾e tento den se otevírají skály. Lidé k nim proto chodívali hledat poklady. V krajích, kde byla èastá plátenická výroba, se pøedly pašijové nitì a jimi se vyšívalo na šatech nìkolik stehù, které chránily pøed uhranutím a zlými duchy. Jinde se zase dodr¾oval zvyk honìní Jidáše, kterého pøedstavoval nìkterý z místních chlapcù.
Sobota, bílá podle roucha, v nìm¾ se pøijímá køest, je posledním postním dnem. Lidé zapalují svíce, symboly svìtla a nového ¾ivota. Velká noc ze soboty na nedìli, je¾ dala jméno celým Velikonocùm, je nejen nocí Kristova vzkøíšení, ale v lidové tradici také vítìzstvím svìtla nad tmou. Nìkde bývalo zvykem uhasit oheò a zapálit nový.
O Velikonoèní nedìli se pekli beránci a mazance, pletly se pomlázky a zdobila vajíèka. Rodina se sešla u sváteènì prostøeného stolu, hospodáø oloupal vaøené vejce a rozdìlil je mezi pøítomné. Ka¾dý svùj kousek snìdl - a pak, kdyby nìkdo z rodiny zabloudil, staèilo si vzpomenout, s kým vejce jedl, a on se bezpeènì vrátil domù.
Velikonoèní pondìlí má jméno odvozeno od barvy, na kterou se vejce obarvovala nejèastìji. Byla to barva èervená, proto se tomuto dni øíkalo také èervené pondìlí. Vajíèka se potom, krásnì nazdobená, vystavovala spolu s figurkami zajíèka, peèeným beránkem a vìtvièkami koèièek èi jív v oknech.
Ten den chodili chlapci šlehat dìvèata s opentlenou pomlázkou, aby se dìvèata "pomladila" - zelené proutky pomlázky jim mìly dodat sílu a plodnost. Dívky pak chlapce obdarovávaly malovanými vejci - kraslicemi, které symbolizovaly znovuzrození ¾ivota. Na Moravì kromì výprasku dìvèata schytala také "oblévaèku" - polití studenou vodou.
K veèeru se lidé pouštìli do slavnostního hodování, pøi kterém na stolech nesmìly chybìt mazance. Všichni sbírali síly do vytou¾eného zaèátku jarního období.
Co patøí k symbolùm velikonoc
Beránek
Symbol, který pochází z ¾idovské tradice. Izraelité se pova¾ovali za Bo¾í stádo a jejich Bùh byl pastýø, který bere své ovce do náruèí. V lidové tradici se peèe a zdobí koláè ve tvaru beránka.
Øehtaèka
Vìøilo se, ¾e na znamení smutku nad ukøi¾ováním Je¾íše odletìly na Velký pátek zvony do Øíma, a a¾ do Bílé soboty se nesmìly rozeznít. V lidovém pojetí je nahrazovaly øehtaèky, klapaèky a jiná døevìná rámusidla.
Zajíèek
Zajíc je v lidové tradici symbol štìstí a plynoucího èasu. Bývá oznaèován i jako symbol zmrtvýchvstání, proto¾e nemá víèka a jakoby nikdy nespí.
Svíèky
Svíce pøináší svìtlo, tedy ¾ivot. Velikonoèní svíce symbolizuje i zmrtvýchvstání Krista.
Obilí
Vysévání obilí symbolizuje zaèátek zemìdìlských prací. Do misek a kvìtináèù se zasazují i kvìtiny - hyacinty, narcisy, krokusy, tulipány, snì¾enky a petrklíèe.
Pomlázka
Aby dìvèata byla veselá a zdravá po celý rok, dostávala od chlapcù výprask pomlázkou opentlenou veselými mašlemi a spletenou z mladých proutkù - symbolù svì¾esti a síly. Ale pozor: pomlázka se pùvodnì netýkala jen dívek! Hospodáø kdysi vyšlehal èeládku, aby nebyla líná.
Kraslice
Vejce znamenají ¾ivotní sílu a plodnost. Nejdùle¾itìjší barvou pøi jejich barvení je èervená, co¾ je v lidovém pojetí barva ¾ivota. Nejèastìjšími motivy pøi malování vajíèek byly rostliny, slunce a hvìzdy. Kraslice se kraj od kraje zdobily rùznými technikami - nejen klasickou malbou, ale tøeba i voskem nebo batikou.
Lenka Látalová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky