Evropská unie a její instituce

Evropská unie

Evropská unie byla založena v souladu se Smlouvou o Evropské unii (Maastrichtská smlouva). Je založena na Evropských  společenstvích, spolupráci v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti vnitra a justice. EU má pět institucí: Evropský parlament, Radu ministrů, Evropskou komisi, Soudní dvůr a Kontrolní dvůr.

Evropský Parlament

Je  volen v přímých volbách, vyjadřuje politickou vůli Evropské unie a je největším mnohonárodním parlamentem na světě. Evropský parlament dohlíží na dodržování občanských práv, přijímá legislativu a monitoruje využití exekutivní moci.

Rada Evropské unie

Obvykle známá jako Rada ministrů, je tvořena odbornými ministry vlád každého členského státu, kteří se scházejí, aby rozhodovali a řešili národní nesrovnalosti v různých resortních oblastech. Evropská rada, složená z  hlav států nebo předsedů vlád, se schází nejméně dvakrát do roka, aby stanovila cíle a určila priority. Předsednictví Rady je přebíráno každým členským státem na období šesti měsíců.

Evropská komise

Evropská komise je výkonným orgánem Evropského společenství. Je složená z komisařů, iniciuje návrhy zákonů a působí jako strážce smluv. Komise řídí a provádí společné politiky a mezinárodní obchodní vztahy.

Soudní dvůr

Skládající se z 15 soudců a 9 generálních advokátů, poskytuje potřebnou právní ochranu, a zajišťuje, že právo je dodržováno v souladu s výkladem a aplikací danou Smlouvami a s veškerou legislativou na nich založenou.

Kontrolní dvůr

Kontrolní dvůr reprezentuje daňové poplatníky a je zodpovědný za kontrolu toho, že finance EU jsou vynakládány podle rozpočtových pravidel a nařízení.

Klíčová myšlenka Evropské unie ve vztahu ke kandidátským zemím:

Evropská unie je tvořena členskými státy, které se rozhodly postupně propojit své know-how, zdroje a osudy. Společně, během 40letého období rozšiřování, vybudovaly zónu míru, stability, pokroku a solidarity.

Nikdy nebyla myšlenka evropského sjednocení spojena s jediným politickým konceptem nebo s jediným modelem integrace. Jelikož proces sjednocení nebyl  slepě fixován k uzavřenému modelu Evropy, byl schopen čerpat podněty ze zcela různorodých politických událostí v závislosti na situaci.

Toto východisko umožnilo nový pokrok. Hlavní rys sporů o sjednocování Evropy se tak jeví jako čistě pragmatická záležitost.

Další rozšíření je jednou z nejdůležitějších příležitostí pro Evropskou unii v 21. století. Pokračující integrace kontinentu mírovými prostředky je jedinečný, historický úkol, který rozšíří oblast stability a prosperity na nové členy. Proces, který rozšíření umožní, EU formálně zahájila v březnu 1998.

Tento proces zahrnoval následujících  třináct států: Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Rumunsko, Slovenskou republiku, Slovinsko a Turecko.

Na summitu v Lucemburku v prosinci 1997 Evropská rada rozhodla, že proces rozšíření by měl obsáhnout :

- Evropskou konferenci, mnohostranný rámec spojující deset středoevropských

 zemí, Kypr a Turecko, která byla zahájena 12. března 1998;

- proces přistoupení, který zahrnuje deset středoevropských států a Kypr, který

  byl zahájen 30. března 1998;

- vyjednávání o vstupu, která se Evropská unie rozhodla na doporučení

  Evropské komise otevřít 31. března 1998 se šesti zeměmi: Českou 

  republikou, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem.

EU se již nyní může ohlédnout zpátky do historie úspěšného rozšiřování. Pařížské  smlouvy (1951), ustavující Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a Římské smlouvy (1957), ustavující Evropské hospodářské společenství (EHS) a EUROATOM, byly podepsány šesti zakládajícími členy: Belgií, Francií, Německem, Itálií, Lucemburskem a Nizozemím.

EU poté prošla čtyřmi následujícími rozšířeními:

1973 Dánsko, Irsko a Spojené království Velké Británie

1981 Řecko

1986 Portugalsko a Španělsko

1995 Rakousko, Finsko a Švédsko.

Budoucnost, rok 2000 a dále 

Počínaje rokem 2000 byl program Phare jedním ze tří předvstupních nástrojů, společně s programem ISPA a SAPARD, které byly zavedeny v roce 2000. ISPA je nástrojem pro strukturální předvstupní politiku, který poskytne  finance pro projekty týkající se životního prostředí a dopravy. SAPARD je specializovaným přístupovým programem, který bude podporovat trvalý rozvoj  zemědělství a venkova. Phare byl předchůdcem strukturálních fondů, ISPA  kohezních fondů a SAPARD zemědělských fondů.

Proto se Phare, počínaje rokem 2000, zaměřil zejména na hospodářskou a sociální soudržnost s důrazem na budování institucí, zvláště prostřednictvím  výměny zkušeností, tzv. twinningu a podpůrných investic. Twinning byl postupně rozšířen z národní úrovně na regionální orgány, jako jsou místní rady, rozvojové agentury a místní správy či obce.

Program Evropské unie Phare

 Phare představuje  hlavní kanál pro finanční a technickou spolupráci Evropské unie se zeměmi střední a východní Evropy (CEECs). Byl založen v roce 1989 na podporu hospodářské a politické přestavby.

Evropská komise v Agendě 2000 navrhla, aby se program Phare zaměřil na přípravu kandidátských zemí na členství v EU zejména tím, že soustředí svou pomoc na dvě základní priority při přijímání acquis communautaire: budování institucí a investiční podporu. Budování institucí znamená zavádění a posilování   demokratických institucí, veřejné správy a organizací, které mají odpovědnost za zavádění a vynucování legislativy Společenství. Integrační proces není jen  otázkou přibližování legislativy kandidátských zemí k právu Společenství; je to také zajištění efektivního a účinného uplatňování znění zákona. To zahrnuje  rozvoj odpovídajících struktur, lidských zdrojů a manažerských schopností.

Libor Holub