Na skok do Clam-Gallasova paláce Jsme nedaleko Staromìstského námìstí a snad jen pár krokù od Karlova mostu. Tady na rohu Mariánského námìstí a Husovy ulice nacházíme koneènì ten skrytý architektonický klenot Prahy, kvùli kterému jsme trochu bloudili ulièkami staré Prahy, zaplnìné v letních mìsících turisty.
A pøitom se jedná o docela kolosální stavbu, o rozmìrný palácový komplex, který zaèal vznikat pùvodnì u¾ v polovinì 14. století, kdy tady byl postaven dùm pro moravského markrabìte Jana Jindøicha pro jeho pobyty v Praze. Nìkolikrát zmìnil majitele, a¾ byl poèátkem 17. století pøestavìn na renesanèní palác Kinských. Ti si ho ale u¾ dlouho neu¾ili, proto¾e jim byl po zavra¾dìní Valdštejna a Kinského v Chebu císaøem zkonfiskován a darován vìrnému spojenci a císaøskému generálu Matyáši Gallasovi.
Ten dal pak pøestavìt palác v barokním slohu a další jeho potomci pak stavbu ještì rozšíøili tak aby se stala opravdu velkolepým palácem, který by nále¾itì reprezentoval bohatství a význam rodu hrabat Gallasù, vlastníkù nìkolika panství. O to se postaral poèátkem 18. století Jan Václav Gallas, který povolal z Vídnì císaøského dvorního architekta Johanna Fischera z Erlachu a zaèal s velkolepou pøestavbou paláce podle návrhu Matyáše Brauna. Jeho socha Poseidona s mušlí dodnes zdobí palácové nádvoøí.
Vcházíme do nìj velkolepou bránou, kterou zdobí Braunovy sochy a kde hned vlevo se vejde z prùjezdu do vstupní haly a pak u¾ s prùvodci po schodišti vzhùru do pater paláce. Je vidìt, ¾e stavitelé nebyli ¾ádní troškaøi a nešetøilo se èasem ani prostøedky. Nádherné a velkolepé palácové schodištì je opatøeno kamenným zábradlím s pískovcovými vázami a sochami Matyáše Brauna, na stìnách a pak nahoøe na stropì jsou fresky italských mistrù - vìtšinou inspirované øeckými bájemi. Nechybí tady tøeba bùh Apollón na sluneèním voze. A pak i bohaté umìlecké štuky. A vstupujeme do sálù, vyzdobených vìtšinou v rokokovém stylu.
Palác, který byl majetkem Clam-Gallasù do roku 1945, byl pak v dr¾ení státu a do zaèátku 90. let v nìm byl umístìn pra¾ský archiv. Tak¾e pùvodní výzdoba sálù nebyla nenávratnì poškozena, jako se to stalo leckde jinde a mohla být velmi peèlivì restaurována - co¾ se stalo v nedávné dobì. A tak teï díky tomu mù¾eme obdivovat velké sály, kde se poøádaly plesy, sály s nádhernými zlacenými køiš»álovými lustry - zøejmì z gallasovských skláren.
V paláci nechybìlo ani divadlo a koncertní sál, kde v roce 1787 vystoupil Wolfgang Amadeus Mozart a také jeho pøítelkynì Josefína Dušková. A pak v roce 1796 dokonce i Beethoven. Palác se svými majiteli, milovníky a mecenáši umìní, byl prostì v té dobì velkým pra¾ským centrem kultury i zábavy. V jednom z taneèních sálù tady mají nad krbem u zrcadla nenápadnou páku s táhlem. Aby toti¾ zbyteènì nezabírali hudebníci v sále prostor pro taneèníky, byli umístìni ve vedlejší propojené místnosti a zaèali v¾dy hrát na znamení zvonku.
V sálech bohu¾el není nábytek, ale zjiš»ujeme, ¾e nám to vùbec nevadí, proto¾e je tady co vidìt a obdivovat. A jen neradi se louèíme s tím krásným a velkolepým palácem, který kdysi tolik znamenal v dobách vrcholù monarchie a v èeské historii.
